Shrnutí změn v zákoně o DPH od 1. 4. 2011

Jedním z hlavních důvodů pro tak „silnou“ novelizaci v zákoně o DPH byl závazek České republiky transponovat do právního řádu směrnice Rady Evropské unie. Změny, vycházející ze směrnice 2006/112/ES a jejích novel, mají charakter nejen obligatorních, ale i fakultativních změn. Novelizace zákona o DPH vychází mimo jiné i z judikatury Soudního dvora Evropské unie a z cíle minimalizovat daňové úniky v oblasti DPH. Řada provedených změn má též legislativně-technický charakter vyplývající z dosavadní praxe a ze zkušeností daňové správy.

Přestože samotné načasování novely zákona o DPH a změny některých ustanovení v zákoně nebyly v mnohých ohledech těmi nejšťastnějšími, je již od 1. 4. 2011 zákon č. 47/2011 Sb. v účinnosti. Hlavní legislativní změny v DPH lze spatřovat v těchto oblastech:

Změny ve vymezení základních pojmů v § 4 odst. 1 zákona o DPH se týkají převážně technicko-legislativních změn, spočívajících ve vypuštění některých pojmů z ustanovení pro jejich nadbytečnost. Jedná se např. o vypuštění pojmu osvobození od daně s nárokem a bez nároku na odpočet daně, jejichž definice vyplývají přímo z § 51 a 63 zákona o DPH. Dále je vypuštěna definice daně na vstupu, která je nově zakotvena v § 72 odst. 2 zákona o DPH. Rovněž byl vypuštěn termín odpočet daně, který je vymezen v § 72 zákona o DPH. Stejně tak i pojmy plátce a osoba identifikovaná k dani jsou vymezeny v § 94 a 96 zákona o DPH, proto není nutné, aby byly definovány i v § 4 odst. 1 ze kterého se tímto vypouští. Dalšími zrušenými pojmy z předmětného ustanovení jsou zvýšení nebo snížení daňové povinnosti, bytový a rodinný dům atp. Z původních 26 pojmů nyní v zákoně o DPH zůstává pouze 13 základních pojmů.

Přestože byla téměř polovina pojmů vypuštěna, do ustanovení přibylo vysvětlení jednoho nového pojmu, a to „zboží, které je předmětem spotřební daně“. Pojem byl včleněn do § 4 odst. 1 písm. m) z důvodu implementace ustanovení směrnice 2009/162/EU. Dle něj je zbožím, které je předmětem spotřební daně, zboží, které je nejen předmětem některé ze spotřebních daní vymezených v zákoně, ale i zboží, které je předmětem některé z ekologických daní vymezených příslušným zákonem.

V § 4 odst. 3 písm. c) byla vypuštěna u obchodního majetku vazba na povinnost jej účtovat nebo o něm evidovat, jelikož tato povinnost vychází přímo z § 100 odst. 2 zákona o DPH, který byl v této souvislosti též zpřesněn a upraven.

Nové podoby nabyl i § 4 odst. 3 písm. d) a e) zákona o DPH. Pod písm. d) byl nově zařazen pojem , který obsahově odpovídá definici dlouhodobého majetku v zákoně o daních z příjmů a v případě vymezení pozemků definici v zákoně o účetnictví. Změny a upřesnění v definicích dlouhodobého majetku vycházejí z úprav provedených v § 72 až 79 při uplatňování nároku na odpočet daně, v nichž jsou pojmy využívány. V dané věci se jedná o technicko-legislativní úpravu, při které z věcného hlediska nedochází k žádné podstatné změně. Nicméně, pod písm. e) byl nově definován , který se zavádí s ohledem na specifická pravidla při uplatňování nároku na odpočet daně při pořizování tohoto majetku, pokud plátce bude využívat tento majetek pro účely, pro které má dle § 76 odst. 6 zákona o DPH nárok na odpočet daně jen v částečné výši. V takovémto případě se považuje dlouhodobý majetek vytvořený vlastní činností, který byl uveden do stavu způsobilého k obvyklému užívání, za dodání zboží za úplatu dle § 13 odst. 4 písm. b) zákona o DPH. Nově tak dlouhodobý hmotný majetek vytvořený vlastní činností zahrnuje veškerý majetek vytvořený plátcem, jehož výsledkem je majetek, který splňuje kritéria dlouhodobého majetku. Dlouhodobým majetkem vytvořeným vlastní činností je rovněž dlouhodobý majetek vytvořený na základě tzv. subdodávek a zahrnuje rovněž technické zhodnocení hmotného i nehmotného majetku vymezené ve vazbě na zákon o daních z příjmů.

