Od okamžiku, kdy spolu uzavřou manželství, začnou manželé společně vytvářet, užívat a udržovat společný majetek, který spolu se společnými závazky tvoří jejich společné jmění. Společné jmění může podle ustanovení § 136 odst. 2 občanského zákoníku vzniknout pouze mezi manžely, nikoli tedy např. mezi druhem a družkou nebo mezi registrovanými partnery. Institut společného jmění vznikl od 1. 8. 1998, kdy nahradil dřívější bezpodílové spoluvlastnictví manželů. Společné jmění manželů je upraveno v § 143 až 151 občanského zákoníku.
Společné jmění manželů v daňových souvislostech
Ing.
Jiří
Vychopeň
Společné jmění manželů (dříve bezpodílové spoluvlastnictví manželů) se zásadně liší od podílového spoluvlastnictví věcí, které je upraveno v § 137 až 142 občanského zákoníku. Zatímco vlastnická práva a povinnosti k věcem ve společném jmění manželů patří v plném rozsahu oběma manželům (manželé nejsou spoluvlastníky věcí ve společném jmění manželů, ale oba tyto věci společně a nerozdílně vlastní), při podílovém spoluvlastnictví věcí jsou vlastnická práva a povinnosti k věcem rozdělena mezi spoluvlastníky stanoveným nebo dohodnutým podílem (spoluvlastnický podíl vyjadřuje míru účasti spoluvlastníka na vlastnických právech a povinnostech k dané věci).
Manželé mohou mít vedle majetku ve společném jmění manželů i další věci v podílovém spoluvlastnictví (každý z manželů se podílí na vlastnictví jednotlivých věcí stanoveným nebo dohodnutým spoluvlastnickým podílem, případně každému z nich patří ideální polovina věci).
Podle ustanovení § 143 odst. 1 občanského zákoníku společné jmění manželů tvoří:
a)
majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou:
*
majetku získaného dědictvím nebo darem,
*
majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do jeho výlučného vlastnictví,
*
věcí, které podle povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů,
*
věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství, nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka,
b)
závazky, které některému z manželů nebo jim oběma společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou:
*
závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jen jednomu z manželů,
*
závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.
Podle § 144 občanského zákoníku platí, že není-li prokázán opak, má se za to, že
majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů
. Do společného jmění manželů tak patří například příjmy obou manželů ze zaměstnání, z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti (včetně příjmů z autorských a jiných obdobných práv) a z pronájmu majetku (kromě příjmů z pronájmu majetku, který patří do výlučného vlastnictví jen jednoho z manželů), dary poskytnuté oběma manželům (dar poskytnutý pouze jednomu z manželů do společného jmění manželů nepatří), úroky z vkladů, dividendy a podíly na zisku, výhry ve veřejných, reklamních a sportovních soutěžích, hypoteční úvěr na pořízení rodinného domu či bytu apod.Stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva podle ustanovení § 143 odst. 2 občanského zákoníku nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností člena družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.
Majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně, a závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně.
Podle § 145 občanského zákoníku jsou právních úkonů týkajících se společného jmění manželů oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně. Obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů, ale v ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný. Podle § 147 občanského zákoníku mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit správu společného jmění odchylně. Stejně mohou upravit správu svého budoucího společného jmění muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství.
Rozšíření nebo zúžení společného jmění manželů
Podle ustanovení § 143a občanského zákoníku mohou manželé smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu stanovený rozsah společného jmění
rozšířit nebo zúžit
, přičemž takto lze změnit rozsah nejen majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků již tvořících společné jmění manželů. Předmětem smlouvy o rozšíření či zúžení společného jmění mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky.Podle § 148 občanského zákoníku může soud ze závažných důvodů na návrh některého z manželů zúžit společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Podle ustanovení § 148 odst. 2 občanského zákoníku takto soud na návrh jednoho z manželů zúží společné jmění manželů v případě, že jeden z nich získal oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti.
Příklad
Manžel se stal společníkem veřejné obchodní společnosti. Pokud manželka z uvedeného důvodu podá u soudu návrh na zúžení společného jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, soud tomuto návrhu vyhoví.
