Využitelnost informací z účetnictví

Účetnictví není pouze zákonem daná povinnost předepsaným způsobem popsat ekonomickou realitu firmy. Může se stát skutečným „jazykem podnikání“, neboť poskytuje souhrnné informace o firmě jako celku. Finanční účetnictví je završeno v kterou tvoří účetní výkazy:

Z účetní závěrky je možné vyčíst celou řadu hodnotných informací. Přestože je finanční účetnictví orientováno na minulost, poskytuje nutné údaje k posouzení finančního zdraví firmy a upozorňuje na skrytá nebezpečí a vývojové tendence v její finanční situaci. Podívejme se na nejdůležitější informace „skryté“ v účetnictví.

Majetek firmy představuje soubor prostředků užívaných k podnikání. zachycují složky majetku, které má firma v určitém okamžiku k dispozici a které mohou v budoucím vývoji přinést ekonomický prospěch. Uvádí se v historických cenách (hodnota v rozvahovém sloupci „brutto“). Po úpravě o korekce trvalých ztrát hodnoty aktiv (oprávky u dlouhodobého majetku) či dočasných ztrát hodnoty aktiv (opravné položky u oběžných aktiv jako jsou zásoby nebo pohledávky) získáváme představu o potenciálu budoucího výnosu, který toto aktivum v budoucnu přinese (hodnota v rozvahovém sloupci „netto“).

Každý majetek někomu patří. Majetek firmy můžeme díky rozvaze vnímat jednak ze stránky jeho skladby (budovy, stroje, automobily, výpočetní technika, zásoby atd.), tak ze stránky jeho vlastnictví (využíváte vlastní nebo cizí zdroje). Bohatství firmy tak nepředstavuje celá hodnota jejího majetku, ale až to, co z hodnoty majetku zbyde po odečtení dluhů. Skutečné bohatství firmy z účetního hlediska odpovídá výši vlastního kapitálu. Vlastními finančními zdroji jsou vklady majitelů a zisky vygenerované firmou.

Vztah mezi vlastními a cizími zdroji je klíčovou otázkou Jaký poměr je optimální? Odpověď není zcela jednoduchá. Cizí peníze jsou levnější než vlastní. Určité zadlužení je žádoucí, neboť podporuje dobrou rentabilitu vloženého kapitálu. Na druhou stranu rostoucí dluhy snižují finanční stabilitu firmy. Zadlužená firma se stává pro banky rizikovější. Podnikatel pak v případě potřeby využití dalšího úvěru již vysoce zadlužené firmy zpravidla nezíská výhodnější úrok, příp. ani nový úvěr. Optimální finanční struktura firmy je takový poměr vlastního kapitálu a cizích zdrojů:

Východiskem pro je velikost podnikového majetku a to, zda firma má více dlouhodobého nebo oběžného majetku. Poměr mezi stálým majetkem a oběžným majetkem je podstatný pro tvorbu zisku a celkovou rentabilitu. Důležité je však také udržování platební schopnosti (průběžné likvidity). Bilanční pravidlo říká, že dlouhodobý majetek by měl být financován dlouhodobými zdroji a krátkodobý majetek z krátkodobých zdrojů. Porovnejte si tedy vztah mezi výší dlouhodobého majetku a hodnotou vlastních zdrojů a dlouhodobých zdrojů Vaší firmy. Výši dlouhodobých zdrojů zjistíte rozdílem hodnoty cizích zdrojů a hodnoty krátkodobých závazků, příp. krátkodobých finančních výpomocí a úvěrů.

Rozvaha má vedle vyjádření stavu majetku a zdrojů financování i další funkci, a sice že umožňuje zjistit hospodářský výsledek (zisk nebo ztrátu): (tj. zisk Z aktiva - pasiva bez zisku).

