V minulé části našeho seriálu, zveřejněného v časopisu Účetnictví v praxi č. 4/2012, jsme zahájili téma Nehmotná aktiva. Minulý příspěvek byl zaměřen na aplikaci definice nehmotných aktiv podle IAS 38 Nehmotná aktiva a na oblast oceňování nehmotných aktiv při prvotním vykázání. V této části pokračujeme oblastí následného oceňování nehmotných aktiv a problematikou určování životnosti a případného odpisování nehmotných aktiv.
Nehmotná aktiva podle IFRS – praktikum
doc. Ing.
Lenka
Krupová
Ph. D.
OCENĚNÍ NAVAZUJÍCÍ NA PRVOTNÍ VYKÁZÁNÍ
Problematiku oceňování, které následuje po prvotním vykázání nehmotných aktiv, řeší IAS 38 shodně s IAS 16 Pozemky, budovy a zařízení. V otázce následného oceňování nehmotných aktiv musí společnost zvolit jeden z těchto modelů:
(1)
Model pořizovací ceny (cost model). Nehmotná aktiva se v tomto modelu oceňují v pořizovacích nákladech, snížených o oprávky a ztráty ze snížení hodnoty.
(2)
Model přecenění (revaluation model), u něhož IAS 38 povoluje přecenit nehmotná aktiva na jejich fair value.
MODEL PŘECENĚNÍ
V souvislosti s možností přeceňování nehmotných aktiv podle modelu přecenění je nutno vzít na zřetel tyto požadavky standardu:
*
Nehmotná aktiva, která nebyla prvotně vykázána jako aktivum (byla zúčtována do nákladů), se na fair value nepřeceňují.
*
Fair value musí být určena ve vztahu k
aktivnímu trhu
daného typu nehmotného aktiva.Přecenění se musí týkat
celé skupiny
aktiv podobné povahy, pokud pro ně existuje aktivní trh. Samostatnou skupinou nehmotných aktiv podobné povahy jsou například: *
obchodní značky,
*
tituly publikací,
*
počítačový software,
*
licence a franšízy,
*
copyrighty, patenty a ostatní práva průmyslového vlastnictví,
*
recepty, vzorce, modely, designy a prototypy,
*
nehmotná aktiva ve stádiu vývoje.
Příklady – model přecenění (revaluation model)
PŘÍKLAD
Společnost vynaložila částku 100 za výdaje spojené s vyplněním složité žádosti o přidělení určitého počtu licencí k provozování taxislužby. Tuto částku zaúčtovala do nákladů, protože nepředpokládala, že by žádost mohla být úspěšná. Žádost však úspěšná byla a společnost požadované množství licencí získala. Za to zaplatila registrační poplatek ve výši 20, který vykázala jako aktivum. Pro tyto licence taxislužby existuje aktivní trh.
Společnost může pro licence k provozování taxislužby uplatnit model přecenění, protože v minulosti vykázala registrační poplatek jako aktivum a protože pro tyto licence existuje aktivní trh.
PŘÍKLAD
Pokračujme v předcházejícím příkladu. V tomto případě však předpokládejme, že společnost žádný registrační poplatek nezaplatila, proto při získání licencí nevykázala žádná nehmotná aktiva.
Společnost nemůže pro licence taxislužby užít model přecenění. I když pro tyto licence existuje aktivní trh, společnost je prvotně nevykázala jako aktivum.