Pravidlo pro stanovení místa plnění při dodání plynu a elektřiny uvedené v § 7a zákona o DPH se nově rozšiřuje i . Návaznost na změnu je patrná i v ostatních ustanoveních zákona o DPH z důvodů pojmové a legislativní propojenosti. U dodání plynu se dále legislativně upřesňuje, že se pravidlo stanovení místa plnění uplatní při dodání prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy .

Změny v ustanovení § 10b zákona o DPH se dotýkají poskytnutí předmětných služeb (tj. ve vztahu k ekonomické osobě registrované či neregistrované k dani). I nadále se pod služby v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání a zábavy zahrnují konference, semináře, veletrhy a výstavy, i když nejsou v paragrafu přímo zmíněny. Místo plnění těchto služeb je pak stanoveno následujícím způsobem:

se jedná o poskytování služby směrem do tuzemska, kdy daň přiznává dle § 108 zákona o DPH příjemce služby. Novelou zákona o DPH bylo doplněno, že povinnost přiznat daň při poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou povinnou k dani vzniká buď ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, anebo , a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud jsou povinni zaplatit daň plátce nebo osoba identifikovaná k dani, kterým je služba poskytnuta.

se jedná o poskytování služby směrem ven z tuzemska, kdy poskytovatel služby má povinnost přiznat plnění ve svém daňovém přiznání. Změna se dotýká úpravy provedené v § 24 zákona o DPH tak, aby byly nastaveny shodně povinnosti přiznat jak daň, tak i plnění.

Novela zákona o DPH upřesnila pouze typy daňových dokladů, se kterými je možné se setkat (viz § 28 odst. 1 zákona o DPH). V podstatě byla zrušena možnost používat dobropis a vrubopis, nově byly tyto daňové doklady nahrazeny pojmem opravný daňový doklad. V textu § 46 zákona o DPH byl vymezen nově daňový doklad při provedení opravy výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení.

Zároveň bylo v § 28 odst. 1 písm. l) zákona o DPH doplněno, že výše daně na dokladu může být zaokrouhlena na celé koruny nahoru tak, že částka 0,50 Kč a vyšší se zaokrouhlí na celou korunu nahoru a částka nižší než 0,50 Kč se zaokrouhlí na celou korunu dolů.

Bylo upřesněno znění definice základu daně, kterým je myšleno vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění, včetně částky na úhradu spotřební daně od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby, bez daně za toto zdanitelné plnění.

V § 42 zákona o DPH je nově stanoven postup, v jakých případech opraví plátce daně základ daně a výši daně na daňovém dokladu. Jedná se následující případy:

Nutno podotknout, že plátce daně má od 1. 4. 2011 vždy povinnost opravu základu daně nebo výše daně v uvedených případech provést. Do 31. 3. 2011 měl plátce daně pouze možnost ve vymezených případech opravu základu daně nebo výše daně provést, v ostatních případech měl povinnost.

Oprava výše daně se pak stává samostatným zdanitelným plněním, které se považuje za uskutečněné nejpozději posledním dnem zdaňovacího období, ve kterém nastaly skutečnosti vedoucí k opravě (např. ke dni poskytnutí slevy, ke dni vrácení zboží atp.), pokud .

Oprava základu daně a výše daně vedoucí ke se provede až za zdaňovací období, kdy osoba, pro kterou se původní plnění uskutečnilo nebo která poskytla úplatu, z níž vznikla povinnost přiznat daň, obdržela opravný daňový doklad.

V rámci opravy základu daně a výše daně již nefiguruje dobropis ani vrubopis, ale opravný daňový doklad. Ten plátce daně vystaví dle § 45 zákona o DPH, pokud měl povinnost vystavit daňový doklad za původní zdanitelné plnění, a to do 15 dnů ode dne zjištění skutečnosti opravu provést.