Jelikož rozvaha zobrazuje stav, sama o sobě umožní charakterizovat pouze momentální strukturu majetku a firemních financí. Rozvaha („bilance“) souhrnně vyjadřuje stav majetku firmy na straně jedné (aktiva) a zdrojů jeho krytí na straně druhé (pasiva). Významnou položkou rozvahy je hospodářský výsledek (zisk nebo ztráta) za aktuální období. Pro řízení firmy však jen stavové veličiny nestačí. Chcete-li zjistit více, potřebujete nahlédnout minimálně také do výkazu zisků a ztrát, který spadá do stejného časového období. Z výsledovky se dozvíte více o postavení firmy, jejích vyhlídkách a šancích, ale také problémech, neboť zachycuje náklady a výnosy.

Nejčastějšími výnosy jsou a dále - jedná se o částky z prodeje zboží po odečtení dobropisů, slev při prodeji, daně z přidané hodnoty. Zbožím je vše, co účetní jednotka nakupuje za účelem dalšího prodeje. Nejčastějšími náklady jsou pak náklady na spotřebu materiálu a energie a využité služby souhrnně nazývané a dále Náplní této položky je pořizovací cena prodaného zboží.

Rozdílová položka mezi tržbami za prodej zboží a náklady vynaloženými na prodané zboží se nazývá U výrobní činnosti můžeme marži nazvat výrobní marží a určit ji jako rozdíl mezi výkony a výkonovou spotřebou. Velmi důležitou rozdílovou ekonomickou kategorií ve výkazu zisků a ztrát je (Z obchodní marže + výkony - výkonová spotřeba).

je součtem obchodní a výrobní marže:

To podstatné z výkazu zisků a ztrát lze shrnout do těchto pěti otázek:

Můžete-li si na výše uvedenou pětici otázek odpovědět kladně, gratuluji. Vaše firma bohatne a má dobré šance si svoji současnou pozici udržet.

Výsledovka má svá úskalí, se kterými musí uživatel počítat. Např. které má firma k dispozici. Ve výsledovce jsou totiž zachyceny náklady a výnosy, nikoli peněžní výdaje a příjmy. Náklady a výnosy jsou zaúčtovány k okamžiku jejich vzniku, což ve skutečnosti často neodpovídá platbám a inkasu peněz. Navíc zde v některých případech hrají významnou roli odpisy, příp. tvorba rezerv a opravných položek. Ty jsou nákladem, i přesto však neznamenají úbytek peněžních prostředků. V podnikové ekonomice a v účetnictví se záměrně odlišují a přesně vymezují termíny „výdaje“, „náklady“, „příjmy“ a „výnosy“. Např. obdržení peněz, tedy peněžní příjem, může nastat zároveň se vznikem výnosu (např. při platbě v hotovosti), ale také nemusí (např. při platbě na fakturu, nebo při přijetí zálohy na výrobky či služby). Výnos může vzniknout dokonce bez souvisejícího příjmu peněz, příkladem může být výstavba vlastního skladu svépomocí (tzv. aktivace majetku).

Výkaz zisků a ztrát („výsledovka“) vypovídá o tvorbě a užití zisku, nákladech a výnosech v období jejich vzniku, ale bez ohledu na to, zda skutečně peněžní příjmy či výdaje vznikají. Takovou informaci lze nalézt ve výkazu o peněžních tocích („výkaz cash flow“). Ten vyjadřuje reálný pohyb (příjem a výdej) finančních prostředků ve firmě v členění na provoz, investice a finance. Nabízí přímé vysvětlení změny peněžních prostředků, které jsou součástí aktiv. Rozvaha obsahuje stavy prostředků a zdrojů k určitému okamžiku, a zobrazuje tak momentální finanční situaci organizace. Naproti tomu výkaz o peněžních tocích odráží toky finančních prostředků za sledované období a vysvětluje tedy, proč se údaje v rozvaze za hodnocené účetní období změnily, odkud plynou finanční prostředky organizace a na co byly použity.