Model přecenění – následný postup
V případě
zvýšení
účetní hodnoty aktiva v důsledku přecenění nad historickou cenu je zvýšení účtováno přímo do vlastního kapitálu jako položka „přírůstku z přecenění – revaluation surplus“. Rozdíl vyplývající z přecenění se však vykáže jako výnos za předpokladu, že byl předem (dříve) účtován úbytek z přecenění stejného aktiva do nákladů. Přírůstek z přecenění se v rozvaze váže ke konkrétnímu aktivu. Následně se s ním zachází tak, že je buď celý zúčtován proti nerozděleným ziskům v okamžiku vyřazení aktiva nebo je zúčtováván postupně v částce, která je tvořena rozdílem mezi odpisy (amortizací) založenými na přeceněné účetní hodnotě aktiva a odpisy (amortizací) založenými na historické hodnotě aktiva. Toto zúčtování je čistě rozvahovou operací, neprovádí se přes výsledovku. Další možnou situací, kdy se účtuje proti přírůstku z přecenění, je snížení účetní hodnoty aktiva, které ruší nebo snižuje původní zvýšení hodnoty. Změny ve fondu (přírůstku) z přecenění, k nimž dojde za příslušné účetní období, je nutno zveřejnit ve výkazu o úplném výsledku. V případě
snížení
účetní hodnoty majetku pod historickou cenu se částka snížení vykáže jako náklad. Snížení hodnoty plynoucí z přecenění se však účtuje přímo proti vlastnímu kapitálu (přírůstku z přecenění) do výše, v jaké toto snížení nepřevýší částku, která je vykázána ve vlastním kapitálu (přírůstku z přecenění) u téhož aktiva. PŘÍKLAD
Model přecenění u nehmotného aktiva s konečnou životností (které se amortizuje 1).
K datu 1. ledna 2010 vykazovala společnost koupenou obchodní značku, která měla účetní hodnotu 60 (pořizovací cena 80 a oprávky 20). Předpokládejme, že se značkami tohoto typu existuje aktivní trh. Společnost se rozhodla užívat pro značku model přecenění. Fair value obchodní značky k datu 1. ledna 2010 byla 90. Daňová sazba je 20 %. Značka byla koupena za hotové.
Obchodní značka byla pořízena 1. ledna 2009 za cenu 80. Podle smlouvy může společnost užívat značku po dobu čtyř let (a společnost má v úmyslu ji po tuto dobu využívat). Společnost zvolila lineární metodu
amortizace
. Roční částka amortizace
z pořizovací ceny je tedy 20. Předpokládejme dále, že daňově se aktivum amortizuje tři roky, také lineárně. Roční daňový odpis tedy činí 27. V příkladu je ignorována splatná daň, pracuje se pouze s odloženou daní2.V rozvaze k datu přecenění bude situace zobrazena takto:
+-----------------------------------------------------------------+ | Vybrané údaje z rozvahy k datu přecenění | +---------+--------+--------------------------------------+-------+ | Značka | 90,0 | Fond (přírůstek) z přecenění | 30 | | Peníze | –80,0 | Daň vykazovaná ve vlastním kapitálu | –6,0 | | | | Výsledek 2009 | –21,4 | | | | Odložený daňový závazek | 7,4 | +---------+--------+--------------------------------------+-------+
Vysvětlivky
K datu 1. ledna 2010 je historická cena a daňová základna značky následující:
+------------------+------------------+-----------------+ | | Historická cena | Daňová základna | +------------------+------------------+-----------------+ | Pořizovací cena | 80 | 80 | | Oprávky | –20 | –27 | | Hodnota netto | 60 | 53 | +------------------+------------------+-----------------+
K 1. lednu 2010 (před přeceněním) existoval přechodný rozdíl mezi historickou cenou a daňovou základnou ve výši 7. Z tohoto rozdílu bylo v minulosti nutno vykázat odložený daňový závazek v částce 1,4 (20 % ze 7). Výsledek roku 2009 je tedy tvořen amortizací (–20) a odloženou daní (–1,4).
Dne 1. ledna 2010 byla značka přeceněna na částku 90 a z tohoto přecenění (30) byl vykázán nový odložený daňový závazek (6).
Celkový odložený daňový závazek (7,4) vyplývá z rozdílu mezi účetní hodnotou (90) a daňovou základnou (53). Tento rozdíl (37) je vynásoben daňovou sazbou 20 %.