Podrobněji se k problematice opravy základu daně a výše daně vrátíme v některém z příštích čísel časopisu.

Oprava výše daně v jiných případech (než dle § 42 zákona o DPH) se nově dle § 43 zákona o DPH vztahuje na opravy týkající se chybně uvedené sazby daně, chybně určeného místa plnění či předmětu daně atp. Zákon stanovuje, pakliže plátce daně uplatnil a přiznal daň jinak, než dle zákona, čímž si zvýšil svoji daňovou povinnost na výstupu, je oprávněn opravu provést. Opravu je nutné provést v dodatečném daňovém přiznání dle § 141 daňového řádu. Přestože se jedná o dobrovolný akt provedení opravy na „nižší daňovou povinnost“, je daná oprava v dodatečném daňovém přiznání závislá na odběrateli, pokud je plátce (dodavatel) povinen vystavit opravný daňový doklad. Nejdříve lze totiž opravu v dodatečném daňovém přiznání provést tehdy, pokud byl opravný daňový doklad doručen našemu odběrateli. V případě, že nemusí být vystaven opravný daňový doklad, provede se oprava v dodatečném daňovém přiznání nejdříve ke dni provedení opravy v evidenci pro daňové účely.

Oproti dosavadnímu stavu nastává poměrně radikální změna, neboť od 1. 4. 2011 je v daných případech nutné podat dodatečné daňové přiznání. Do 31. 3. 2011 byl postup v dané věci řízen § 49 zákona o DPH, který stanovil, že oprava se provede v řádném zdaňovacím období, ve kterém byl opravný daňový doklad doručen odběrateli, nebo ve kterém byla provedena oprava v evidenci pro účely DPH.

Oprava výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení představuje nové možnosti opravy výše daně na výstupu u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení, u kterých soud již rozhodl o způsobu řešení úpadku. Na základě ustanovení § 44 zákona o DPH, v němž je zmíněná problematika zakotvena, bude mít dodavatel (věřitel) nárok na opravu výše daně na výstupu, pokud mu jeho odběratel (dlužník) nezaplatil za dodané zboží nebo poskytnutou službu. Nutno ale podotknout, že se ustanovení dotýká pouze těch pohledávek, které vznikly nejpozději 6 měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku.

Opravu výše daně pomocí daňového dokladu vystaveného dle § 46 zákona o DPH provede plátce daně nejdříve ve zdaňovacím období, v němž byly splněny následující podmínky:

Oprava je považována za samostatné zdanitelné plnění, jež se uskuteční nejpozději k poslednímu dni zdaňovacího období, ve kterém byl opravný daňový doklad doručen dlužníkovi (není třeba podávat dodatečné daňové přiznání). Věřitel, který opravu takto provede, je povinen k daňovému přiznání přiložit kopie všech vystavených daňových dokladů, u kterých provedl opravu daně a výpis z evidence oprav pro daňové účely. Dlužník naopak sníží daň na vstupu o částku daně opravenou věřitelem.

Podrobněji k problematice oprav výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení v některém z příštích čísel časopisu.

Osvobození od daně při dovozu zboží je upraveno v § 71 zákona o DPH, v němž se upřesňuje a doplňuje osvobození od daně na základě přijetí směrnice 2009/132/ES.

Obecně je dovoz zboží osvobozen od daně dle § 71 odst. 1 zákona o DPH, pokud by dodání tohoto zboží bylo plátcem daně v každém případě osvobozeno do daně. V daném případě se jedná např. o dodání lidské krve.

Dále se při dovozu zboží osvobozuje od daně dle § 71 odst. 2 zákona o DPH dovážené zboží, je-li mu přiznáno osvobození od cla podle Nařízení Rady č. 1186/2009. Zde se jedná např. o zboží dovážené v zásilkách neobchodní povahy, o osobní majetek fyzických osob, o přemístění obchodního majetku, o zboží určené charitativním nebo dobročinným účelům, o zboží dovážené k podpoře obchodní činnosti jako vzorky, tiskoviny atd.

