Počátek lhůty pro placení daně
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský
Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2011, č. j.
5 Afs 35/2009-265. www.nssoud.cz
K předpisům:
-
§ 63 odst. 4,
§ 70 odst. 1 ZSDP,
-
§ 264 odst. 5
DŘ.
„Caňového dlužníka lze vyrozumět o předpisu penále nejpozději ve
lhůtě, v níž se promlčuje vybrání nedoplatku, jenž je základem pro určení penále
(§ 63 odst. 4 věta čtvrtá, část věty za
středníkem zákona č. 337/1992 Sb., o správě
daní a poplatků, ve znění účinném do 31. 12. 2006, ve spojení s § 70 odst. 1 téhož zákona). Tato
lhůta začne plynout od data původní splatnosti daně. Skutečnost, kdy byl vyměřen samotný tento
nedoplatek, je pro určení počátku běhu uvedené lhůty nerozhodná.“
Nejvyšší správní soud dlouhou dobu odvíjel počátek běhu lhůty pro placení
daně ode dne náhradní splatnosti. To však, aniž by toto výslovně vyplývalo ze zákona, byť zde
zároveň existovala také jiná
interpretace
, která byla pro daňový subjekt podstatně příznivější. Z
tohoto důvodu o celé věci rozhodoval rozšířený senát, který nakonec zohlednil obecnou zásadu in
dubio mitius
. Nyní je tak nutné za počátek běhu lhůty pro placení daně považovat vždy datum původní
splatnosti. Znamená to tak, že správce daně je povinen daň i její příslušenství vyměřit ve lhůtě 6
let od data původní splatnosti (zpravidla poslední den pro podání daňového přiznání). To však
nekoresponduje s praxí správců daně, kteří mnohdy vydávali platební výměry na příslušenství až po
několika letech od vydání dodatečných platebních výměrů, na základě kterých byla doměřena samotná
daň.
S ohledem na přechodná ustanovení daňového řádu, kdy počátek běhu lhůty se
odvozuje podle zákona o správě daní a poplatků, tak může existovat velké množství nedoplatků, které
již nově daňový řád považuje za zaniklé. Přitom k tomuto zániku je třeba, na rozdíl od původního
zákona, přistupovat z úřední povinnosti. Z tohoto důvodu jen doporučuji, aby daňové subjekty
přezkoumaly své daňové povinnosti, zda jsou tyto skutečně vymáhány v souladu se zákonem.