Další účetní období
Nyní posuneme situaci na konec roku 2010. Účetně se značka amortizuje z přeceněné částky, roční odpis tedy vypočteme: 90 děleno zbývající životnost (3 roky) = 30
+-----------------+-----------------+-----------------+ | | Účetní hodnota | Daňová základna | | | po přecenění | | +-----------------+-----------------+-----------------+ | Hodnota brutto | 90 | 80 | | Oprávky | –30 | –54 | | Hodnota netto | 60 | 26 | +-----------------+-----------------+-----------------+ +---------------------------------------------------------------------+ | Vybrané údaje z rozvahy k 31. 12. 2010 v modelu pořizovací ceny | +---------+--------+--------------------------------------+-----------+ | Značka | 60 | Fond (přírůstek) z přecenění | 30 | | Peníze | -80,0 | Daň vykazovaná ve vlastním kapitálu | -6,0 | | | | Výsledek 2009 | -21,4 | | | | Výsledek 2010 | -30 + 0,6 | | | | Odložený daňový závazek | 6,8 | +---------+--------+--------------------------------------+-----------+
Celkový odložený daňový závazek (6,8) vyplývá z rozdílu mezi účetní hodnotou (60) a daňovou základnou (26). Tento rozdíl (34) je vynásoben daňovou sazbou 20 %.
Výsledkový dopad odložené daně byl určen takto: Odložený daňový závazek je 6,8. Z této částky již bylo v minulosti vykázáno výsledkově –1,4 a jako součást vlastního kapitálu –6. Zbylá část (0,6) je tedy výsledkový dopad odložené daně v roce 2010.
Srovnání s modelem pořizovací ceny (cost modelem)
Pokud by k přecenění k datu 1. ledna 2010 nedošlo, tedy pokud by společnost vykazovala obchodní značku modelem pořizovací ceny, měla by její rozvaha k 31. prosinci roku 2010 (včetně uvážení odložené daně vypočtené z rozdílu mezi účetní hodnotou a daňovou základnou) tento tvar:
+-----------------------------------------------------------------+ | Vybrané údaje z rozvahy k 31. 12. 2010 v modelu pořizovací ceny | +---------------------+--------+--------------------------+-------+ | Značka | 40 | Výsledek 2009 | –21,4 | | Peníze | –80,0 | Výsledek 2010 | –21,4 | | | | Odložený daňový závazek | 2,8 | +---------------------+--------+--------------------------+-------+
Vysvětlivky
K datu 31. prosince 2010 je historická cena a daňová základna značky následující:
+------------------+------------------+-----------------+ | | Historická cena | Daňová základna | +------------------+------------------+-----------------+ | Pořizovací cena | 80 | 80 | | Oprávky | –40 | –54 | | Hodnota netto | 40 | 26 | +------------------+------------------+-----------------+
K 31. prosinci 2010 existoval přechodný rozdíl mezi historickou cenou a daňovou základnou ve výši 14. Odložený daňový závazek je proto 2,8. Výsledek roku 2009 a 2010 je tvořen amortizací (–20) a odloženou daní (–1,4).
Shrnutí příkladu
Smyslem tohoto příkladu bylo poukázat jednak na poměrnou složitost modelu přecenění, jednak na skutečnost, že
v případě přecenění směrem nahoru vykáže společnost horší výsledek
, než kdyby zvolila model pořizovací ceny. Z příkladu také vyplývá, že je v modelu přecenění nutno sledovat, kdy bude odložená daň účtována do výsledku a kdy do vlastního kapitálu. Tento příklad ignoroval splatnou daň. Zmíněná nutnost sledování, kdy se daň účtuje výsledkově a kdy rozvahově, platí i pro případ splatné daně.Model přecenění v praxi
Tento příspěvek se o modelu přecenění zmiňuje spíše z teoretického hlediska. Model přecenění se totiž v praxi užívá naprosto minimálně. V roce 2010 prováděli studenti Vysoké školy ekonomické v Praze výzkum, do kterého bylo zahrnuto 410 společností, které sestavují účetní závěrku podle IFRS.
U žádné ze zkoumaných společností nebyl tento model nalezen.