Osvobození od daně podléhá i dovážené zboží, které sice není osvobozeno od cla, ale směrnice 2009/112/ES jej od daně osvobozuje. Jedná se o zboží, které je vymezeno v § 71 odst. 3 zákona o DPH, mezi něž lze zařadit např. vratné obaly bez úplaty či za úplatu, čistokrevné koně starých nejvýše šest měsíců atp. Zcela nově je v daném případě osvobozen o daně dovoz zboží, jehož úhrnná [viz § 71 odst. 3 písm. a) zákona o DPH]. Osvobození do limitu 22 EUR se týká pouze tzv. zásilek nepatrné hodnoty, které se ovšem nevztahuje na alkoholické nápoje, parfémy, toaletní vody, tabák a tabákové výrobky, i přestože by jejich hodnota nepřekročila 22 EUR. V daném případě dochází k odlišnému osvobození daného zboží pro účely DPH a pro účely celních předpisů. Uvedené zboží podléhá osvobození od cla tehdy, pokud jeho hodnota nepřevyšuje částku 150 EUR. Pro účely DPH platí pro osvobození limit 22 EUR.

Systém osvobození od DPH názorně ukazuje následující obrázek.

V zákoně o DPH byly provedeny poměrně rozsáhlé změny v uplatňování nároku na odpočet daně v § 72 až 79. Zásadních změn doznala základní zásada nároku na odpočet daně a možnost uplatnění odpočtu daně. Dále došlo ke změnám v rozsahu nároku na odpočet daně u poskytnutí dárku malé hodnoty nebo obchodních vzorků, zpřísnily se podmínky pro opravu odpočtu daně a zavedla se specifická pravidla pro dlouhodobý majetek vytvořený vlastní činností.

nyní stanoví, že nárok na odpočet daně je možné uplatnit pouze u daně, která byla uplatněná podle zákona o DPH. V případě, že bude poskytovatelem plnění uplatněna chybná daň, není možné odpočet daně uplatnit.

pro uplatnění nároku na odpočet daně u přijatých tuzemských plnění je, aby plátce při odpočtu daně, kterou vůči němu uplatnil jiný plátce daně, měl k dispozici daňový doklad (kdy lze nárok na odpočet daně uplatnit se již neřídí datem uskutečnění zdanitelného plnění). Od 1. 4. 2011 se tedy uplatní odpočet daně nejdříve za zdaňovací období, ve kterém bude mít plátce daně daňový doklad k dispozici.

U přijatých přeshraničních plnění v rámci Evropské unie (a u tzv. tuzemského reverse charge dle § 92a až 92e zákona o DPH) nebude nutnou podmínkou nároku na odpočet daně držení daňového dokladu. Nadále bude platit, že podmínkou pro uplatnění nároku na odpočet daně je přiznání této daně na výstupu. Nárok na odpočet bude prokazovat samozřejmě prvotně daňovým dokladem, nicméně pokud jej nebude mít k dispozici, lze nárok prokázat i jiným způsobem.

Další významnou změnou v uplatňování nároku na odpočet daně je skutečnost, že musí nyní striktně obsahovat (dodavatele i odběratele, pokud tak zákon ukládá) anebo (např. základ daně). Jestliže bude na dokladu některý z údajů chybět, nelze nárok na odpočet daně v žádném případě dle § 73 odst. 5 zákona o DPH uplatnit. Nárok na odpočet daně by byl možný pouze v případě odstranění těchto nedostatků, a to ke dni jejich odstranění.

Změny se dotkly též uplatňování nároku na odpočet daně u . Dříve bylo možné uplatnit nárok na odpočet daně u dárků, jejichž hodnota nepřesahuje 500 Kč bez daně, a obchodních vzorků vždy v plné výši. S účinností od 1. 4. 2011 plátce daně musí posuzovat, pro jakou činnost dárek či vzorek, který není považován za předmět daně dle § 13 odst. 8 písm. c) zákona o DPH, použije a podle toho nárok na odpočet daně uplatnit. Tzn., že pokud bude dárek nebo vzorek poskytnut:

