Jednou ze specifických zvláštností a současně i odlišností zdravotního pojištění od sociálního pojištění je povinnost zaměstnavatele zajistit u zaměstnance odvod pojistného v přímé vazbě na poměrnou část minimálního vyměřovacího základu. Důležitou podmínkou pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele - plátce pojistného) vztahuje potřeba dodržet zákonné minimum, v tomto případě jeho poměrnou část. Tato problematika je upravena v ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění , ve znění pozdějších předpisů. Minimálním vyměřovacím základem zaměstnance je minimální mzda 8 000 Kč.
Zdravotní pojištění - poměrná část minima u zaměstnance v roce 2011
Ing.
Antonín
Daněk
Aby zaměstnavatel postupoval v souladu se zákonem, vychází při výpočtu a odvodu pojistného za rozhodné období kalendářního měsíce z počtu kalendářních dnů trvání některé z dále uvedených skutečností, kdy stanoveným postupem nejprve určí poměrnou část tohoto minima, a v konečné fázi pak poukáže zdravotní pojišťovně zaměstnance pojistné vypočtené sazbou 13,5 % z této výpočtové základny. V následujících příkladech si předvedeme postup zaměstnavatele při řešení charakteristických situací za podmínky, kdy musí být zákonné minimum dodrženo.
Příklad 1
Zaměstnanec pracující na zkrácený pracovní úvazek ukončil své jediné zaměstnání dne 20. ledna 2011 a za odpracované dny mu byl zúčtován hrubý příjem ve výši 3 800 Kč.
Řešení
V tomto případě musí být pojistné na zdravotní pojištění odvedeno nikoliv z aktuální celkové výše minimální mzdy, nýbrž z poměrné části minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci lednu 2011, tedy nejméně z vyměřovacího základu, vypočteného podle vzorce:
PČ min VZ = (20 / 31) x 8 000 = 5 161,29 Kč kde: PČ min VZ = poměrná část minimálního vyměřovacího základu 20 = počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci lednu 2011 31 = počet kalendářních dnů v daném měsíci 8 000 = výše minimální mzdy v roce 2011
To znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 5 161,29 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 697 Kč (5 161,29 x 0,135). S ohledem na příjem (3 800 Kč) činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 513 Kč. Jedna třetina (171 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (342 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu (viz výše). Aby zaměstnavatel dostál liteře zákona, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 1 361,29 Kč, tj. 184 Kč. Tento doplatek, tedy 184 Kč, platí podle zákona zaměstnanec, na zaměstnavatele by povinnost jeho úhrady přešla pouze za situace, kdy by byl vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 207 až 209 zákoníku práce.
Z celkové částky pojistného 697 Kč zaplatí zaměstnanec 355 Kč (171 + 184) a zaměstnavatel 342 Kč.
Podotýkám, že i v případě zaměstnání trvajícího pouze po část kalendářního měsíce má tato osoba z pohledu zdravotního pojištění vyřešen v daném měsíci svůj pojistný vztah.
Příklad 2
Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání dne 17. 1. 2011 a jeho zúčtovaný hrubý příjem činil za odpracované dny celkem 3 720 Kč. Musí zaměstnavatel provádět dopočet do poměrné části minimálního vyměřovacího základu, když zaměstnanec v tomto měsíci současně pracoval ještě u jiného zaměstnavatele?
Řešení
Zaměstnavatel, u kterého zaměstnanec pracuje, nemusí provádět dopočet do minimálního vyměřovacího základu za předpokladu, že bude mít k dispozici potvrzení o výši příjmu v měsíci lednu od jiného zaměstnavatele a úhrnná výše zúčtovaných příjmů bude činit nejméně 8 000 Kč. Samozřejmě postačí, pokud bude mít tímto jiným zaměstnavatelem písemně potvrzeno, že je za zaměstnance odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu.
Při řešení takového případu je zapotřebí vycházet ze skutečnosti, že se pro účely placení pojistného sčítají příjmy zaměstnance, zakládající povinnost zaměstnavatele platit pojistné na zdravotní pojištění. Při splnění výše uvedených podmínek odvede zaměstnavatel ze zúčtované hrubé mzdy pojistné 3 720 Kč. Dopočet do poměrné části minima by se neprováděl ani v případě, kdy by se jednalo o zaměstnance - osobu, za kterou je po celý kalendářní měsíc plátcem pojistného stát, nebo za situace, kdy by si tento zaměstnanec současně platil měsíční zálohy na pojistné jako OSVČ nejméně v částce 1 670 Kč, což by zaměstnavateli doložil Čestným prohlášením.
