Jak se připravit na daňovou kontrolu
Ing.
Ivan
Macháček
Vlastní daňovou kontrolu provádí u daňového subjektu
místně příslušný správce daně.
Podle znění § 13 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb.,
daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“), se místní příslušnost správce daně
řídí:a)
U fyzické osoby jejím místem pobytu.
Místem pobytu fyzické osoby se rozumí adresa místa trvalého pobytu občana České republiky,
nebo adresa hlášeného místa pobytu cizince, a nelze-li takto místo pobytu fyzické osoby určit,
rozumí se jím místo na území České republiky, kde se fyzická osoba převážně zdržuje.
b)
U právnické osoby jejím sídlem.
Sídlem právnické osoby se rozumí adresa, pod kterou je právnická osoba zapsaná v obchodním
rejstříku nebo obdobném veřejném rejstříku, nebo adresa, kde právnická osoba sídlí skutečně, pokud
se tato osoba do těchto rejstříků nezapisuje.
Pokud je předmětem daně
nemovitá věc,
je ke správě daní místně příslušný správce
daně, v jehož obvodu územní působnosti se nemovitá věc nachází.Místně příslušný správce daně může
dožádat jiného věcně příslušného správce daně
téhož nebo nižšího stupně o provedení úkonů nebo dílčích řízení nebo jiných postupů, které by sám
mohl provést jen s obtížemi nebo s vynaložením neúčelných nákladů, anebo které by nemohl provést
vůbec.Na žádost daňového subjektu nebo z podnětu správce daně může nejblíže společně nadřízený
správce daně
delegovat místní příslušnost
k výkonu správy daní dle
§ 18 DŘ na jiného věcně příslušného správce daně,
jestliže je to účelné, nebo jsou-li pro výkon správy daní potřebné mimořádné odborné znalosti; proti
rozhodnutí ve věci delegace
nelze uplatnit opravné prostředky.Předmět a vymezení daňové kontroly
Daňovou kontrolou u poplatníka daně z příjmů fyzických a právnických osob se zabývá
ustanovení § 85 až 88 DŘ.
Předmětem daňové
kontroly
jsou daňové povinnosti, tvrzení daňového subjektu nebo jiné okolnosti rozhodné pro
správné zjištění a stanovení daně vztahující se k jednomu daňovému řízení. Přitom platí, že daňovou
kontrolu lze provádět společně pro více daňových řízení týkajících se jednoho daňového subjektu,
tedy pro více zdaňovacích období. Správce daně může daňovou kontrolu zahájit i pro další daňová
řízení rozšířením daňové kontroly probíhající k jinému daňovému řízení.Správce daně předmět daňové kontroly prověřuje ve vymezeném rozsahu. Takto
vymezený
rozsah daňové kontroly
lze v jejím průběhu upřesnit postupem pro její zahájení. Správce daně by
měl provádět daňovou kontrolu až následně, kdy je možné spolehlivě zjistit a stanovit daň, to
znamená až po podání řádného daňového tvrzení, resp. dodatečného daňového přiznání.Důležitou otázkou je právní řešení
možného opakování daňové kontroly
správcem daně.
K opakování daňové kontroly se vyjadřuje znění § 85
odst. 5 DŘ. Daňovou kontrolu, která se týká skutečností, které již byly v souladu s vymezeným
rozsahem kontrolovány, je možné opakovat pouze ve dvou možných situacích:
a)
V případě, že správce daně zjistí nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez
zavinění správce daně uplatněny v původní daňové kontrole a které zakládají pochybnosti o
správnosti, průkaznosti nebo úplnosti dosud stanovené daně nebo tvrzení daňového subjektu; takto lze
daňovou kontrolu opakovat pouze v rozsahu, který odpovídá nově zjištěným skutečnostem nebo
důkazům.
b)
Dále v případě, že daňový subjekt učiní úkon, kterým mění svá dosavadní tvrzení;
takto lze daňovou kontrolu opakovat pouze v rozsahu, který odpovídá změně dosavadního tvrzení
daňového subjektu.
Povinností správce daně je seznámit daňový subjekt s důvody pro opakování daňové kontroly
při jejím zahájení.