Novela zavádí do zákona o DPH také v podobě „nároku na odpočet daně v částečné výši“, který je dále samostatně řešen v § 75 (poměrná výše odpočtu) a v § 76 (krácený nárok na odpočet). Plátce je tak povinen u přijatých zdanitelných plnění jak pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně, tak pro jiné účely, uplatnit poměrnou výši nároku na odpočet daně (při použití přijatých zdanitelných plnění jak v rámci ekonomické, tak jiné činnosti) anebo krácený nárok na odpočet daně (v případě použití přijatých zdanitelných plnění k uskutečnění plnění s nárokem na odpočet, i plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet v rámci ekonomické činnosti). Princip poměrné výše či krácené výše nároku na odpočet daně se v podstatě nezměnil. Došlo pouze k upřesnění výpočtu poměrné a krácené výše nároku na odpočet daně.

V případě , který má za následek v důsledku opravy základu daně anebo výše daně, plátce daně provede opravu odpočtu nově již za zdaňovací období, ve kterém se dozvěděl o okolnostech rozhodných pro vznik povinnosti opravu odpočtu provést. Tzn., že oprava odpočtu se neprovede s ohledem na opravný daňový doklad, ale již např. k datu vrácení zboží atd. V případě, že by měla oprava základu daně nebo výše daně za následek , provede plátce daně opravu nejdříve za zdaňovací období, ve kterém došlo k opravě základu daně nebo výše daně a to na základě opravného daňového dokladu.

Podrobněji ke změnám v nároku na odpočet daně v příštím čísle časopisu.

Původní úprava nároku na odpočet daně byla zakotvena v § 74 zákona o DPH (nárok na odpočet daně při změně režimu). Nyní je úprava nároku na odpočet daně v dané problematice přesunuta do § 79 zákona o DPH. Princip uplatňování nároku na odpočet daně zůstal zachován, pouze došlo ke . V případě dlouhodobého majetku se sjednocují pravidla platná pro výpočet nároku na odpočet daně při registraci s pravidly platnými pro výpočet nároku na odpočet daně při zrušení registrace. Dosavadní pravidla, ustanovení zákona o DPH ve znění k 31. 3. 2011, umožňovala nárok na odpočet daně u obchodního majetku pořízeného 12 měsíců před datem registrace v plné výši. Od 1. 4. 2011 se již vypočítá nárok na odpočet daně u dlouhodobého majetku pořízeného 12 měsíců před datem registrace dle § 78a odst. 6 zákona o DPH následujícím způsobem:

Odpočet u staveb, bytů a nebytových prostor = (daň na vstupu x ukazatel nároku na odpočet daně v roce registrace x 4) / 10.

Odpočet u ostatního dlouhodobého majetku = (daň na vstupu x ukazatel nároku na odpočet daně v roce registrace x 4) / 5,

kde ukazatelem je

100 % ... plný nárok na odpočet daně,

0 % ... žádný nárok na odpočet daně,

hodnota ... poměrný koeficient nebo koeficient, případně součin obou koeficientů.

Režim přenesení daňové povinnosti byl doposud využíván u dodání zlata, nově bude aplikován také na dodání šrotu a odpadu, včetně jeho zpracování (viz zboží uvedené v příloze č. 5 zákona o DPH), obchodování s povolenkami na skleníkových plynů a poskytování stavebních a montážních prací (viz služby pod CZ-CPA 41 až 43). Zavedení podrobné úpravy přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění je opatřením o zamezení množících se případů, kdy si odběratel nárokuje odpočet DPH, zatímco dodavatel DPH neodvede.

Úprava dané problematiky byla zakotvena v § 92a až 92e zákona o DPH s tím, že přenesení daňové povinnosti u poskytnutí stavebních a montážních prací nabývá účinnosti až dnem 1. 1. 2012. V § 92a zákona o DPH se stanoví obecná pravidla pro přenesení daňové povinnosti u jednotlivých plnění, která určují povinnost přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. V podstatě je , dodavatel, povinen použít tento režim v případě, že , odběratele, v tuzemsku (tzv. tuzemský revers charge). Dodavatel je pak povinen vystavit daňový doklad dle § 26 zákona o DPH, na němž uvede, že daň je povinen doplnit a přiznat odběratel, plátce daně. Odběratel je poté povinen výši daně na daňovém dokladu uvést. Zároveň platí, že odběratel nesmí uplatnit nárok na odpočet daně v případě, že nepřizná daň z těchto přijatých plnění.

