Spolupracující osoby v zemědělském podnikání v roce 2015

Právní úprava zdanění spolupracujících osob je upravena v § 13 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Je vhodné připomenout, že toto ustanovení prošlo s účinností od 1.1.2015 kompletní přeformulací, a to na základě novely ZDP provedené zákonem č. 267/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Pokud se na podnikání zemědělského podnikatele podílí také jiné osoby, resp. spolupracují s ním při dosahování jeho zdanitelných příjmů, je možné v rámci daňové optimalizace určitým způsobem rozdělit příjmy, které byly při této spolupráci dosaženy, a výdaje, které byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení těchto příjmů. , na které je možné příjmy a výdaje rozdělit, se rozumí:

Jak vyplývá z § 21e odst. 4 ZDP, se pro účely daní z příjmů rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. To znamená, že tato úprava může dopadat nejenom na děti poplatníka, jeho rodiče apod., ale i na ostatní osoby, které s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti žijí, aniž by se jednalo o příbuzné osoby.

Problematika je upravena v § 700 až 707 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“). Za rodinný se považuje závod, ve kterém společně pracují manželé, nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně, nebo osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně, a který je ve vlastnictví některé z těchto osob. Na ty z nich, kteří trvale pracují pro rodinu nebo pro rodinný závod, se hledí jako na členy rodiny zúčastněné na provozu rodinného závodu.

Je možné konstatovat, že institut rodinného závodu upravuje poměry rodinného závodu, který slouží k obživě rodiny, a práva a povinnosti členů rodiny pro případ, že není ujednáno něco jiného.

zúčastněný na provozu rodinného závodu tak může být podle této úpravy spolupracující osobou ve smyslu rozdělení příjmů a výdajů i za situace, že s poplatníkem To je významná změna od roku 2015, protože na osoby podílející se na provozu rodinného závodu se vztahovala i předchozí úprava § 13 ZDP, ale nikoliv na ty osoby, které současně nebyly členem společně hospodařící domácnosti. Současná úprava již tento případ řeší.

Základní zásadou při rozdělování příjmů a výdajů na spolupracující osoby je to, že výše podílu na příjmech a výdajích spolupracujících osob musí být stejná. Tato úprava znamená, že nikoliv že tyto podíly musí být stejné u všech spolupracujících osob.

Příjmy a výdaje se potom rozdělují tak, aby:

Přerozdělená částka nesmí přesáhnout 30% , tj. za všechny spolupracující osoby. Současně jsou stanoveny i horní hranice vyjádřené finanční částkou. Pokud spolupráce trvá celé zdaňovací období, rozdíl mezi přerozdělenými příjmy a výdaji musí činit nejvýše 180 000 Kč. Pokud spolupráce trvá pouze po část zdaňovacího období, potom je tento rozdíl 15 000 Kč za každý kalendářní měsíc.

Speciální režim má spolupráce v případě, že Tento druh spolupráce má pak výhodnější daňový režim, a to v podobě výše podílu celkových příjmů a výdajů, které mohou být rozděleny, a také rovněž v maximální výši rozdílu mezi příjmy a výdaji, který může být rozdělen (a to jak ročně, tak měsíčně).

Platí tedy, že v případě, že je spolupracující osobou pouze manžel, se příjmy a výdaje rozdělují tak, aby:

Pokud zemědělský podnikatel dosáhne , lze na spolupracující osobu převést i odpovídající část této ztráty. Převáděn bude odpovídající podíl na příjmech a výdajích, a to bez ohledu na skutečnost, že výdaje budou vyšší. ZDP omezuje pouze kladný rozdíl mezi příjmy a výdaji. Pokud jsou daňové výdaje vyšší než příjmy, ZDP žádné omezení neobsahuje.

Jak podnikatel, tak spolupracující osoba, mají pak možnost v souladu s § 34 ZDP, tedy nejdéle v pěti zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po období, za které se daňová ztráta vyměřuje.

Vhodné je také doplnit, že pokud bude spolupráce zahájena , neznamená to, že se rozdělují pouze příjmy a výdaje dosažené za dobu této spolupráce. Rozdělovány budou příjmy a výdaje dosažené za celé zdaňovací období. Skutečnost, že spolupráce trvala pouze po část zdaňovacího období, bude promítnuta do maximální výše rozdílu mezi příjmy a výdaji, které budou na spolupracující osoby rozděleny.

ZDP dále v § 13 odst. 4 vymezuje , i když by jinak podmínky spolupráce splňovaly. Jedná se o tyto osoby:

Právě možnost od základu daně bývá významným důvodem pro postup podle § 13 ZDP, zejména za situace, kdy by nárok na tyto slevy a odpočty zanikl z důvodu neexistence příjmů, na jejichž základě by bylo možné je využít. Tím tak může dojít k významné finanční úspoře spolupracujících osob.

Na druhou stranu je ale nutné zdůraznit, že ZDP nestanoví podmínku, že spolupracující osoba by nemohla mít žádné vlastní příjmy, včetně dalších příjmů ze samostatné činnosti podle § 7 ZDP. A současně ZDP nestanoví, že by takto spolupracující osoby musely uplatňovat výdaje stejným způsobem. Nic nebrání tomu, aby např. manžel uplatňoval výdaje ve skutečné výši a manželka paušální výdaje.

K tomu Pokyn GFŘ č. D-22 v části k § 13 ZDP výslovně uvádí, že příjmy dosažené při společně vykonávané samostatné činnosti se rozdělují na spolupracující osoby i v případě, že Způsob uplatnění daňových výdajů u těchto jiných zdanitelných příjmů spolupracující osoby není vázán (nemusí být shodný) na způsob uplatnění daňových výdajů rozdělovaných na spolupracující osobu.

Do okruhu osob, na které nelze rozdělovat příjmy a výdaje, byl s účinností od 1.1.2015 doplněn také Výslovné doplnění tzv. „civilní smrti“ poplatníka jako případu, kdy nelze rozdělovat příjmy a výdaje podle § 13 ZDP, je nutné vzhledem k ustanovení § 239a zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, které zakotvuje obecný princip, podle kterého se pro účely správy daní hledí na právní skutečnosti tak, jako by zůstavitel žil do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. Jedná se tak o „prodloužení života“ zůstavitele pro účely správy daní a poplatníkovo „daňové úmrtí“ nastává až v okamžiku skončení řízení o pozůstalosti. Na základě této nové úpravy je možné rozdělovat příjmy ze samostatné činnosti na spolupracující osobu jen do dne skutečné smrti poplatníka (tj. do doby, kdy ke spolupráci opravdu docházelo), nikoliv do okamžiku „daňového úmrtí“ poplatníka (do okamžiku skončení řízení o pozůstalosti zůstavitele).

Cílem příspěvku bylo na příkladech vysvětlit postup při rozdělení příjmů a výdajů na spolupracující osoby a upozornit na změny, které platí od roku 2015.