V § 148 odst. 3 občanského zákoníku je stanoveno, že je-li podnikatelská činnost po výše uvedeném rozhodnutí soudu o zúžení společného jmění manželů vykonávána podnikajícím manželem společně s druhým manželem, který nepodniká, nebo za jeho pomoci, rozdělí se mezi manžele příjmy z podnikání v poměru stanoveném písemnou smlouvou a není-li taková smlouva uzavřena, rozdělí se příjmy rovným dílem.
Toto rozdělování příjmů ale nemá nic společného s rozdělením příjmů dosažených při podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti provozované za spolupráce druhého z manželů, které je upraveno v § 13 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
Podle ustanovení § 3 odst. 4 písm. c) zákona o daních z příjmů nejsou příjmy z rozšíření nebo zúžení společného jmění manželů předmětem daně z příjmů.
Zánik společného jmění manželů
Společné jmění manželů zaniká se zánikem manželství. Při zániku společného jmění manželů se provede vypořádání, při němž se podle ustanovení § 149 odst. 2 občanského zákoníku vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Obdobně to platí i pro závazky patřící do společného jmění.
Příjmy z vypořádání společného jmění manželů nejsou podle ustanovení § 3 odst. 4 písm. g) zákona o daních z příjmů rovněž předmětem daně z příjmů.
Majetek ve společném jmění manželů nebo jeho část může podle § 146 občanského zákoníku použít jeden z manželů
k podnikání jen se souhlasem druhého manžela
, přičemž tento souhlas je třeba udělit při prvním použití příslušného majetku nebo jeho části. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již není třeba souhlasu druhého manžela.Používání majetku ve společném jmění manželů k podnikání z hlediska daně z příjmů
Nemovitost nebo movitou věc ve společném jmění manželů, která je využívána pro podnikání nebo jinou samostatnou výdělečnou činnost jedním z manželů nebo oběma manžely, může
do obchodního majetku pro účely daně z příjmů vložit jen jeden z manželů
. To vyplývá z ustanovení § 7 odst. 9 zákona o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ačkoli se v uvedeném ustanovení nehovoří o společném jmění manželů ale ještě „postaru“ o bezpodílovém spoluvlastnictví manželů.Vložením do obchodního majetku se podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona o daních z příjmů rozumí, že poplatník o příslušné nemovitosti nebo movité věci účtuje nebo ji vede v daňové evidenci pro účely stanovení základu daně z příjmů.
Jestliže je nemovitost nebo movitá věc ve společném jmění manželů, kterou má v obchodním majetku jeden z manželů, využívána pro podnikání nebo jinou samostatnou výdělečnou činnost také druhým z manželů, lze podle ustanovení § 7 odst. 9 zákona o daních z příjmů výdaje (náklady) související s touto nemovitostí nebo movitou věcí, které připadají na část nemovitosti nebo movité věci využívané pro podnikatelskou nebo jinou samostatnou výdělečnou činnost oběma manžely, rozdělit mezi oba manžele v poměru, v jakém ji využívají při své činnosti.
Příklad
Manželé mají ve společném jmění manželů nemovitost - budovu, která je vložena do obchodního majetku u manžela.
Budovu využívají manželé následovně:
*
50 % manžel pro své podnikání,
*
20 % manželka pro svou samostatnou výdělečnou činnost,
*
30 % oba manželé k bydlení.
Daňové odpisy budovy a další výdaje (opravy a udržování, pojištění), které lze uplatnit jako výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti, se mezi manžele rozdělí tak, že 50 % odpisů a dalších výdajů si uplatní manžel a 20 % odpisů a dalších výdajů si uplatní manželka. Zbývajících 30 % odpisů a dalších výdajů nelze podle ustanovení § 25 odst. 1 písm. u) zákona o daních z příjmů uplatnit u žádného z manželů, jelikož tato část výdajů připadá na jejich osobní potřebu.
Častým případem používání majetku ve společném jmění manželů k podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti obou manželů je společné používání silničního motorového vozidla.
