Daňové doklady zasílané elektronickou poštou

Správný je ten přísnější z uváděných názorů, tedy že e-maily nesoucí daňový doklad v elektronické podobě musejí být opatřeny elektronickým certifikátem, resp. uznávaným elektronickým podpisem nebo uznávanou elektronickou značkou i v případě vytištění těchto daňových dokladů. Navíc tyto e-maily samozřejmě nesmějí být po celou dobu archivace předmětných dokladů smazány, aby si správce daně mohl případně ověřit shodu skutečně přijatého dokladu a jeho vytisknuté podoby (zda nedošlo u příjemce dokladu před tiskem k pozměnění obsahu přijatého dokladu). Pokud jsou daňové doklady zasílány elektronicky bez zmíněného uznávaného e-podpisu nebo uznávané e-značky, pak je v praxi obecně problém s jejich důkazní silou. Pokud dotyčný plátce o tomto riziku ví, má někdy snahu tvrdit, že mu vytištěný doklad přišel klasicky papírovou poštou. Což může projít, jelikož vlastnoruční podpis vystavovatele daňového dokladu ani otisk jeho razítka nebo jiná jednoznačně identifikující značka není podmínkou platnosti daňového dokladu. Nicméně pečlivější finanční úředník jej snadno usvědčí ze lži již tím, že přece nikdo neposílá doklady v obálkách A4 ale v menších, což samozřejmě vyžaduje odpovídající přehnutí vytištěného listu daňového dokladu. Rozumní správci daně ovšem vesměs tolerují a uznávají daňové doklady zasílané elektronicky bez zmíněných uznávaných e-podpisů a e-značek s tím, že v případě pochybností nebo namátkou porovnají tyto doklady s jejich originály u vystavovatele. Je totiž nutno brát v potaz obecnou zásadu správy daní (viz. § 5 odst. 3 daňového řádu), a to, že správce daně používá při vyžadování plnění daňových povinností jen takové prostředky, které daňové subjekty co nejméně zatěžují a ještě umožňují dosáhnout cíle správy daní. Přičemž dále má správce daně postupovat hospodárně, bez zbytečných průtahů, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady (viz § 7 daňového řádu).