Zahájení daňové kontroly a jeho dopady
Daňový subjekt
je podle § 86 odst. 1
DŘ povinen umožnit správci daně zahájení a provedení daňové kontroly.
Pro výkon správy
daní je velmi důležitý okamžik zahájení
daňové kontroly u daňového subjektu, který má vliv na
přerušení a obnovení běhu lhůty pro stanovení daně podle
§ 148 odst. 3 DŘ, a dále na nepřípustnost podat
dodatečné daňové přiznání dle § 141 odst. 6
DŘ.Z § 141 odst. 6 DŘ vyplývá, že
dodatečné daňové přiznání nebo
dodatečné vyúčtování není přípustné
k dani, která je předmětem
probíhající daňové kontroly, popř. je-li předmětem výzvy podle
§ 87 odst. 2 DŘ, která byla oznámena daňovému
subjektu. Tyto skutečnosti přerušují běh lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání nebo
dodatečného vyúčtování podle § 141 odst. 1 DŘ.
Nová lhůta počne běžet od ukončení daňové kontroly, podle jejíhož výsledku se poslední známá daň
nemění, nebo od právní moci dodatečného platebního výměru, byl-li na základě daňové kontroly
vydán.Je nutno si uvědomit, že
oznámení správce daně o provedení daňové kontroly není ještě
vlastním zahájením daňové kontroly
a nemá žádný vliv na úkony, které může daňový subjekt činit v
rámci daňového řízení (možnost podání dodatečného daňového přiznání).Daňová kontrola je dle § 87 odst. 1 DŘ
zahájena prvním úkonem správce daně vůči daňovému subjektu,
při kterém je vymezen předmět a
rozsah daňové kontroly a při kterém správce daně začne zjišťovat daňové povinnosti, nebo prověřovat
tvrzení daňového subjektu nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně.
Dojde-li v průběhu daňové kontroly ke změně místní příslušnosti, může daňovou kontrolu dokončit
správce daně, který ji zahájil.Může dojít k situacím, že daňový subjekt neumožní správci daně zahájit daňovou kontrolu,
např. když daňový subjekt není zastižen ani po předchozí domluvě se správcem daně. Na tuto situaci
pamatuje DŘ v § 87 odst. 2. Zde se říká, že
neumožní-li daňový subjekt správci daně zahájit daňovou kontrolu, může k tomu být správcem daně
vyzván.
Ve výzvě správce daně stanoví základní předpoklady pro uskutečnění zahájení daňové
kontroly:-
Místo zahájení daňové kontroly.
-
Předmět daňové kontroly.
-
Lhůtu, jejíž běh počíná dnem doručení, ve které je daňový subjekt povinen správci
daně sdělit den a hodinu v rámci úředních hodin správce daně, kdy je připraven k zahájení daňové
kontroly, přičemž tuto lhůtu nelze prodloužit. Tento den, který je daňový subjekt povinen sdělit,
musí nastat nejpozději patnáctý den ode dne uplynutí lhůty uvedené ve výzvě a musí být sdělen
správci daně nejméně 3 pracovní dny před navrhovaným termínem zahájení daňové
kontroly.
Pokud daňový subjekt
nevyhoví výzvě správce daně ve stanovené lhůtě,
aniž by sdělil
správci daně závažné důvody, pro které nemůže výzvě vyhovět, nebo neumožní-li ve sděleném termínu
zahájit a následně provést daňovou kontrolu, může správce daně stanovit daň podle pomůcek, nebo
daň sjednat
za podmínek uvedených v § 98 odst. 4
DŘ. Marným uplynutím lhůty stanovené ve výzvě nastávají účinky podle
§ 148 odst. 3 DŘ a odpadá překážka pro podání
dodatečného daňového přiznání k dani, která měla být předmětem daňové kontroly.O zahájení, průběhu a ukončení daňové kontroly
sepíše správce daně podle
§ 88 odst. 1 DŘ zprávu o daňové kontrole,
která obsahuje výsledek kontrolního zjištění, včetně hodnocení důkazů zjištěných v průběhu daňové
kontroly, a odkaz na protokoly nebo úřední záznamy:-
o zahájení daňové kontroly podepsaný úřední osobou a daňovým
subjektem,
-
o jednáních vedených v průběhu daňové kontroly,
-
o skutečnostech zjištěných správcem daně mimo jednání,
-
o seznámení daňového subjektu s výsledkem kontrolního zjištění,
-
o vyjádření daňového subjektu obsahující tvrzení, návrhy nebo výhrady daňového
subjektu k výsledku kontrolního zjištění,
-
o stanovisku správce daně k jednotlivým tvrzením, návrhům nebo výhradám daňového
subjektu.