Důvodů k tomu, proč společnosti v praxi nevolí v oblasti nehmotných aktiv model přecenění je hned několik:
*
Ve většině případů se jich možnost volby netýká, protože podmínkou modelu přecenění u nehmotných aktiv je existence aktivního trhu. Aktivní trh však v oblasti nehmotných aktiv často neexistuje.
*
Aplikace modelu je nákladná. Náklady související s tímto modelem zahrnují náklady na pravidelné oceňování, náklady související s každoročním posuzováním účetní hodnoty aktiv3 a s otázkou, zda se nemají přecenit, s dalšími účetními zápisy souvisejícími s tímto modelem a také s vyššími náklady na audit.
*
Aplikace modelu je složitá. Model vyžaduje určité výpočty, které jsou vyvolány zejména nutností vykazovat odloženou daň. Další složitost modelu souvisí s tím, že se jinak zachází s přírůstkem z přecenění nad historickou cenu (vykazuje se rozvahově ve vlastním kapitálu) a jinak se snížením hodnoty aktiva pod historickou cenu (vykazuje se výsledkově).
*
Jedním z důvodů, proč společnosti v praxi nevolí model přecenění, může být i skutečnost, že US GAAP přecenění nehmotných aktiv nepřipouštějí. Určitou roli tedy může hrát i snaha společností o harmonizaci s US GAAP.
*
K dalším důvodům, proč společnosti nevolí model přecenění, je jeho dopad na výsledek. V případě nehmotných aktiv s konečnou životností (která se amortizují) vykazuje model přecenění ve výsledovce v případě přecenění směrem nahoru horší výsledek, než model pořizovací ceny. To je dáno skutečností, že se odpisy v období po přecenění určují z přeceněné částky. Pokud se odpisy účtují výsledkově, je dopad na výsledek okamžitý. Pokud by se však jednalo například o recepturu k výrobě určitého výrobku, byla by její
amortizace
(odpisy) součástí ocenění zásob (výrobků), které se pomocí této receptury vyrábějí. Model přecenění má tedy pak dopad na kalkulaci ceny zásob vlastní výroby a výsledek je ovlivněn až v okamžiku prodeje těchto zásob. *
Fond (přírůstek) z přecenění se zúčtuje proti nerozděleným ziskům v okamžiku, kdy se aktivum vyřazuje. Druhou možností zúčtování fondu je jeho postupné rozpouštění proti nerozděleným ziskům v době, kdy se aktivum užívá (ve výši rozdílu mezi amortizací založenou na přeceněné částce a amortizací založenou na pořizovací ceně aktiva). Zúčtování fondu tedy neovlivní výsledovku. Z této skutečnosti vyplývá, že v okamžiku případného prodeje aktiva nebude v rámci modelu přecenění vykázán žádný zisk (pokud se přecenění provede těsně před prodejem), popřípadě zisk vyplývající z rozdílu mezi prodejní cenou a účetní hodnotou aktiva při posledním přecenění (pokud bylo poslední přecenění provedeno dříve).
*
Splatná daň, která se vztahuje na zisk z prodeje aktiva, má buď celá dopad do nerozdělených zisků (v případě, že je majetek před prodejem přeceněn a celý zisk z prodeje je přeúčtován do nerozdělených zisků), nebo je rozčleněna na část účtovanou do nerozdělených zisků a část účtovanou výsledkově (v případě, že před prodejem nebylo provedeno přecenění a tudíž je část zisku z prodeje aktiva vykázána výsledkově).
Jaký důvod by tedy mohly mít společnosti k volbě modelu přecenění?
