Skutečně se jedná o dar, pokud podnikatel ke svému plnění "zdarma" přidá nějakou věc (bonus)?, 1. část

Vydáno: 26 minut čtení

Našlo by se v poslední době jen málo rozhodnutí NSS, které vyvolaly tak velkou odezvu nejen v odborných, ale též prakticky podnikajících kruzích, jakou mělo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 22. 4. 2011 čj. 2 Afs 6/2011-123 (dále jen předmětné rozhodnutí). Stručně řečeno zde šlo o to, že NSS se zde přiklonil z pohledu běžné praxe k téměř neuvěřitelnému právnímu názoru, že poskytování věcných bonusů společně s prodávaným zbožím nebo službami je nutno kvalifikovat jako poskytování daru, což pak při aplikaci ustanovení § 25 odst. 1 písm. t) ZDP1 vede k závěru, že pořízení věcí představující tyto bonusy jsou nedaňovými náklady. A to prosím vše za situace na trhu běžně vídané, že prakticky nelze nic koupit (a zejména prodat) bez toho, že by se k tomu v nějaké podobě nenabízelo něco „zdarma“.

Skutečně se jedná o dar, pokud podnikatel ke svému plnění „zdarma“ přidá nějakou věc (bonus)?
Ing.
Roman
Landgráf
, daňový poradce
Skutečnost, že se jedná o rozhodnutí, které již záhy po svém uveřejnění (na www.nssoud.cz) nenechávalo mnohé podnikatele a zejména daňově-poradenské odborníky v klidu, lze dokumentovat na těchto faktech:
i)
Dne 28. 4. 2011 společnost PricewaterhouseCoopers Česká republika, s. r. o., ve svém newsletteru Tax Flash v rubrice „Rozsudky NSS, o kterých stojí za to vědět“ komentoval předmětné rozhodnutí NSS pod nadpisem „Bonusy zdarma nejsou daňově uznatelné“, když se zde mimo jiné uvádí, že pokud finanční úřady přijmou závěry tohoto judikátu, mohou vzniknout problémy s daňovou uznatelností nákladů na marketingové akce, kde je prezentováno poskytnutí určitého bonusu zdarma, a proto se zde doporučuje zrevidovat marketingové plány a
eliminovat
rizika, která mohou z tohoto rozhodnutí vyplývat.
ii)
Společnost KMPG Česká republika, s. r. o., ve svém měsíčníku
Finanční aktuality
za červen 2011 doslova uvedla, že předmětný rozsudek NSS
„vyvolal velkou pozornost odborné veřejnosti“
, přičemž rovněž upozornila na daňová rizika pro marketingové akce.
iii)
Komora daňových poradců ČR (KDP ČR) na svém webu v „Aktualitách“ ze dne 11. 5. 2011 uvedla dopis, který ve vztahu k předmětnému judikátu zaslal prezident KDP ČR předsedovi Nejvyššího správního soudu, ve kterém KDP ČR upozorňuje, že tento
judikát
v odborné veřejnosti
„vyvolal velkou bouři a odezvu“
, neboť se jedná o výrazné vybočení z ustálené správní a rozhodovací praxe, když o daňově uznatelnosti dosud nebylo pochyb.
V tomto pojednání jsem se tedy pokusil čtenáře nejen seznámit blíže s tímto „průlomovým“ či spíše nepředvídatelným rozsudkem, ale také jsem si dovolil předložit vhodné (nejen) ústavněprávní argumenty svědčící, když už ne proti němu, tak minimálně pro diskusi nad ním.
 
I. Stručné vylíčení kauzy
Koncem roku 2006 byla u podnikatele finančním úřadem zahájena daňová kontrola, týkající se daně z příjmů fyzických osob a daně z přidané hodnoty za rok 2004. Počátkem roku 2007 byla daňová kontrola rozšířena i na období roku 2003 a 2005. Na základě výsledku těchto kontrol vydal finanční úřad dodatečné platební výměry. Odvolání proti nim pak finanční ředitelství zimě roku 2007 zamítlo. Počátkem roku 2008 podal podnikatel žalobu, kterou krajský soud svým rozhodnutím2 z roku 2010 zamítl (tedy ohledně věcí, které jsou předmětem další našeho zájmu v tomto článku). Na podzim roku 2010 podal podnikatel kasační stížnost, kterou NSS dne 22. 4. 2011 svým rozhodnutím čj. 2 Afs 6/2011-123 (dále jen předmětné rozhodnutí) zamítl.
 
II. Stručné shrnutí právního sporu
Správce daně se v průběhu svých daňových kontrol zaměřil zejména na skutečnost, že stěžovatel ve svých daňových výdajích uplatnil
nákupy dálničních známek a kupónů na pohonné hmoty
. Ve výsledcích daňových kontrol pak uzavřel, že se
neztotožňuje se zařazením těchto výdajů do výdajů daňově uznatelných
dle § 24 odst. 1 ZDP,
neboť na ně pohlíží jako