Pokud by však nebylo doloženo potvrzení o výši příjmu u jiného zaměstnavatele v rozhodném období kalendářního měsíce ledna, musel by být proveden dopočet (a doplatek) pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu, která představuje za 15 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci lednu částku 3 870,96 Kč a (minimální) výši pojistného 523 Kč.
Nemoc zaměstnance
Jinou důležitou okolností, snižující vyměřovací základ na poměrnou část, je nemoc zaměstnance po dobu kratší než celý kalendářní měsíc. Například pokud by byl zaměstnanec nemocen od 7. 2. do 16. 2., tedy celkem 10 kalendářních dnů, činí poměrná část minima 18 kalendářních dnů, ve kterých zaměstnanec pracoval, s následujícím postupem:
PČ min VZ = (18 / 28) x 8 000 = 5 142,85 Kč.
Minimální pojistné = 5 142,85 x 0,135 = 695 Kč.
Značně specificky se posuzuje situace, kdyby byl zaměstnanec nemocen například od pondělí 3. 1. 2011 nepřetržitě až do konce měsíce ledna, přičemž by mu za měsíc leden nebyl zúčtován žádný příjem.
V tomto konkrétním případě je zaměstnanec povinen doplatit prostřednictvím zaměstnavatele v plné výši pojistné za sobotu a neděli (1. 1. + 2. 1.), kdy ještě nebyl práce neschopným, a to z poměrné části minimálního vyměřovacího základu - tento postup vychází z ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb. To znamená, že pojistné bude podle počtu kalendářních dnů v měsíci lednu činit: (2 / 31) x 8 000 x 0,135 = 70 Kč (po zaokrouhlení).
Tímto způsobem se nepostupuje u těch zaměstnanců, u nichž nemusí být dle zákona dodržen minimální vyměřovací základ (viz Závěr).
Kdyby však byla zaměstnanci do měsíce ledna zúčtována odměna v částce poměrné části minima 516,12 Kč a vyšší, byl by tímto způsobem zajištěn odvod pojistného podle zákona a žádný další dopočet by se již neprováděl.
Pokud je však zaměstnanec nemocen po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce, je za této situace postup zaměstnavatele následující:
*
z titulu nemoci nevzniká v tomto případě povinnost placení pojistného ani zaměstnavateli, ani zaměstnanci,
*
nemoc zaměstnance zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje (zvláštní postup může být uplatněn při onemocnění v ochranné lhůtě - kódy „N“, resp. „K“),
*
jelikož trvá u zaměstnance pracovněprávní vztah, uvádí jej zaměstnavatel i na předkládaném Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele s nulovým vyměřovacím základem,
*
i v případě nemoci má zaměstnanec svůj pojistný vztah v příslušném kalendářním měsíci vyřešen.
Státní kategorie po část kalendářního měsíce
Minimální vyměřovací základ se sníží na poměrnou část i v případě, kdy se zaměstnanec stane (nebo přestane být) osobou, za kterou je plátcem pojistného stát - všechny tyto osoby naleznete vyjmenované v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jestliže například žena nastoupí na mateřskou dovolenou dne 6. 1. 2011, řeší zaměstnavatel ve smyslu výše uvedeném poměrné minimum za období 1. 1.-5. 1., tedy za celkem 5 kalendářních dnů.
Nejčastější chyby:
*
neprovedení dopočtu do poměrné části minima a odvod pojistného ze skutečně zúčtovaného příjmu,
*
nesprávný výpočet částky pojistného, kterou má zaměstnavatel uhradit,
*
dopočítávání do poměrné části minima i tehdy, když to není nutností,
*
nesprávné posouzení situace, když je zaměstnanec nemocen,
*
neuvedení zaměstnance na Přehledu v případě nemoci trvající po celý kalendářní měsíc.
Závěr
Doplatky do minimálního vyměřovacího základu, resp. do jeho poměrné části nemůže hradit sám pojištěnec, ale tyto se platí zásadně prostřednictvím zaměstnavatele.
Jestliže se na zaměstnance naopak nevztahuje povinnost placení pojistného alespoň ze zákonného minima podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše zúčtovaného příjmu (vyměřovacího základu) bez ohledu na minimální mzdu.