Kontrolní hlášení v příkladech, 1. část

Vydáno: 12 minut čtení

V minulém příspěvku (Účetnictví v praxi č. 11/2015, s. 32) byly řešeny odpovědi na základní otázky týkající se kontrolního hlášení, které představuje s účinností od 1.1.2016 pro plátce nové povinnosti v oblasti DPH. Cílem tohoto příspěvku je blíže se seznámit s obsahem kontrolního hlášení, a to s využitím příkladů, které se budou v praxi plátci nejčastěji vyskytovat.

Kontrolní hlášení v příkladech
Ing.
Dagmar
Fitříková
 
PŘIPOMENUTÍ ZÁKLADNÍCH PRAVIDEL
Kontrolní hlášení je specifický druh podání (daňového tvrzení), které stejně jako daňové přiznání k DPH vychází ze záznamní evidence ve smyslu § 100 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“). S účinností od 1.1.2016 je plátce povinen podávat kontrolní hlášení samostatně v předepsaném formátu a elektronicky. Součástí kontrolního hlášení jsou i údaje týkající se režimu přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění podle § 92a ZDPH, a proto
s účinností od 1.1.2016 odpadá plátcům povinnost podávat samostatně výpis z evidence pro daňové účely.
Postup při nesplnění povinnosti související s kontrolním hlášením je upraven od 1.1.2016 v § 101g ZDPH. Porušením povinnosti spojené s kontrolním hlášením se plátce vystavuje riziku uložení sankce ve smyslu § 101h ZDPH.
 
OBSAH KONTROLNÍHO HLÁŠENÍ
Kontrolní hlášení obsahuje samostatné oddíly A, B a C. Oddíl A kontrolního hlášení je dále členěn na části A.1. až A.5. V oddíle A uvádí plátce údaje týkající se plnění, u kterých je povinen přiznat daň a údaje za uskutečněná zdanitelná plnění v režimu přenesení daňové povinnosti podle § 92a ZDPH. Oddíl B je určen pro vykazování přijatých zdanitelných plnění s místem plnění v tuzemsku, u kterých plátce uplatňuje nárok na odpočet daně včetně přijatých zdanitelných plnění v režimu přenesení daňové povinnosti podle

Související dokumenty

Zákony

235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty