Změny v oblasti daňových dokladů v roce 2013

Pravidla pro vystavování daňových dokladů jsou vymezena v § 27 ZDPH. Podle obecného principu vymezeného v § 27 odst. 1 ZDPH podléhá vystavování daňových dokladů pravidlům členského státu, ve kterém je určeno místo plnění. Při vystavování daňových dokladů respektuje český plátce pravidla vymezená českým ZDPH, pokud se jedná o daňové doklady vystavené za plnění s místem plnění v tuzemsku. Daňový doklad je vystaven podle pravidel vymezených českým ZDPH i v případě, že je místo plnění určeno ve třetí zemi nebo je místo určeno v jiné členské zemi a osobou povinnou přiznat daň je osoba, pro kterou se plnění uskuteční. Pokud je místo plnění určeno v jiné členské zemi, ale osobou povinnou přiznat daň je poskytovatel plnění, podléhá vystavování daňových dokladů pravidlům členské země, ve které je určeno místo plnění.

Ve shodě s § 64 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, je v § 26 odst. 1 ZDPH s účinností od 1.1. 2013 vymezena definice daňového dokladu jako Za daňový doklad lze s účinností od 1.1. 2013 považovat pouze takový dokument, který obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti, byl vystaven v zákonem stanovené lhůtě a splňuje případně další podmínky vymezené ZDPH. Za správnost údajů na daňovém dokladu a také za jeho vystavení v zákonem stanovené lhůtě I nadále má příjemce dokladu, který není daňovým dokladem, protože neobsahuje např. některou ze zákonem stanovených náležitostí vymezených v § 29 až 33a ZDPH, možnost pro účely prokázání nároku na odpočet daně prokazovat nárok na odpočet daně jiným způsobem (§ 73 odst. 5 ZDPH).

V ustanovení § 29 odst. 1 a 2 ZDPH jsou s účinností od 1.1. 2013 vymezeny náležitosti, které musí daňový doklad obsahovat. Mezi nové údaje, které je plátce povinen uvádět s účinností od 1. 1. 2013 na daňovém dokladu a které vyplývají ze Směrnice Rady 2010/45/EU, patří údaj který je povinnou náležitostí daňového dokladu v případě, že osoba, pro kterou je plnění uskutečněno, je zmocněna k vystavení daňového dokladu dodavatelem. Podle § 29 odst. 2 písm. c) ZDPH je nově povinnou náležitostí daňového dokladu i údaj pokud je příjemce zdanitelného plnění povinen přiznat daň Tento údaj bude plátce uvádět na daňových dokladech za dodání zboží do jiného členského státu, které je osvobozeno od daně podle § 64 ZDPH, v případě poskytnutí služby nebo při dodání zboží s instalací nebo montáží s místem plnění v jiném členském státě, pokud je příjemcem plnění osoba neusazená v tuzemsku a dále v případech poskytnutí plnění podléhajících režimu přenesení daňové povinnosti na příjemce podle § 92a ZDPH (např. při poskytnutí stavebních nebo montážních prací podle § 92e ZDPH jinému plátci). V jsou s účinností od 1.1. 2013 vymezeny údaje, Mezi tyto údaje patří např. v případě, že osobou povinnou přiznat daň je příjemce zdanitelného plnění. Nově se ruší povinnost doplňovat údaje přímo na obdrženém dokladu. Tato změna souvisí se zásadou neporušenosti obsahu daňového dokladu vymezenou v § 34 odst. 2 písm. b) ZDPH. Povinnost doplnit některé zákonem stanovené údaje se přesunují do evidence pro daňové účely (§ 100 ZDPH). Tato povinnost se týká např. daňových dokladů při pořízení zboží z jiného členského státu, při přijetí služby s místem plnění v tuzemsku nebo při dodání zboží s instalací nebo montáží s místem plnění v tuzemsku od osoby neusazené v tuzemsku a zejména daňových dokladů za zdanitelná plnění, na která se vztahuje režim přenesení daňové povinnosti v tuzemsku podle § 92a ZDPH. Při pořízení zboží z jiného členského státu se s účinností od 1. 1. 2013 za datum vystavení daňového dokladu považuje datum vystavení dokladu uvedené na tomto dokladu jeho vystavitelem (dodavatelem zboží).

Daňový doklad má elektronickou podobu v případě, kdy je vystaven a obdržen elektronicky s tím, že s použitím daňového dokladu v elektronické podobě musí souhlasit osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje. Na tuto povinnost se v praxi často zapomíná. Absence takové dohody může způsobit komplikace při prokazování nároku na odpočet daně na straně plátce, který je v pozici příjemce zdanitelného plnění.

I po 1. 1. 2013 může plátce využívat tzv. specifické typy daňových dokladů jako je zjednodušený daňový doklad (§ 30 ZDPH), splátkový kalendář (§ 31 ZDPH), platební kalendář (§ 31a ZDPH), souhrnný daňový doklad (§ 31b ZDPH), doklad o použití (§ 32 ZDPH), daňový doklad při dovozu (§ 33 ZDPH) a daňový doklad při vývozu (§ 33a ZDPH). Náležitosti těchto daňových vymezují příslušná ustanovení ZDPH.