*
Model přecenění zvyšuje (v případě přecenění směrem nahoru) aktiva a vlastní
kapitál
společnosti. Důvodem k volbě modelu přecenění tedy může být zlepšení ukazatelů zadluženosti (závazky/aktiva) u dané společnosti.*
Model přecenění v situaci, kdy se odpisované aktivum přecení směrem nahoru, vykazuje nižší zisk, než model pořizovací ceny. Mohou existovat společnosti, kterým vykázání nižšího zisku vyhovuje, například z důvodu získání vyšší státní
dotace
, z důvodu získání argumentu proti boji odborů za vyšší mzdy, z důvodu výplaty nižších dividend, z důvodu poskytnutí „důkazu“ veřejnosti, že výroba určitého produktu je nákladná (elektrárny, vodárny, plynárny), a podobně.NÁSLEDNÉ VÝDAJE („TECHNICKÉ ZHODNOCENÍ“ NEHMOTNÝCH AKTIV)
Standard uvádí, že pro naprostou většinu následných výdajů souvisejících s nehmotnými aktivy nejsou splněna obecná kritéria pro jejich vykázání jako aktiv. Proto se tyto částky
účtují do nákladů
a neaktivují se do ceny nehmotných aktiv. Odpisy (
amortizace
) nehmotných aktiv V otázce
amortizace
nehmotných aktiv je určující, zda je jejich životnost konečná nebo neurčitelná
. Konečnou životnost zvolí společnost v případě, že je schopna odhadnout její délku, nebo odhadnout, jak velkému objemu výroby tato životnost odpovídá. Životnost nehmotných aktiv nemusí být vždy shodná s jejich ekonomickou životností. Ekonomická životnost aktiva je doba, po kterou aktivum produkuje ekonomické užitky, přičemž nezáleží na tom, kdo má z těchto užitků prospěch. Doba životnosti je období, po které je aktivum využíváno konkrétní společností. Pokud společnost vykazuje nehmotné aktivum s ekonomickou životností 10 let, ale zamýšlí jej za 6 let prodat, popřípadě ukončit výrobu produktu, se kterým dané aktivum souvisí, stanoví životnost na 6 let. V případě neurčitelné životnosti nehmotného aktiva nedokáže společnost dobu životnosti určit. Příkladem nehmotného aktiva s neurčitelnou životností je
goodwill
nebo obchodní značka koupená na neomezenou dobu. Pokud by však vedení rozhodlo, že výroba produktové řady pod danou značkou bude za určitou dobu ukončena, je nutno přeřadit obchodní značku k datu takového rozhodnutí do nehmotných aktiv s konečnou životností a začít ji amortizovat. Rozhodnutí o životnosti nehmotného aktiva následně ovlivňuje způsob jeho vykazování. Podle IAS 38 se totiž
odpisují (amortizují) pouze nehmotná aktiva s konečnou životností
. Naopak nehmotná aktiva, u kterých je životnost neurčitelná, nejsou amortizována, jsou však povinně testována na snížení hodnoty. Nehmotná aktiva s konečnou životností se amortizují (odpisují) po dobu jejich životnosti. Společnost začne nehmotné aktivum amortizovat v okamžiku, kdy je schopno využívání.
Metoda
, kterou společnost pro jednotlivá nehmotná aktiva použije, musí odrážet vývoj očekávaných ekonomických užitků plynoucích z využívání nehmotného aktiva. Pokud společnost není schopná spolehlivě vyčíslit tyto užitky, použije amortizace
lineární metodu
. Kromě lineární metody uvádí standard také metodu klesajícího základu nebo výkonovou metodu odpisů (amortizace
). Zbytková hodnota uvažovaná pro výpočet odpisů (
amortizace
) musí být nulová
s výjimkou situací, kdy existuje smlouva s třetí stranou o odkupu nehmotného aktiva na konci jeho životnosti nebo kdy existuje aktivní trh (a je pravděpodobné, že bude existovat i na konci životnosti nehmotného aktiva), a zbytková hodnota může být určena ve vztahu k tomuto trhu. Příklady – životnost a
amortizace
(odpisy) nehmotných aktivPŘÍKLAD
Společnost koupila software licencovaný na pět let. Výrobce nebyl ochoten nabídnout kratší dobu platnosti licence. Společnost však očekává, že bude software používat pouze po dobu tří let, než vyvine svůj vlastní software, který jí bude lépe vyhovovat.
Životnost licencovaného softwaru jsou tři roky. Skutečnost, že společnost je oprávněna používat software po dobu pěti let, neprodlužuje jeho životnost nad tři roky, po které jej společnost hodlá používat.
