DPH v souvislosti s pronájmem bytů

Předně je třeba poznamenat, že zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), vymezení ekonomické činnosti neváže na způsob danění z pohledu daní z příjmů. Podle ZDPH se ekonomickou činností rozumí i soustavné využívání hmotného či nehmotného majetku za účelem dosažení příjmů. Z toho pak vyplývá, že i nájem bytu je ekonomickou činností bez ohledu na to, jakým způsobem je daněn tento příjem z pohledu daní z příjmů.

Z hlediska uplatnění odpočtu daně, je třeba vyjít z ustanovení § 72 a násl. ZDPH. Je pak možno dovodit, že pokud plátce dané plnění použije výhradně pro plnění s nárokem na odpočet daně, může uplatnit odpočet daně v plné výši. Pokud tedy plátce přijatá plnění jednoznačně přiřadí ke zdanitelné činnosti, pak může nárokovat odpočet daně v plné výši. Naopak potom také platí, že pokud se přijatá zdanitelná plnění jednoznačně vztahují k osvobozenému nájmu, pak u nich nárok na odpočet daně není. Co se týká přijatých plnění, která nelze jednoznačně rozlišit a jsou tak použita jak pro zdanitelnou, tak osvobozenou činnost, pak při uplatnění odpočtu daně bude plátce postupovat způsobem stanoveným v § 76 ZDPH, tj. bude používat krátící koeficient. Výpočet krátícího koeficientu je stanoven tímto ustanovením, které zároveň i popisuje způsob jeho používání, tj. upravuje celý mechanismus a postup krácení nároku na odpočet daně. Výpočet krátícího koeficientu je striktně dán zákonem a plátce jej musí dodržet. Tudíž si nemůžete stanovovat vlastní odhad podílu na jednotlivých činnostech, ale budete u odpočtu daně u vstupů, které nelze spolehlivě rozklíčovat na jednotlivé činnosti, krátit krátícím koeficientem.