Průběh daňové kontroly
Daňová kontrola se provádí u daňového subjektu nebo na místě, kde je to vzhledem k účelu
kontroly nejvhodnější, tedy i např. v prostorách správce daně nebo v prostorách externího účetního
pracovníka příslušného daňového subjektu, který má k dispozici potřebné doklady daňového subjektu.
DŘ nestanoví právo daňového subjektu volby místa
provádění daňové kontroly.
O vhodnosti místa
provádění daňové kontroly tak rozhoduje
úřední osoba
(pracovník správce daně).Správce daně provádí v průběhu daňové kontroly
dokazování
ve smyslu
§ 92 DŘ - správce daně dbá, aby skutečnosti
rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji, a není v tom vázán jen
návrhy daňových subjektů.Důkazní břemeno nese daňový subjekt,
který podle
§ 92 odst. 3 DŘ prokazuje všechny skutečnosti,
které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních.
Pokud to vyžaduje průběh řízení, může správce daně vyzvat daňový subjekt k prokázání skutečností
potřebných pro správné stanovení daně, a to za předpokladu, že potřebné informace nelze získat z
vlastní úřední evidence.Práva a povinnosti daňového subjektu
-
Být přítomen jednání se svými zaměstnanci nebo dalšími osobami, které vykonávají jeho
činnosti.
-
Předkládat v průběhu daňové kontroly důkazní prostředky, nebo navrhovat provedení
důkazních prostředků, které on sám nemá k dispozici.
-
Vyvracet pochybnosti vyjádřené správcem daně.
Z
dalších práv daňového subjektu
v souvislosti s daňovou kontrolou, která vyplývají
z dalších ustanovení DŘ, si můžeme uvést:-
Právo podat správci daně stížnost proti nevhodnému chování jeho úředních osob nebo
proti postupu tohoto správce daně dle § 261 DŘ,
přičemž stížnost proti nevhodnému chování úřední osoby při daňové kontrole nebo proti postupu
správce daně při daňové kontrole musí být vyřízena nejpozději do ukončení daňové
kontroly.
-
Právo kontrolovaného subjektu být přítomen výslechu znalce a klást znalci otázky
týkající se podávaného znaleckého posudku ve smyslu § 95
odst. 4 DŘ, přičemž o tom, že bude prováděn výslech znalce, správce daně daňový subjekt včas
vyrozumí.
-
Právo kontrolovaného subjektu být přítomen výslechu svědka a klást mu otázky v rámci
dokazovaní svých práv a povinností ve smyslu § 96 odst.
5 DŘ, přičemž o provádění svědecké výpovědi správce daně daňový subjekt včas vyrozumí,
nehrozí-li nebezpečí z prodlení.
Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola,
plní povinnosti podle
§ 82 DŘ, a dále je povinen
dle
§ 86 odst. 3 DŘ:-
Zajistit vhodné místo a podmínky k provádění daňové kontroly.
-
Poskytnout nezbytné informace o vlastní organizační struktuře, o pracovní náplni
jednotlivých útvarů, o oprávněních jednotlivých zaměstnanců nebo jiných osob zajišťujících jeho
činnost a o uložení účetních záznamů a jiných informací; to neplatí pro nepodnikající fyzické
osoby.
-
Předložit důkazní prostředky prokazující jeho tvrzení.
-
Umožnit jednání s kterýmkoliv svým zaměstnancem nebo jinou osobou, která vykonává
jeho činnosti.
-
Nezatajovat důkazní prostředky, které má k dispozici, nebo o nichž je mu známo, kde
se nacházejí.
