Konsolidovaná účetní závěrka podle IFRS, 1. část

Vydáno: 15 minut čtení

V minulých čtyřech dílech našeho seriálu (Účetnictví v praxi č. 8, 9, 10 a 12/2012), který se týká praktické aplikace IFRS, jsme se zabývali oblastí podnikových kombinací podle IFRS 3 Podnikové kombinace. Logickým pokračováním je proto oblast konsolidované účetní závěrky, které se budeme věnovat nyní. V rámci "plných" IFRS je tato problematika upravena standardem IFRS 10 Konsolidovaná účetní závěrka, který byl vydán v květnu 2011 a v účinnosti je od 1. ledna 2013. Před tímto standardem byla oblast konsolidované závěrky pokryta standardem IAS 27 Konsolidovaná a individuální účetní závěrka a interpretací SIC 12 Konsolidace - Jednotky zvláštního určení. IFRS 10 nahrazuje část IAS 27, která se týkala konsolidované účetní závěrky. IAS 27 nebyl zrušen, obsahuje však pouze požadavky na individuální účetní závěrku. Důvodem k vydání zcela nového standardu, který pokrývá oblast konsolidace, byla skutečnost, že původní úprava nebyla v praxi aplikována jednotně, zejména v oblasti určování, zda existuje ovládání (tj. zda společnost A ovládá společnost B) v situacích, kdy určitá společnost nedrží více než polovinu hlasovacích práv. Požadavky nového standardu se vztahují i na tzv. Jednotky zvláštního určení (Účelové jednotky), které byly původně upraveny interpretací SIC 12. Interpretace SIC 12 se s účinností IFRS 10 ruší.

Konsolidovaná účetní závěrka podle IFRS
doc. Ing.
Lenka
Krupová
Ph.D.
Anglia Ruskin University, Cambridge a Chelmsford, UK
 
NOVÁ ÚPRAVA
IFRS 10 požaduje, aby mateřská společnost, která
ovládá
jednu nebo více dceřiných společností, sestavovala konsolidovanou účetní závěrku.
Ovládání není podle IFRS 10 určeno pouze množstvím hlasovacích práv, které investor drží, nýbrž tím, zda je splněna definice ovládání:
Investor ovládá společnost, do které investoval, pokud má možnost nebo právo získávat přínosy ze svého vztahu ke společnosti, do které investoval, a je schopen tyto přínosy ovlivňovat prostřednictvím svého vlivu nad touto společností.
Vliv nad jinou společností může být dán například:
*
hlasovacími právy nebo potenciálními hlasovacími právy (tj. nástroji, které jsou přeměnitelné na akcie, a pokud by k přeměně došlo, zvětšilo by se množství hlasovacích práv pro danou společnost),
*
právem dosazovat, jmenovat nebo odvolávat vedoucí pracovníky, kteří řídí zásadní činnosti,
*
právem najmout nebo odvolat jinou společnost, která řídí zásadní činnosti,
*
právem nařídit společnosti, do které investor investoval, aby uskutečnila určité transakce, z nichž má investor prospěch, popřípadě vydat zákaz jakkoliv měnit takové transakce,
*
jinými právy, která dávají vlastníkovi možnost řídit společnost, do které investoval (například vymezení rozhodovacích pravomocí v manažerských smlouvách a podobně).
Je tedy zřejmé, že přijetím IFRS 10 je opět zdůrazněn jeden ze základních požadavků IFRS - přednost obsahu před formou. Množství hlasovacích práv je v IFRS 10 pouze jedním z kritérií pro posuzování, zda existuje ovládání.
Smyslem tohoto příspěvku není detailní popis požadavků, které přináší nový standard v otázce posuzování, zda existuje ovládání. Zde čtenáře odkazujeme přímo na text standardu, který přehlednou formou (často pomocí příkladů) vysvětluje a popisuje množství konkrétních situací z podnikové praxe, ve kterých řeší, zda v dané situaci ovládání exi