Pokud je vozidlo ve společném jmění manželů u jednoho z manželů vloženo do obchodního majetku
, rozdělí se odpisy a další výdaje související s používáním vozidla pro podnikání a jinou samostatnou výdělečnou činnost manželů mezi ně v poměru, v jakém vozidlo každý z nich využívá pro svou podnikatelskou a jinou samostatnou výdělečnou činnost, avšak kromě výdajů na pohonné hmoty, které lze v tomto případě uplatnit v prokázané výši následovně: *
u manžela, který má vozidlo vloženo do obchodního majetku, se uplatní jím skutečně vynaložené výdaje na nákup pohonných hmot pro podnikání a jinou samostatnou výdělečnou činnost,
*
u manželky se uplatní náhrada výdajů za spotřebované pohonné hmoty při použití vozidla pro podnikání a jinou samostatnou výdělečnou činnost, vypočítaná za ujeté kilometry podle údajů o průměrné spotřebě pohonné hmoty v technickém průkazu a stanovené průměrné ceny pohonné hmoty dle příslušné vyhlášky MPSV. Pokud si ale manželka neuplatní poměrnou část odpisů vozidla a dalších výdajů, které na ni připadají podle poměru využití vozidla v příslušném zdaňovacím období, může si v tomto zdaňovacím období uplatnit vedle náhrady za spotřebované pohonné hmoty i základní náhradu za použití vlastního vozidla.
Příklad
Manželé mají ve společném jmění manželů osobní automobil, který má vložený do obchodního majetku manžel. Automobil využívají pro podnikání oba manželé, a to v poměru 80 % manžel, 20 % manželka. Do výdajů na dosažení, zajištění a udržení příjmů si manžel uplatňuje 80 % odpisů, výdajů na opravy, udržování a pojištění vozidla a dále skutečně vynaložené výdaje na nákup pohonných hmot pro použití vozidla při svém podnikání. Manželka si může uplatňovat buď 20 % odpisů, výdajů na opravy, udržování a pojištění vozidla a k tomu náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty pro své podnikání, nebo základní náhradu za ujeté kilometry pro podnikání a k tomu náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty.
Není-li vozidlo ve společném jmění manželů u žádného z manželů vloženo do obchodního majetku
, mohou oba manželé při použití vozidla pro podnikání nebo jinou samostatnou výdělečnou činnost uplatnit jako výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů základní náhradu ve výši stanovené sazby za ujeté kilometry a náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty.Příklad
Manželé mají ve společném jmění osobní automobil, u něhož je podle údajů v technickém průkazu průměrná spotřeba pohonné hmoty - motorové nafty 6,8 litrů na 100 km. Žádný z manželů nemá automobil ve svém obchodním majetku, ale oba jej kromě osobní potřeby používají i při své samostatné výdělečné činnosti, přičemž v roce 2011 bude v evidenci jízd tímto automobilem zaznamenáno celkem:
*
9 600 km služebních jízd uskutečněných manželem pro jeho samostatnou výdělečnou činnost,
*
6 500 km služebních jízd uskutečněných manželkou pro její samostatnou výdělečnou činnost.
Podle vyhlášky MPSV č. 377/2010 Sb. je pro rok 2011 stanovena u osobních silničních motorových vozidel sazba základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 3,70 Kč a průměrná cena za 1 litr motorové nafty ve výši 30,80 Kč. Jako výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů ze samostatné výdělečné činnosti budou ve zdaňovacím období roku 2011 manželé moci uplatnit tyto částky za použití vlastního vozidla v prokázané výši:
*
manžel 55 623 Kč
(9 600 x 3,70 + 9 600 x 6,8 / 100 x 30,80),*
manželka 37 664 Kč
(6 500 x 3,70 + 6 500 x 6,8 / 100 x 30,80).Při použití silničního motorového vozidla pro podnikání a jinou samostatnou výdělečnou činnost mohou manželé od zdaňovacího období roku 2009 uplatňovat namísto skutečně vynaložených výdajů na pohonné hmoty nebo náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty tzv. paušální výdaj na dopravu podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. zt) zákona o daních z příjmů. Zákonem č. 346/2011 Sb. bylo s účinností od 1. 1. 2011 do uvedeného ustanovení doplněno, že
pokud silniční motorové vozidlo, které je ve společném jmění manželů, využívají k dosažení, zajištění a udržení příjmů oba manželé, mohou si v úhrnu uplatnit paušální výdaj na dopravu nejvýše 5 000 Kč
. Není ale zatím jasné, zda se toto doplnění vztahuje obdobně i na uplatnění tzv. kráceného paušálního výdaje na dopravu, který lze podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. zt) zákona o daních z příjmů uplatnit u silničního motorového vozidla, které poplatník používá pouze zčásti k dosažení, zajištění a udržení zdanitelného příjmu.Zdaňování příjmů z kapitálového majetku plynoucích do společného jmění manželů
Plynou-li příjmy z kapitálového majetku do společného jmění manželů ze zdroje, který není vložen do obchodního majetku žádného z manželů, zdaňují se podle ustanovení § 8 odst. 8 zákona o daních z příjmů jen u jednoho z nich. Jestliže však tyto příjmy plynou do společného jmění manželů ze zdroje, který je vložen do obchodního majetku jednoho z nich, zdaňují se pak jen u tohoto manžela.