V rámci daňové kontroly se vztahují na daňový subjekt tedy nejen povinnosti specifikované
v rámci § 86 odst. 3 DŘ, ale i povinnosti
daňového subjektu, které má při
provádění místního šetření
podle
§ 82 DŘ. Půjde o následující povinnosti daňového
subjektu:-
Poskytnout úřední osobě všechny přiměřené prostředky a potřebnou součinnost k
účinnému provedení daňové kontroly.
-
Zapůjčit správci daně jím vyžádané doklady a další věci nezbytné pro správu daní i
mimo své prostory.
-
Umožnit správci daně odebrání pro účely bližšího posouzení nebo expertízy vzorků
věcí.
Ukončení daňové kontroly
V rámci projednání zprávy o daňové kontrole správce daně dle
§ 88 odst. 2 DŘ seznámí daňový subjekt s
výsledkem kontrolního zjištění, včetně hodnocení dosud zjištěných důkazů, a předloží mu jej
k
vyjádření.
Na žádost daňového subjektu stanoví správce daně dle
§ 88 odst. 3 DŘ přiměřenou lhůtu,
ve které
se může daňový subjekt vyjádřit k výsledku kontrolního zjištění a navrhnout jeho doplnění.
Nedojde-li na základě tohoto vyjádření ke změně výsledku kontrolního zjištění, nelze již v rámci
projednání zprávy o daňové kontrole navrhovat jeho další doplnění.Zprávu o daňové kontrole podepisuje kontrolovaný daňový subjekt a úřední osoba (správce
daně). Správce daně po podpisu předá stejnopis zprávy o daňové kontrole kontrolovanému daňovému
subjektu.
Podpisem zprávy o daňové kontrole je ukončeno její projednání, zpráva o daňové kontrole
se považuje za oznámenou a současně je ukončena daňová kontrola.
Zpráva o provedené daňové
kontrole je jedním z důkazních prostředků ve správě daní.Odmítne-li se kontrolovaný daňový subjekt seznámit se zprávou o daňové kontrole, nebo ji
odmítne projednat anebo se vyhýbá projednání zprávy o daňové kontrole, doručí mu ji správce daně do
vlastních rukou. V tomto případě se
den doručení zprávy o daňové kontrole pokládá za den jejího
projednání a ukončení daňové kontroly.
Odepření podpisu zprávy
o daňové kontrole kontrolovaným daňovým subjektem bez
dostatečného důvodu nemá vliv na použitelnost zprávy o daňové kontrole jako důkazního prostředku. O
tomto musí být ve zprávě kontrolovaný daňový subjekt prokazatelně poučen. Okamžikem bezdůvodného
odepření podpisu nastávají též účinky projednání, oznámení zprávy o daňové kontrole a ukončení
kontroly. Musí však jít skutečně o odepření podpisu zprávy o daňové kontrole daňovým subjektem bez
dostatečných důvodů.Doměření daně po daňové kontrole
V § 143 odst. 1 DŘ se uvádí, že daň
lze doměřit na základě dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování a nebo z moci
úřední.
K doměření z moci úřední může dojít pouze na základě výsledku daňové kontroly
(z moci
úřední nemůže dojít k doměření daně na základě provedeného místního šetření správcem daně podle
§ 80 až 84 DŘ).Je-li doměřená daň vyšší, než daň dodatečně tvrzená daňovým subjektem, je
rozdíl
splatný v náhradní lhůtě do 15 dnů ode dne právní moci dodatečného platebního výměru.
Ve stejné
náhradní lhůtě je splatná i daň doměřená z moci úřední.Nesplní-li daňový subjekt při dokazování jím uváděných skutečností některou ze svých
zákonných povinností a v důsledku toho nelze daň stanovit na základě dokazování, správce daně
stanoví
daň v souladu s § 98 DŘ podle
pomůcek,
které má k dispozici, nebo které si obstará, a to i bez součinnosti s daňovým
subjektem. Uplatnění tohoto postupu při stanovení daně se uvede ve výroku rozhodnutí. Pomůckami
správce daně jsou zejména:-
Důkazní prostředky, které nebyly správcem daně zpochybněny.
-
Podaná vysvětlení.
-
Porovnání srovnatelných daňových subjektů a jejich daňových
povinností.
-
Vlastní poznatky správce daně získané při správě daní (např. z předchozích
zdaňovacích období daňového subjektu).