PŘÍKLAD
Společnost získala povolení k obsluze letecké trasy mezi dvěma městy. Platnost povolení je stanovena na tři roky, může však být obnovována každých pět let. Společnost předpokládá, že splní stanovená pravidla a předpisy, které jsou požadovány k obnovení povolení. Povolení je možné obnovit s minimálními náklady a v minulosti bylo vždy obnoveno, pokud letecká společnost, která o obnovení žádala, splnila stanovená pravidla a předpisy. Společnost očekává, že bude zajišťovat leteckou přepravu mezi dvěma městy po neomezenou dobu a že související infrastruktura (letištní brány, pronajaté terminály a podobně) zůstane na letištích po dobu platnosti povolení. Společnost vypracovala analýzu poptávky a očekávaných peněžních toků, která tyto předpoklady potvrzuje.
Všechny
relevantní
skutečnosti a okolnosti vedou k předpokladu, že společnost bude poskytovat letecké služby mezi dvěma městy neurčitou dobu. V tomto případě má nehmotné aktivum neurčitelnou životnost. Proto jej společnost nebude amortizovat. Musí jej však povinně testovat na snížení hodnoty (impairment).PŘÍKLAD
Společnost získala vysílací licenci, která vyprší za pět let. Poté je licence obnovitelná vždy na dalších deset let za podmínky, že společnost bude poskytovat alespoň průměrnou kvalitu služeb a splní nutné legislativní požadavky. Licence může být obnovována za symbolickou částku do nekonečna a po svém nabytí byla společností již dvakrát obnovena. Není pravděpodobné, že by v dohledné době byla současná vysílací technologie nahrazena nějakou novou.
Společnost není schopna spolehlivě odhadnout dobu životnosti nehmotného aktiva (licence). Licence patří mezi nehmotná aktiva s neurčitelnou životností. Proto jej společnost nebude amortizovat. Musí jej však povinně testovat na snížení hodnoty (impairment).
PŘÍKLAD
Pokračujme v předchozím příkladu. Rozhodnutím licenčního úřadu již nebude možné obnovovat vysílací licence. Budou předmětem aukce. Po tomto rozhodnutí je platnost licence, kterou společnost vlastní, tři roky. Společnost předpokládá, že licence bude přispívat k toku peněžních prostředků do společnosti až do konce své platnosti.
V okamžiku rozhodnutí licenčního úřadu se licence překlasifikuje z nehmotných aktiv s neurčitelnou životností na nehmotné aktivum s konečnou životností. Doba životnosti odpovídá době do vypršení platnosti licence (tj. tři roky).
Pozor: Změna v legislativním prostředí je ukazatel možného znehodnocení hodnoty aktiva a licence musí být tudíž testována na pokles hodnoty v souladu s IAS 36 Snížení hodnoty aktiv.
PŘÍKLAD
Společnost zabývající se přímým marketingem koupila seznam zákazníků a má v úmyslu jej využívat alespoň po dobu jednoho roku, ale ne více než tři roky. Společnost očekává, že s rozvojem svých obchodních aktivit bude seznam doplňovat o další zákazníky a jiné užitečné informace.
Vedení společnosti musí učinit co nejlepší odhad životnosti seznamu zákazníků. Životnost může být například dva roky. Ačkoliv do budoucna hodlá společnost seznam rozšiřovat o nové zákazníky a další informace, budoucí očekávané užitky ze získaného seznamu se vztahují pouze k zákazníkům, kteří jsou na seznamu uvedeni k datu jeho nabytí společností. Jinými slovy, následné výdaje vynaložené na nehmotné aktivum nezvyšují cenu tohoto aktiva, ale účtují se do nákladů.
Příklady – životnost a zbytková hodnota nehmotného aktiva
PŘÍKLAD
Společnost získala patent, jehož platnost vyprší za 15 let. Od produktu vyráběného patentovanou technologií se očekává, že bude zdrojem peněžních toků nejméně pro dalších 10 let.