Příklad
V roce 2011 obdrželi manželé úrok z půjčky poskytnuté jiné osobě z peněžních prostředků ve společném jmění manželů, které žádný z manželů neměl zahrnuty v obchodním majetku. Tento úrok může v daňovém přiznání zahrnout do dílčího základu daně z kapitálového majetku manžel nebo manželka podle toho, jak se mezi sebou dohodnou.
Manžel, který podniká, však v roce 2011 obdrží na svůj běžný podnikatelský účet také úroky z půjčky, kterou poskytl z peněžních prostředků na tomto účtu jinému podnikateli. Poskytnutí této půjčky, přijaté splátky a úroky z půjčky manžel zaznamenává v daňové evidenci, vedené podle § 7b ZDP. Tyto přijaté úroky z půjčky musí ve svém přiznání k dani z příjmů fyzických osob uvést jako příjmy z kapitálového majetku manžel.
Zdaňování příjmů z pronájmu majetku ve společném jmění manželů
Podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o daních z příjmů se příjmy z pronájmu nemovitostí (jejich částí) nebo bytů (jejich částí) a příjmy z pronájmu movitých věcí, kromě příležitostného pronájmu podle § 10 odst. 1 písm. a), plynoucí manželům z bezpodílového spoluvlastnictví, nejde-li o příjmy uvedené v § 6 až 8, zdaňují jen u jednoho z nich. Opět je třeba si domyslet, že „bezpodílovým spoluvlastnictvím“ je zde myšleno společné jmění manželů.
Příjmy z pronájmu majetku, který není součástí společného jmění manželů, se zdaňují vždy jen u toho manžela, který je vlastníkem tohoto majetku.
Příklad
Manželé mají ve společném jmění 2 byty, které pronajímají. Manželka pronajímá dále pozemek, který dostala darem od svých rodičů.
Příjmy z pronájmu bytů zdaňuje za jednotlivá zdaňovací období manžel nebo manželka, podle toho jak se dohodnou. Příjmy z pronájmu pozemku zdaňuje vždy jen manželka.
Příjmy z pronájmu majetku ve společném jmění manželů, který je u jednoho z manželů vložen do obchodního majetku, se zdaňují u tohoto manžela jako příjmy z podnikání a jiné samostatné činnosti podle § 7.
Na rozdíl od příjmů podle § 7 není u příjmů z pronájmu podle § 9 možno použít institut spolupracující osoby, který by umožňoval rozdělit zdanění těchto příjmů mezi manžele.
Pronájem nemovitostí a movitých věcí je mimo jiné také ekonomickou činností podle ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a fyzická osoba, která tuto ekonomickou činnost uskutečňuje, je pro účely uvedeného zákona považována za osobu povinnou k dani. V případě pronájmu majetku ve společném jmění manželů však není mnohdy jasné, který z manželů by měl tuto ekonomickou činnost vykazovat pro účely daně z přidané hodnoty, přičemž nezřídka je tomu ještě tak, že zatímco jeden z manželů je plátce, druhý plátcem není. Zákon o dani z přidané hodnoty tento problém neřeší. Poměrně častý je názor, že pronájem majetku ve společném jmění manželů by měl pro účely DPH vykazovat ten z manželů, který příjmy z pronájmu tohoto majetku přiznává k dani z příjmů. Takový názor ale nemá žádné opodstatnění ani zákonnou oporu. Podle stanoviska Ministerstva financí by se mělo v konkrétním případě postupovat podle toho, jak mají manželé mezi sebou právně upravenu správu společného majetku. Obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů však podle ustanovení § 145 odst. 2 občanského zákoníku může vykonávat každý z manželů (podle ustanovení § 147 občanského zákoníku mohou manželé upravit správu společného majetku jinak pouze formou notářského zápisu, k čemuž v praxi příliš často nedochází).