Z výše uvedeného vyplývá, že ke
stanovení daně podle pomůcek
může přistoupit
správce daně pouze tehdy, když:
-
daňový subjekt neprokáže při dokazování jím uváděné skutečnosti,
-
a současně správce daně není schopen v důsledku postupu daňového subjektu stanovit
daň dokazováním.
Důležitou skutečností pro tento náhradní způsob stanovení daně je, že stanoví-li správce
daně daň podle pomůcek, přihlédne také ke zjištěným okolnostem, z nichž vyplývají výhody pro daňový
subjekt, i když jím nebyly uplatněny.
Neprokázal-li daňový subjekt svá tvrzení vztahující se k jeho daňové povinnosti a daň
nelze dostatečně spolehlivě stanovit ani podle pomůcek, které má správce daně k dispozici,
správce daně s daňovým subjektem daň sjedná
podle
§ 98 odst. 4 DŘ. Sjednání daně se zaprotokoluje a
výše sjednané daně se uvede v rozhodnutí, které má náležitosti rozhodnutí o stanovení daně a které
je součástí tohoto protokolu. Proti tomuto rozhodnutí nelze uplatnit opravné prostředky, ale lze
uplatnit dozorčí prostředky (nařízení obnovy řízení, nařízení přezkoumání rozhodnutí).Lhůta pro stanovení daně
Důležitou otázkou, související s daňovou kontrolou, je lhůta, ve které je ještě oprávněn
finanční úřad zahájit daňovou kontrolu za příslušné zdaňovací období.
DŘ v ustanovení § 148 odst. 1 stanoví, že
daň
nelze stanovit po uplynutí lhůty pro stanovení daně, která činí 3 roky.
Lhůta pro stanovení daně
počne běžet:-
dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo
-
dnem, v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné
daňové tvrzení.
příklad
Zemědělský podnikatel podá daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2015
dne 25.3.2016.
Dnem 1.4.2016 začne běžet tříletá lhůta pro stanovení daně za rok 2015.
DŘ dále stanoví úkony prodlužující lhůtu pro
stanovení daně podle znění § 148 odst. 2 DŘ a
úkony přerušující lhůtu pro stanovení daně podle znění
§ 148 odst. 3 DŘ.
Úkony prodlužující lhůtu pro stanovení
daně
Lhůta pro stanovení daně se prodlužuje o 1 rok,
pokud v posledních 12 měsících před
uplynutím dosavadní lhůty pro stanovení daně došlo k:-
Podání dodatečného daňového tvrzení nebo oznámení výzvy k podání dodatečného daňového
tvrzení, pokud tato výzva vedla k doměření daně.
-
Oznámení rozhodnutí o stanovení daně.
-
Zahájení řízení o mimořádném opravném nebo dozorčím prostředku.
-
Oznámení rozhodnutí ve věci opravného nebo dozorčího prostředku.
-
Oznámení rozhodnutí o prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení
daně.
příklad
Zemědělské družstvo podalo daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2014
dne 1.4.2015. Dne 30.4.2017 podá daňový subjekt dodatečné daňové přiznání na vyšší daňovou povinnost
za zdaňovací období roku 2014.
Dodatečné daňové přiznání bylo podáno v posledních 12 měsících před uplynutím dosavadní
lhůty pro stanovení daně, a proto podle znění § 148
odst. 2 DŘ se lhůta pro stanovení daně prodlužuje o 1 rok, tedy z původních tří let na čtyři
roky počínaje dnem 1.4.2015.
příklad
Zemědělský podnikatel podal daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2013
dne 1.4.2014. Tříletá lhůta pro stanovení daně počne běžet 1.4.2014 a končí 1.4.2017. Dne 20.8.2015
podá poplatník dodatečné daňové přiznání za rok 2013 na vyšší daňovou povinnost.
Protože poplatník podal dodatečné daňové přiznání dříve, než je stanoveno v
§ 148 odst. 2 DŘ (dříve než je posledních 12
měsíců před uplynutím dosavadní lhůty pro stanovení daně), nedojde k prodloužení lhůty pro stanovení
daně.