Jelikož se jedná o poměrně odlišný režim od obecného fungování stávajícího systému DPH, jsou dodavatel i odběratel povinni vést evidenci pro daňové účely, ve které budou uvádět daňové identifikační číslo obchodního partnera, datum uskutečnění zdanitelného plnění, základ daně, rozsah a předmět plnění. Výpis z této evidence je nutné podat správci daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání, a to pouze elektronicky v předepsané struktuře a formátu.

V institutu při nesplnění registrační povinnosti již od 1. 4. 2011 nefiguruje náhrada za neuplatnění daně ve výši 10 % z celkového souhrnu úplat, které správci náleží za zdanitelná plnění, které plátce uskutečnil bez daně, a hodnoty zboží, které plátce pořídil z jiného členského státu neoprávněně bez daně. Nově, nesplní-li osoba povinná k dani registrační povinnost, stanoví správce daně dle § 98 zákona o DPH a to ze základu daně, kterým je souhrn úplat náležejících osobě povinné k dani za uskutečněná zdanitelná plnění, která byla uskutečněna bez daně, za období, kdy měla být osoba povinná k dani plátcem. Při stanovení výše daně správce daně aplikuje . Takto stanovená daň je splatná do 30 dnů ode dne doručení platebního výměru.

Mimo jiné novela zákona o DPH přináší novou . Podle § 106 zákona o DPH může plátce daně požádat o zrušení registrace i v případě, že uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. Ze stejného důvodu může zrušit registraci i sám správce daně.

Změny v oblasti podávání souhrnného hlášení se dotýkají pouze změn v možnosti jeho podání (viz § 102 odst. 2 zákona o DPH). Nově lze podle zákona podat souhrnné hlášení nebo následné souhrnné hlášení též prostřednictvím daňového portálu České daňové správy v aplikaci EPO. Pokud plátce souhrnné hlášení nebo následné souhrnné hlášení odevzdá následujícím způsobem, je dále povinen doručit místně příslušnému správci daně E-tiskopis v písemné podobě s vlastnoručním podpisem a to ve lhůtě pro podání souhrnného hlášení, tj. do 25. dne daného měsíce, resp. čtvrtletí. Další uznávané formy podávání souhrnného hlášení jsou formy podání prostřednictvím datové zprávy opatřené uznávaným elektronickým podpisem nebo odeslané prostřednictvím datové schránky.

se v zákoně o DPH objevuje zcela nově v § 109 jako jeden z nástrojů proti daňovým únikům. Ustanovení se vztahuje pouze na tuzemská zdanitelná plnění a poskytnuté úplaty na tato zdanitelná plnění. Ručitelem za daň se stává odběratel těchto plnění, resp. příjemce plnění, který ručí za nezaplacenou daň z těchto plnění, pokud v okamžiku jejich uskutečnění , že:

Ručení za nezaplacenou daň nastane v případě, že dodavatel z předmětného zdanitelného plnění uskutečněného v tuzemsku daň nezaplatí a její vymáhání bude ze strany správce daně marným. Postup ze strany správce daně vůči ručiteli bude uplatněn dle § 171 a 172 daňového řádu. Posouzení statusu „věděl nebo vědět měl a mohl“ bude vycházet z doktríny trestního práva a tzv. vymezení nevědomé nedbalosti. Dále bude správce daně v této souvislosti zkoumat ekonomická opodstatnění poskytnutých úplat na tato zdanitelná plnění a odchylky od ceny obvyklé.

Na § 109 navazuje , který byl též nově včleněn jako „preventivní opatření proti ručitelskému vztahu“. Příjemce zdanitelného plnění může totiž za dodavatele uhradit daň z takovéhoto zdanitelného plnění, aniž by k tomu byl vyzván jako ručitel. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o ustanovení „nepřikazující“, domnívám se, že ze strany odběratelů budou jen stěží uplatňovaná. Pouze praxe ukáže v delším časovém horizontu, zda budou mít daná opatření v zákoně o DPH svá opodstatnění či nikoliv.