Zaměstnavatel vyslal zaměstnance na školení a nařídil jako dopravní prostředek autobus. Jak by to bylo v případě, pokud zaměstnanec pojede svým osobním autem a k proplacení předloží částku v ceně jízdenky za cestu autobusem?
Cestovní náhrady
JUDr.
Marie
Salačová
ID dotazu 12858
odpověď:
Podmínky pro poskytování náhrad cestovních výdajů při pracovních cestách (tuzemských i zahraničních) zaměstnanců, jejich jednotlivé druhy a výši upravuje v zásadě od 1.1.2007 sedmá část zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“).
Konkrétně kdo a jak je povinen určit podmínky každé pracovní cesty zaměstnance stanoví § 153 odst. 1 zákoníku práce. Zde je přesně stanoveno, že podmínky, které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad, zejména dobu a místo nástupu a ukončení cesty, místo plnění pracovních úkolů, způsob dopravy a ubytování, určí předem písemně zaměstnavatel (písemná forma se nevyžaduje, pokud na na tom netrvá zaměstnanec). Z toho vyplývá, že všechny podmínky pracovní cesty zaměstnance určuje výhradně a sám zaměstnavatel, nepotřebuje k tomu ničí souhlas a zaměstnanec není oprávněn cokoliv svévolně změnit, a pokud tak učiní, veškeré důsledky se stávají jeho soukromou záležitostí, protože zaměstnavatel nemůže nést odpovědnost za něco, co nerozhodl. Z toho je dále zřejmé, že jestliže zaměstnanec svévolně změní způsob dopravy určený zaměstnavatelem, nepřísluší mu žádný jízdní výdaj, i když pracovní cestu vykoná. Jestliže chce zaměstnanec při pracovní cestě použít silniční motorové vozidlo za náhradu jízdného ve výši odpovídající ceně jízdenky za veřejný hromadný dopravní prostředek dálkové přepravy, musí si to se zaměstnavatelem prokazatelně dohodnout před zahájením pracovní cesty podle § 157 odst. 2 zákoníku práce. V takovém případě to musí mít také přesně uvedené v kolonce „určený dopravní prostředek“ na přední straně cestovního příkazu - např. AUV za cenu jízdného autobusem.
Jiné řešení není v souladu s platnou právní úpravou.