Patent bude odpisován po dobu 10 let na nulovou zbytkovou hodnotu. Výjimkou je situace, kdy existuje smlouva s třetí stranou o odkupu nehmotného aktiva po uplynutí deseti let nebo kdy existuje aktivní trh (a je pravděpodobné, že bude existovat i po uplynutí deseti let) a zbytková hodnota může být určena ve vztahu k tomuto trhu.
Existují-li v průběhu užívání nehmotného aktiva náznaky snížení hodnoty, přezkoumá společnost možné snížení hodnoty patentovaného postupu v souladu s IAS 36 Snížení hodnoty aktiv.
PŘÍKLAD
Dne 1. 1. 20X1 společnost koupila na aktivním trhu pětiletou licenci na provozování taxislužby za 10 000. Společnost očekává, že licence bude zdrojem peněžních toků nejméně po dobu pěti let. Společnost má však v úmyslu prodat tuto licenci na aktivním trhu za tři roky. Dne 1. 1. 20X1 byly licence na provozování taxislužby se zbývající dvouletou životností obchodovány za 2 500. Společnost očekává, že aktivní trh s taxi licencemi bude i nadále existovat.
I když je ekonomická životnost licencí pět let, životnost licencí pro společnost jsou tři roky. Odpisová základna taxi licence k 1. 1. 20X1 je 7 500 (= účetní hodnota 10 000 snížená o zbytkovou hodnotu 2 500). Částka 7 500 bude proto odpisována po dobu tříleté životnosti licence. Dojde-li k datu rozvahy k významné změně v tržní ceně licencí s dvouletou životností, musí se zbytková hodnota aktiva upravit. Existují-li v průběhu užívání nehmotného aktiva náznaky snížení hodnoty, přezkoumá společnost možné snížení hodnoty patentovaného postupu v souladu s IAS 36 Snížení hodnoty aktiv.
ZÁVĚR
Tímto příspěvkem jsme pokračovali v našem seriálu, který obsahuje příklady a případové studie na aplikaci IFRS v praxi, oblastí nehmotných aktiv. Část článku se týkala modelu přecenění (revaluation model), který IAS 38 Nehmotná aktiva sice připouští, v praxi se však nepoužívá. Smyslem bylo spíše poukázat na složitost modelu tak, aby bylo případné rozhodnutí o jeho využití činěno uvážlivě, s vědomím všech jeho úskalí (zejména daňových dopadů). V další části seriálu budeme pokračovat opět nehmotnými aktivy, tentokrát oblastí snížení hodnoty nehmotných aktiv a oblastí jejich vyřazení z rozvahy.
Zdůrazňujeme, že výukové materiály IFRS Foundation, které jsou zdarma na internetových stránkách www.IFRS.org, bylo možno při přípravě tohoto článku využít pouze z části. Důvodem je, že tyto materiály se týkají malých a středních podniků (small and medium enterprises – SME). IFRS pro SME obsahuje v oblasti nehmotných aktiv výrazné rozdíly oproti „plným“ IFRS. Proto bylo nutné příklady z uvedeného materiálu upravit pro podmínky „plných“ IFRS, popřípadě vytvořit zcela nové příklady (například na revaluation model, který není v
IFRS pro SME
obsažen vůbec). Literatura:
*
[1] International Accounting Standards Board: International Financial Reporting Standards, IFRS 2011, ISBN 9 781907 877001
*
[2] International Accounting Standards Board: IFRS for SMEs Training Materials, 2010, http://www.iasb.org/ IFRS+for+SMEs/Training+material.htm
*
[3] Krupová, L.: IFRS – Aplikace v podnikové praxi, VOX Praha, 2009, ISBN 9 788086 324760
1 Problematika
amortizace
(odpisů) nehmotných aktiv je uvedena dále v tomto příspěvku. 2 Podle IAS 12 Daně ze zisku se jak splatná, tak odložená daň účtuje buď výsledkově (pokud souvisí s výsledkovou operací) nebo do vlastního kapitálu a současně se vykazuje v tzv. ostatním úplném výsledku (pokud souvisí s operací, která se účtuje do vlastního kapitálu).