Úkony přerušující lhůtu pro stanovení daně
Byla-li před uplynutím lhůty pro stanovení daně:
-
zahájena daňová kontrola,
-
podáno řádné daňové tvrzení,
-
oznámena výzva k podání řádného daňového tvrzení,
pak v těchto případech
běží lhůta pro stanovení daně znovu
ode dne, kdy byl tento
úkon učiněn.Specifické řešení lhůty pro stanovení daně v
§ 38r ZDP
Obecné znění o lhůtách pro stanovení daně obsažené v
§ 148 DŘ je specifikováno pro daň z příjmů v
§ 38r zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“).
V § 38r odst. 1 ZDP se uvádí, že pokud
byla poskytnuta
investiční pobídka formou slevy na dani,
lhůta pro stanovení daně za
zdaňovací období, ve kterém nárok na slevu vznikl, tak i pro všechna zdaňovací období, za která lze
tuto slevu uplatnit, končí současně se lhůtou pro stanovení daně za zdaňovací období, v němž
uplynula lhůta pro uplatnění nároku na slevu na dani.V ustanovení § 38r odst. 2 ZDP se
uvádí, že pokud lze
uplatnit daňovou ztrátu nebo její část
ve zdaňovacích obdobích
následujících po zdaňovacím období, v němž daňová ztráta vznikla, jako položku odčitatelnou od
základu daně, lhůta pro stanovení daně za zdaňovací období, v němž daňová ztráta vznikla, tak i pro
všechna zdaňovací období, za která lze tuto daňovou ztrátu nebo její část uplatnit, končí současně
se lhůtou pro stanovení daně za poslední zdaňovací období, za které lze daňovou ztrátu nebo její
část uplatnit.příklad
Zemědělský podnikatel vykázal za zdaňovací období roku 2014 v daňovém přiznání k dani z
příjmů fyzických osob podaném k 1.4.2015 daňovou ztrátu ve výši 49 000 Kč. Podle
§ 34 odst. 1 ZDP může tuto ztrátu uplatnit jako
odčitatelnou položku od základu daně v pěti zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po
období, za které se daňová ztráta vyměřuje, tj. za zdaňovací období 2015 až 2019. Fyzická osoba však
daňovou ztrátu uplatní v plné výši jako odpočet od základu daně z příjmů již za zdaňovací období
roku 2015.
Přestože je daňová ztráta z roku 2014 uplatněna již v daňovém přiznání za rok 2015,
vztahuje se na fyzickou osobu znění § 38r odst. 2
ZDP. Od posledního zdaňovacího období, kdy lze ze zákona daňovou ztrátu uplatnit (rok 2019),
běží tříletá lhůta pro stanovení daně. V této lhůtě lze stále vyměřit (doměřit) daň za zdaňovací
období 2014 až 2019. To znamená, že v tomto dlouhém časovém úseku stále může finanční úřad zahájit u
daňového subjektu daňovou kontrolu za období roku 2014. Po uplynutí této tříleté lhůty, tj. po
1.4.2022, již nelze daň doměřit.
Obdobně se v ustanovení § 38r odst. 3
ZDP uvádí, že lhůty pro
doměření daně z důvodů nesplnění podmínek pro uplatnění úplaty u
finančního leasingu
hmotného majetku jako daňového výdaje počínají běžet od konce kalendářního
roku, v němž bylo možné poprvé ověřit splnění těchto zákonných podmínek.Zákonem č. 267/2014 Sb., kterým se mění
zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění
pozdějších předpisů, a další související zákony, je do ustanovení
§ 38r ZDP zakomponován odst. 4, dle kterého lhůty
pro stanovení daně z důvodu
nesplnění podmínky pokračování v činnosti zemědělského podnikatele
počínají běžet od konce kalendářního roku, v němž tato podmínka není splněna.
Jde o stanovení
lhůty pro stanovení daně z důvodu nesplnění podmínky pokračování v činnosti zemědělského podnikatele
podle § 3 odst. 4 písm. f) ZDP, tj. pro případ,
kdy zemědělský podnikatel nesplní podmínku pokračování v zemědělské činnosti po zákonem stanovenou
dobu 3 let od doby, kdy na něho byl příslušný majetek převeden s tím, že uvedený převod majetku
nebyl předmětem daně.