Při přijetí úplaty na zdanitelné plnění přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění vystaví plátce do 15 dnů ode dne přijetí úplaty daňový doklad podle § 29 ZDPH. Tento daňový doklad nemusí ve shodě s § 29 odst. 3 písm. b) ZDPH obsahovat

Pokud plátce uskuteční dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osbobození od daně podle § 64 ZDPH, vystaví pro pořizovatele zboží, osobu registrovanou k dani v jiném členském státě, daňový doklad podle § 29 ZDPH. Tento daňový doklad obsahovat Splnění této povinnosti zajistí plátce např. uvedením odkazu na § 64 ZDPH. Tento daňový doklad nemusí ve shodě s § 29 odst. 3 písm. c) ZDPH obsahovat sazbu daně a výši daně, protože se jedná o plnění osvobozené od daně.

Pokud plátce uskuteční službu s místem plnění v jiné členské zemi, tj. mimo tuzemsko, a příjemce služby je povinen přiznat daň z takto poskytnuté služby, vystaví plátce pro příjemce služby daňový doklad podle § 29 ZDPH. Tento daňový doklad obsahovat i údaj "daň odvede zákazník". Tento daňový doklad nemusí ve shodě s § 29 odst. 3 písm. c) ZDPH obsahovat sazbu daně a výši daně, protože osobou povinnou přiznat daň je osoba, pro kterou je služba uskutečněna.

Pokud plátce uskutečnís místem plnění v tuzemsku pro jiného plátce stavební nebo montážní práce podle § 92e ZDPH, je povinen přiznat daň z takto poskytnuté služby příjemce stavebních nebo montážních prací. Plátce vystaví pro příjemce služby daňový doklad podle § 29 ZDPH. Tento daňový doklad obsahovat i údaj "daň odvede zákazník". Tento daňový doklad nemusí ve shodě s § 29 odst. 3 písm. c) ZDPH obsahovat sazbu daně a výši daně, protože osobou povinnou přiznat daň je osoba, pro kterou je služba uskutečněna. Výši daně doplní příjemce plnění v evidenci pro účely DPH (§ 92a odst. 2 ZDPH).

Vystavovaní daňových dokladů za pořízení zboží z jiného členského státu podléhá pravidlům členského státu dodavatele zboží. S účinností od 1.1. 2013 je zrušena nejen povinnost pořizovatele zboží do 15 dnů od pořízení na obdržený doklad doplnit povinné údaje (původní ustanovení § 35 odst. 2 ZDPH, ve znění platném do 31.12. 2012). S účinností od 1. 1. 2013 je zrušeno i ustanovení § 35 odst. 3 ZDPH, ve znění platném do 31. 12. 2012, podle kterého se za datum vystavení daňového dokladu považovalo datum, k němuž byly na obdrženém dokladu za pořízení zboží z jiného členského státu doplněny zákonem vymezené údaje. V návaznosti na tyto změny se za datum vystavení daňového dokladu, na které je zpravidla vázán vznik povinnosti přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu, považuje

U daňového dokladu musí být od okamžiku jeho vystavení do konce lhůty stanovené pro jeho uchovávání podle § 34 ZDPH zajištěna:

Zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu a neporušenosti jeho obsahu lze dosáhnout prostřednictvím kontrolních mechanismů procesů vytvářejících spolehlivou vazbu mezi daňovým dokladem a daným plněním (tzv. auditní stopa). Věrohodnost původu daňového dokladu v elektronické podobě a neporušenost jeho obsahu lze vedle kontrolních mechanismů procesů zajistit také:

Konkrétní doporučení zejména ve vazbě na zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušenosti jeho obsahu a také čitelnostti daňového dokladu, budou upraveny v metodickém pokynu GFŘ, který se připravuje a bude zveřejněn na webových stránkách Finanční správy. Cílem této metodické pomůcky je umožnit plátcům snadnější aplikaci novelizovaných ustanovení § 26 až 35a ZDPH. S využitím těchto doporučení a dalších zkušeností z praxe je vhodné zajistit respektování zásad vymezených v § 34 ZDPH, tj. zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušenosti jeho obsahu a také čitelnosti daňového dokladu tak, že tyto zásady budou upraveny pro potřeby konkrétní firmy ve vnitřním předpise firmy, např. jako součást směrnice pro oběh účetních dokladů.

Obecná pravidla pro uchovávání daňových dokladů jsou vymezena s účinností od 1. 1. 2013 v Pravidla pro uchovávání daňových dokladů v elektronické formě jsou pro účely DPH stanovena v Daňový doklad je možné uchovávat ve standardní, tj. listinné podobě, nebo v digitální formě, tj. elektronicky prostřednictvím elektronických prostředků pro zpracování a uchovávání dat. Volba formy uchovávání daňových dokladů je na plátci daně. Daňový doklad je možné ve shodě s § 35a odst. 1 ZDPH převést z listinné do elektronické podoby a naopak. Po celou dobu od okamžiku vystavení daňového dokladu do konce zákonné lhůty pro jeho uchovávání, a to bez ohledu na to, zda jde o daňový doklad v listinné nebo elektronické podobě, je plátce povinen zajistit (§ 34 ZDPH). Podmínky uchovávání dokumentů v elektronické podobě byly vymezeny s účinností od 1. 7. 2012 v rámci novely zákona č. 167/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Novela zákona o archivnictví a spisové službě přinesla mimo jiné i novou formulaci právní domněnky pravosti elektronických dokumentů.

Lhůta pro uchovávání daňových dokladů se s účinností od 1. 1. 2013 nemění a činí (§ 35 odst. 2 ZDPH).

1 a), 2 b), 3 c), 4 c).