Změny v oblasti DPH navrhované s účinností od 1. 1. 2013

Hlavní změny obsažené v návrhu zákona, kterým se mění ZDPH a některé další zákony, obsahuje kromě zásadních změn vyplývajících ze směrnice Rady 2010/45/EU a směrnice Rady 2008/8/ES, další změny týkající se definic plátců a identifikovaných osob v návaznosti na změny v oblasti registrace a zrušení registrace k DPH těchto osob, změny v části správy DPH z důvodu boje s daňovými úniky, změny stávajících ustanovení ZDPH v návaznosti na platné znění směrnic EU (např. změny ve vymezení některých dalších základních pojmů, možnost volby uplatnit DPH při převodu nemovitosti i po uplynutí zákonem stanovené lhůty, změny osvobození od daně při poskytování pojišťovacích služeb a další změny), změny reagující na zkušenosti z praxe a také "legislativně technické změny". K nejdůležitějším změnám je níže uveden stručný komentář.

Cílem úpravy navrhované s účinností od 1. 1. 2013 je zrovnoprávnění dokladů v listinné a elektronické podobě, včetně zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušenosti jeho obsahu a jeho čitelnosti, přičemž tyto vlastnosti musí být zajištěny po celou dobu od okamžiku vystavení daňového dokladu do konce zákonné lhůty pro jeho uchovávání, a to bez ohledu na to, zda jde o daňový doklad v listinné nebo elektronické podobě. Ve shodě s § 64 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, je v § 26 v novelizovaném znění ZDPH vymezena definice daňového dokladu jako písemnosti, která splňuje podmínky vymezené ZDPH. Tyto zásadní změny vyplývají ze směrnice Rady 2010/45/EU, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému DPH. Podmínky uchovávání dokumentů v elektronické podobě jsou vymezeny s účinností od 1. 7. 2012 v rámci novely zákona č. 167/2012 Sb., o archivnictví a spisové službě. Novela zákona o archivnictví a spisové službě přinesla mimo jiné i novou formulaci právní domněnky pravosti elektronických dokumentů.

V ustanovení § 29 odst. 1 a 2 novelizovaného znění ZDPH jsou vymezeny náležitosti, které daňový doklad musí obsahovat. V § 29 odst. 3 novelizovaného znění ZDPH jsou vymezeny údaje, které daňový doklad při splnění určitých podmínek obsahovat nemusí. Nově se ruší povinnost doplňovat údaje přímo na obdrženém dokladu. Povinnost doplnit některé zákonem stanovené údaje se přesunuje do evidence pro daňové účely (§ 100a ZDPH). Tato povinnost se podle právní úpravy platné do 31. 12. 2012 týká dokladů při pořízení zboží z jiného členského státu (původní § 35) a dokladů za zdanitelná plnění, na která se vztahuje režim přenesení daňové povinnosti v tuzemsku podle § 92a ZDPH. Při pořízení zboží z jiného členského státu se za datum vystavení daňového dokladu bude považovat datum uvedené na tomto dokladu jeho vystavitelem. Daňový doklad má elektronickou podobu v případě, kdy je vystaven a obdržen elektronicky s tím, že s použitím daňového dokladu v elektronické podobě musí souhlasit osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje. Lhůta pro vystavení daňového dokladu se nemění. Konkrétní doporučení ve vazbě na zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušenosti jeho obsahu a také čitelnosti daňového dokladu, budou upraveny v metodickém pokynu GFŘ s cílem umožnit plátcům snadnější aplikaci novelizovaných ustanovení § 26 až 35a ZDPH. I po 1. 1. 2013 zůstávají zachovány zvláštní typy daňových dokladů jako je splátkový kalendář, platební kalendář, souhrnný daňový doklad a doklad o použití. Náležitosti těchto daňových dokladů jsou vymezeny v § 31 až 32 ZDPH.

V rámci novely jsou navrhovány změny pravidel pro určení místa plnění při nájmu dopravního prostředku, které vyplývají ze směrnice Rady 2008/8/ES a z nově schváleného prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011, které specifikuje pravidla pro uplatnění daně a zpřesňuje některé formulace. Specifické pravidlo ("pravidlo skutečného užití") týkající se nájmu dopravních prostředků bylo přesunuto z § 10j do § 10d odst. 4, a proto se § 10j zrušuje. Pravidla pro určení místa plnění v případě dalších služeb vymezených ZDPH se s účinností od 1. 1. 2013 nemění.

Cílem změn navrhovaných v oblasti správy daně je snížení nadměrné administrativní zátěže nejen pro podnikatelské subjekty, ale i pro správce daně. Zavedení institutu identifikovaných osob představuje ve srovnání s úpravou platnou do 31. 12. 2012 pro osoby, které nepřekročí obrat pro účely registrace, ale pouze např. pořizují zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně v tuzemsku, nebo jsou v pozici příjemce služby od osoby neusazené v tuzemsku, výrazné zjednodušení. Nově se tyto osoby nejsou povinny registrovat jako plátce daně, ale plní pouze omezené povinnosti stanovené ZDPH pro tuto kategorii osob (povinnost přiznat daň, povinnost podat daňové přiznání k DPH).

Pro účely DPH jsou plátci s účinností od 1. 1. 2013 definováni v § 6 až 6f ZDPH, a to ve vazbě na důvody vedoucí k registraci. Tyto změny navazují na změny v registraci a rušení registrace.