Výkaz cash flow uvádí přímo údaje, které lze získat až podrobnou analýzou rozvahy, výsledovky a přílohy k účetním výkazům:

V současné době je pro úspěšnost finančního řízení firmy třeba v zásadě vědět, Výkaz zisků a ztrát toto neumí spolehlivě říct, neboť zachycuje přírůstky a úbytky majetku, které nejsou vždy doprovázeny pohybem peněžních prostředků (odpisy, aktivace, tvorba a užití rezerv atd.), ze všech transakcí, které firma realizuje s okolím, zachycuje jen toky spojené s pohybem zboží a služeb (nákupy a prodeje). Neregistruje převzetí peněz z úvěru, ani jejich výdej při jeho splácení (pouze úroky). Výstižný obraz o tom, čím vším si firma peníze vytvořila či odkud je získala a na co peníze spotřebovala, lze získat díky aplikaci základního principu tvorby a spotřeby peněz (ekonomické podstatě peněžního toku), který umožňuje sestavit výkaz cash flow nepřímou metodou.

znamená:

Analytik se zpravidla jako první podívá na velikost celkových tržeb a hospodářský výsledek ve výsledovce. Jde zejména o tržby z prodeje vlastních výrobků a služeb a tržby z prodaného zboží a o hospodářský výsledek z provozní činnosti. Manažeři sledují s velkým zájmem výnosy, náklady a především zisk, který patří mezi firemní cíle se zásadním významem pro jeho trvale příznivé postavení na trhu. Tyto charakteristiky patří k nejdůležitějším při vyhodnocování hospodaření každé firmy. Ekonomika firem je přitom neustále ovlivňována probíhajícími změnami ve firemním vnějším okolí. Tyto změny vnějších podmínek (ceny vstupů, výše daní a odvodů, změny tržních sil) značně zasahují do ekonomiky dané firmy a vyžadují si neustálé sledování a posuzování její ekonomické pozice. Je zřejmé, že v konkurenčním prostředí je zásadní schopnost získat včas informace potřebné pro rozhodování.

ve firmě velmi dobře poslouží při vyhodnocování ekonomických výsledků jednotlivých výkonů v rámci sortimentní skladby. Kritérium velikosti výrobkové marže jednotlivých produktů je typickým rozhodovacím kritériem, které se běžně používá v nákladovém účetnictví. Marže je tedy jak pojem finančního zákonem stanoveného účetnictví (obchodní marže, přidaná hodnota), tak manažerského účetnictví upraveného podle potřeb konkrétní firmy (hrubé rozpětí, příspěvek na úhradu, marže v relativním vyjádření). Ačkoli je manažerské účetnictví vždy určitým způsobem specifické pro jednotlivé firmy, bývá užitečné využít již známých a osvědčených postupů a metod.

Pro srovnatelnost mezi obdobími je vhodné sledovat marže v relativním vyjádření, tedy jako vyjádřené v procentech. Relativní ukazatel obchodní marže se snadno vypočítá z výsledovky jako podíl obchodní marže a tržeb za prodej zboží. Např. nakupuje-li firma zboží za cenu 100 Kč a prodává ho zákazníkovi za 130 Kč, pak je marže 30 Kč, neboli 23%. Pro vnitropodnikové řízení a správné nasměrování dalšího působení firmy na trhu je nutné zhodnotit a zdůvodnit Důvody změny obchodní marže jsou nejčastěji silné konkurenční prostředí (tlak na pokles marže), vyjednávací pozice u odběratelů (prodej do obchodních řetězců oproti prodeji více drobným zákazníkům), změna v důsledku změny poptávky, změna nákupních cen (změna dodavatele, objemové bonusy aj.), platební podmínky (např. skonta za platbu předem), změna obchodní marže v důsledku vývoje kurzu měny (importéři a exportéři) atp.

Firmy, které vykazují zmíněnou „výrobní“ marži, se nemohou spokojit se sledováním pouze obchodní marže. K hodnocení efektivnosti hlavní činnosti firmy se nabízí ukazatel Ten je možné vypočítat z výsledovky podílem přidané hodnoty a součtu tržeb za prodej zboží a tržeb za prodej výrobků a služeb. Marže přidané hodnoty je velmi důležitým ukazatelem vývoje rentability firmy v rámci finanční analýzy výsledovky. Má na něj vliv velké množství faktorů, jakými jsou např. vývoj obchodní marže (která je součástí přidané hodnoty), změna nákupních cen materiálu, energií a pohonných hmot, změna cen výrobků či služeb z důvodu konkurence, odběratelských vztahů atp.