Zdaňování ostatních příjmů plynoucích manželům ze společného jmění manželů
Ostatní příjmy podle § 10 zákona o daních z příjmů, které plynou manželům ze společného jmění manželů, se podle ustanovení § 10 odst. 2 uvedeného zákona zdaňují u jednoho z nich. Manželé se mohou mezi sebou dohodnout, který z nich tyto příjmy za příslušné zdaňovací období uvede ve svém přiznání k dani z příjmů fyzických osob.
Jedná-li se však o příjmy plynoucí manželům z prodeje nebo z převodu majetku nebo práva ve společném jmění manželů, které byly zahrnuty u některého z manželů v obchodním majetku
, podle ustanovení § 10 odst. 2 zákona o daních z příjmů se tyto příjmy zdaňují u toho z manželů, který měl tento majetek nebo právo zahrnuty v obchodním majetku. Také v ustanovení § 7 odst. 9 zákona o daních z příjmů je uvedeno, že příjmy z prodeje nemovitosti nebo movité věci ve společném jmění manželů se zdaňují u toho z manželů, který měl takovou nemovitost nebo movitou věc zahrnutou v obchodním majetku.Příklad
Do 31. 12. 2010 byla nemovitost ve společném jmění manželů zahrnuta v obchodním majetku manželky, přičemž část nemovitosti využíval pro své podnikání také manžel. Odpisy nemovitosti a další výdaje si manželé pro účely daně z příjmů uplatňovali každý v poměrné výši podle ustanovení § 7 odst. 9 zákona o daních z příjmů. Od 1. 1. 2011 byla nemovitost vyřazena z obchodního majetku a v měsíci červnu 2011 manželé uvedenou nemovitost prodali. Příjem z prodeje této nemovitosti bude uveden jako příjem podle § 10 v přiznání k dani z příjmů fyzických osob manželky (jako výdaje na dosažení příjmu lze uplatnit zůstatkovou cenu nemovitosti při jejím vyřazení z obchodního majetku).
U příjmů plynoucích z prodeje nebo převodu majetku nebo práva ve společném jmění manželů, které byly zahrnuty v obchodním majetku zemřelého manžela (manželky), které plynou pozůstalému manželovi (manželce)
, se podle ustanovení § 10 odst. 2 zákona o daních z příjmů nepřihlíží ke lhůtě uvedené v § 4 vztahující se k majetku nebo právu zahrnutým v obchodním majetku. To znamená, že případné splnění stanovených podmínek pro osvobození od daně se v tomto případě posuzuje pouze u pozůstalého manžela (manželky), a to bez ohledu na to, zda a jak tyto podmínky splňoval zemřelý manžel (manželka).Příklad
Manželé měli od roku 2009 ve společném jmění osobní automobil, který byl u manžela - podnikatele zahrnut do obchodního majetku. V roce 2011 manžel zemřel a manželka osobní automobil ještě v tom samém roce prodá. Příjem z prodeje automobilu bude v tomto případě osvobozen od daně z příjmů, neboť u manželky budou podmínky pro osvobození příjmu z prodeje automobilu stanovené v § 4 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů splněny (od nabytí automobilu uplynul více než jeden rok a ke skutečnosti, že zemřelý manžel měl automobil zahrnut do obchodního majetku, se u manželky nepřihlíží).
V praxi může docházet i k tomu, že manželům plynou příjmy z prodeje majetku, který je zčásti ve výlučném vlastnictví jednoho z nich a zčásti patří do společného jmění manželů. Tyto případy zákon o daních z příjmů výslovně neřeší. Lze však vycházet např. ze stanoviska Nejvyššího soudu čj. Rc 42/72, podle kterého se
„při nabytí věci pomocí prostředků, které byly vzaty jednak ze společného jmění manželů a jednak z výlučného vlastnictví některého z manželů, stávají věci takto nabyté předmětem společného jmění manželů bez ohledu na rozsah prostředků použitých ze společného jmění manželů.“
Společné jmění manželů a daň z nemovitostí
Podle ustanovení § 8 odst. 5 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, platí, že má-li ke stavbě, bytu nebo samostatnému nebytovému prostoru vlastnické právo více subjektů, jsou tyto subjekty povinny platit daň z těchto nemovitostí společně a nerozdílně.
Společné jmění manželů a daň z převodu nemovitostí
Při převodu nebo přechodu vlastnictví k nemovitosti ze společného jmění manželů nebo do společného jmění manželů je podle ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, každý z manželů samostatným poplatníkem a jejich podíly jsou stejné.