V ustanovení § 6g až 6i ZDPH jsou definovány identifikované osoby. Do této kategorie osob patří s účinností od 1. 1. 2013 při splnění zákonných podmínek nejen právnická osoba nepovinná k dani, ale i osoba povinná k dani, která není plátcem, pokud v tuzemsku pořizuje zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně, nebo pokud jsou jí poskytnuta zákonem vymezená plnění realizovaná osobou neusazenou v tuzemsku. Celková hodnota zboží pořízeného z jiného členského státu, která je vyňata z předmětu daně, stejně jako podle právní úpravy platné do 31. 12. 2012, činí 326 000 Kč bez daně a je vymezena v novelizovaném § 2a. Identifikovaná osoba, pokud se jedná o osobu povinnou k dani, se nestane plátcem daně, pokud nepřekročí limit obratu pro registraci k DPH a nesplní ani jiné podmínky vedoucí k registraci.

Definice osoby neusazené v tuzemsku je obsažena v § 4 odst. 1 písm. n) ZDPH. Podle této definice se za osobu neusazenou v tuzemsku považuje osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku a tato osoba nemá v tuzemsku provozovnu nebo v tuzemsku má provozovnu, ale ta se tohoto plnění neúčastní.

Osvobozenou osobou se pro účely DPH rozumí osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v jiném členském státě, která je v tomto členském státě osobou s obdobným postavením jako v tuzemsku osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem. Definice osvobozené osoby je vymezena v § 4 odst. 1 písm. o) novelizovaného znění ZDPH.

Změny navrhované s účinností od 1. 1. 2013 umožní plátcům po uplynutí zákonem stanovené lhůty volit při převodu staveb, bytů a nebytových prostor mezi osvobozením od daně bez nároku na odpočet a režimem zdanění. Při převodu nemovitosti, na kterou se vztahuje po uplynutí lhůty vymezené v § 56 odst. 1 ZDPH režim osvobození od daně bez nároku na odpočet daně, se plátce může s účinností od 1. 1. 2013 rozhodnout pro uplatnění režimu zdanění. Uplatnění režimu osvobození od daně bez nároku na odpočet daně ve smyslu § 56 odst. 1 ZDPH představuje pro plátce, který předmětnou nemovitost před jejím prodejem používal např. k uskutečňování činností zakládajících nárok na odpočet daně v plné výši, situaci, kdy dojde k tzv. změně účelu využití nemovitosti, resp. ke změně rozsahu použití dlouhodobého majetku ve smyslu § 78 odst. 4 písm. a) ZDPH, a tato změna zpravidla podléhá úpravě odpočtu. Pokud se plátce s účinností od 1. 1. 2013 rozhodne při převodu předmětné nemovitosti, na kterou se vztahuje osvobození od daně podle § 56 odst. 1 ZDPH, pro režim zdanění, nepodléhá takové využití dlouhodobého majetku úpravě odpočtu. Lhůta, po jejíž uplynutí je převod staveb, bytů a nebytových prostor osvobozen od daně bez nároku na odpočet daně, se prodlužuje s účinností od 1. 1. 2013 ze tří na pět let.

Podle nově doplněného § 54a ZDPH se uplatní s účinností od 1. 1. 2013 osvobození od daně bez nároku na odpočet daně u nově vzniklých penzijních produktů, tj. důchodového spoření a doplňkového penzijního, a zůstane zachováno u služeb spočívajících v poskytování penzijního připojištění podle zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, ve znění pozdějších předpisů. Osvobození od daně podle § 54a se vztahuje také na zprostředkování všech těchto činností. V rámci navrhovaných změn provedených v § 55 ZDPH se s účinností od 1. 1. 2013 pojmy "pojišťovací a zajišťovací činnosti" nahrazují přesnějšími pojmy "poskytování pojištění" a "poskytování zajištění" s cílem vymezit, že osvobození od daně bez nároku na odpočet daně se podle § 55 nevztahuje na všechny činnosti vyjmenované v definici pojišťovacích, resp. zajišťovacích činností, v zákoně č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, ale nově pouze na skutečné poskytnutí pojištění ve smyslu judikatury Evropského soudního dvora EU.

Změny v oblasti správy daně, které jsou navrhovány z důvodů boje s daňovými úniky u DPH, se týkají níže uvedených oblastí uplatňování DPH:

Podle současně platné právní úpravy má s účinností od 1. 1. 2013 dojít ke sjednocení snížené a základní sazby daně na úroveň 17,5 %. V rámci návrhu zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů (sněmovní tisk č. 801) je v části týkající se DPH navrhováno zachovat sníženou a základní sazbu DPH do konce roku 2015 s tím, že s účinností od 1. 1. 2013 je navrhováno zvýšení snížené sazby daně ze současných 14 % na 15 % a zvýšení základní sazby daně ze současných 20 % na 21 %. Návrh tohoto zákona byl předán k projednání Senátu (tisk č. 442). Lhůta pro projednání Senátem byla stanovena do 10. 12. 2012. K datu redakční uzávěrky nebyl výsledek jednání znám. Pokud bude návrh výše uvedeného zákona schválen a zveřejněn ve Sbírce zákonů do 31. 12. 2012, je platnou sníženou sazbou daně pro rok 2013 sazba daně ve výši a platnou základní sazbou sazba, daně ve výši .