Pokud určitou nákladovou položku firma účtuje v jednom účetním období do nákladů na služby a v druhém např. do ostatních provozních nákladů, tak jednou je tato položka součástí výpočtu marže přidané hodnoty a jednou není. Pro zreálnění trendu ukazatele je třeba samozřejmě za předpokladu, jedná-li se o významnou položku. Toto se týká i nekonzistentního účtování tržeb (jednou firma účtuje tržby za prodej materiálu do tržeb za prodej výrobků a služeb a jindy jako prodej materiálu atp.).

Samozřejmě je vhodné sledovat také Její výše musí být dostatečná především ke krytí mzdových nákladů a druhotně k dalším nákladovým položkám výsledovky (odpisy, finanční náklady aj.), aby firma ve výsledku vykázala zisk. Užitečný je také ukazatel který se vypočítá jednoduše z výsledovky rozdílem přidané hodnoty a mzdových nákladů. Také tento ukazatel je vhodné sledovat v trendu. Pokud jeho hodnota roste, vypovídá to o zvyšující se produktivitě práce.

Marže se sleduje jako rozdíl mezi tím, za kolik firma své výrobky prodala, a tím, za kolik prodané výrobky vyrobila, a to bez ohledu na to, kdy je vyrobila. Náklady na prodané výrobky v sobě obsahuji jak letošní výrobní náklady, tak příp. loňské výrobní náklady. Při prodeji výrobků pak dochází konečně k tomu, že výrobní náklady, které se v předcházejícím roce neobjevily ve výsledovce, neboť šlo o výrobu na sklad, se ve výsledovce aktuálního účetního období objeví v okamžiku, kdy přinášejí výnosy. Zbytek zůstává na skladě s předpokladem, že přinese výnosy v budoucnu.

je relativně jednoznačné. Čím levněji se podaří zboží nakoupit, tím budou nižší náklady a vyšší marže. Nebude to však mít vliv na zisk v okamžiku nákupu zboží, ale až při realizaci výnosů, tj. při prodeji zboží. Při sledování marže je také třeba zahrnovat vedlejší náklady na pořízení zboží. Obchodní marže bude představována rozdílem prodejní ceny zboží a pořizovací ceny na toto zboží (tj. ceny pořízení zboží včetně nákladů s pořízením zboží přímo souvisejících). Na marži (a tudíž i na výsledek hospodaření) má vliv také zvolená metoda oceňování zásob. Oceňovací techniky (např. průměrné ceny, FIFO - první do skladu, první ze skladu) vždy pracují s pořizovací cenou včetně nákladů spojených s pořízením (tzv. vedlejší pořizovací náklady). Metodu oceňování (u zaměnitelných zásob) si může firma vybrat, pak ji ovšem musí dodržovat.

je rozdílem mezi tím, za kolik jsou služby prodávány, a tím, kolik firmu stojí tyto služby poskytovat. Výnosy z poskytnutých služeb, ani náklady na poskytnuté služby však výsledovka (v druhovém členění) samostatně nezachycuje. Nicméně v účetnictví lze náklady členit nejen podle druhu (tedy podle toho, co bylo příčinou vzniku nákladu), ale také podle účelu (podle toho, za jakým účelem byly vynaloženy). Členění nákladů se projeví v sestavování druhové nebo účelové výsledovky. Proč by si firma měla zvolit když česká vyžaduje, aby byla v závěrce zveřejněna (také) výsledovka sestavená v druhovém členění (kterou je navíc jednodušší sestavit)? Např. z těchto důvodů:

Ani pokud pro firmu není z nejrůznějších důvodů možné účtovat o nákladech v účelovém členění, není nutné se účelového pohledu na náklady zcela vzdát. Účetnictví si můžete zorganizovat tak, aby podávalo informace jak o druzích nákladů, tak o účelu jejich vynaložení. Může k tomu posloužit analytické členění syntetických účtů, nebo využití relativně samostatného druhého účetního okruhu.