Jak poznáte, zda jsou jednotlivé aktivity Vašeho podniku výdělečné a do jaké míry přináší zisk? Odpověď Vám může poskytnout ukazatel s názvem příspěvek na úhradu. Jde o vyjádření hodnoty uhrazující specifickou část nákladů a zisk. Jak ho můžete při sledování hospodaření využít ve Vaší podnikové praxi?
Příspěvek na úhradu v zemědělských podnicích
Ing.
Pavlína
Vančurová
Ph.D.
Jak pomáhá účetnictví ve sledování úspěšnosti podniku
Představuje pro Vás účetnictví jen papírování? Nebo vnímáte účetnictví také tak, že díky němu můžete snáze stanovit cenu svých zakázek a vyhodnotit jejich ziskovost?
Účetnictví je chytře vymyšlený evidenční systém a důležitý zdroj informací o firmě, které musíte o svém podnikání znát, chcete-li, aby Váš podnik byl na trhu úspěšný. Možná se domníváte, že účetnictví je tu z toho důvodu, aby na jeho základě stát vybíral daně z příjmů. Ano, účetnictví je nepochybně využíváno pro stanovení daní. Má ale také jiné, pro podnikatele jistě zajímavější možnosti využití. Účetnictví je totiž bezprostředně napojeno na podnikové plánování, daňové plánování, podnikové finance i finanční analýzu. Informuje o finanční situaci a finanční výkonnosti podniku. Vypovídá také o tom, jaká je aktivita firmy a jestli tato aktivita přináší výsledky. Zkrátka může dobře sloužit k řízení podniku.
Účetnictví není pouze zákonem daná povinnost jednatelů firem předepsaným způsobem popsat ekonomickou realitu firmy. Může se stát skutečným "jazykem podnikání", neboť poskytuje souhrnné informace o podniku jako celku. Je završeno v účetní závěrce, kterou tvoří účetní výkazy (zejména rozvaha, výkaz zisků a ztrát). Ačkoli je orientováno na minulost, poskytuje nutné údaje k posouzení finančního zdraví podniku a upozorňuje na skrytá nebezpečí a vývojové tendence ve finanční situaci podniku. Nejslavnější český podnikatel, který dokázal mistrně využít účetnictví pro svoje podnikání, byl Tomáš Batá. Tento geniální podnikatel si byl natolik vědom důležitosti informací o hospodaření získaných z účetnictví, že si svými odborníky nechával týdně sestavit účetní závěrku a na základě ní svou firmu řídil a plánoval.
Zásadní význam mezi cíli podniků má snaha o zisk, tedy
kladný rozdíl mezi výnosy a náklady.
Zemědělský podnik není výjimkou. Výnosy, náklady a především výsledek hospodaření patří k nejdůležitějším charakteristikám hospodaření každého podniku. Jsou proto předmětem každodenního zájmu manažerů. Probíhající změny vnějších podmínek, které silně zasahují do ekonomiky každého zemědělského podniku, si žádají neustálé vyhodnocování ekonomické pozice podniku. Ceny vnějších vstupů, jako je elektrická energie, pohonné hmoty, hnojiva atd., narůstají. Dochází však zároveň k odpovídajícímu růstu realizačních cen zemědělských produktů? Podnikánív oblasti zemědělství vyžaduje nezbytné ekonomické znalosti a schopnost získat informace potřebné pro rozhodování. Který podnik by nechtěl hospodařit beze ztráty?Pokud není možné ovlivňovat ceny produkce, je cestou k zisku plánování nákladů a jejich řízení ve všech oblastech činnosti podniku. V současné době získává stále více na významu ukazatel příspěvek na úhradu.
Příspěvek na úhradu nebo také krycí příspěvek
je pojem manažerského účetnictví. Na rozdíl od finančního účetnictví nebo daňové evidence si manažerské účetnictví každý podnik nastavuje a využívá takovým způsobem, jakým uzná za vhodné - zákonná regulace se na něj nevztahuje. Je však užitečné využít již známých a osvědčených postupů a metod. Krycí příspěvek velmi dobře poslouží při vyhodnocování ekonomických výsledků jednotlivých výkonů v rámci sortimentní skladby podniku.Co je příspěvek na úhradu
Co krycí příspěvek znamená? Můžeme ho chápat jako určitý "předzisk", jehož hodnota pokryje nejen zisk z prodeje daného produktu, ale také část nákladů, které podnik realizuje bez ohledu na množství vyrobené produkce.
Výpočetně se jedná o rozdíl mezi cenou produktu a variabilními náklady na jeho výrobu a cestu k zákazníkovi.
Variabilní náklady jsou takové, které se v závislosti na změnách objemu výroby mění. Typicky je představují náklady na spotřebu materiálu, obalů, přímé mzdy výrobních pracovníků apod.Jak příspěvek na úhradu stanovíte? Prvním krokem je sledovat, měřit a zaznamenávat
náklady spojené s výrobou a odbytem výrobků či služeb.
Znáte-li díky Vašemu účetnictví výši skutečně vynaložených nákladů, jste na dobré cestě ke stanovení odpovídající ceny za Vaše produkty. Celkové náklady rozdělíte na náklady variabilní a fixní. Fixní náklady jsou takové, které se s objemem produkce nemění. Příkladem může být nájemné, mzda asistentky, odpisy dlouhodobého majetku nebo třeba úroky z přijatého bankovního úvěru.Výsledkem rozdílu ceny a variabilních nákladů je příspěvek na úhradu zisku a fixních nákladů
jednoho výrobku při konkrétním množství vyrobené produkce. Pokud chceme stanovit příspěvek na úhradu skupiny výrobků, případně podniku jako celku, odečteme variabilní náklady od hodnoty výnosů
(resp. tržeb) Díky sledování a přiřazování variabilních nákladů k výkonům můžete srovnávat úspěšnost jednotlivých produktů Vašeho podniku. Pokud chcete zjistit, jaký krycí příspěvek přináší podniku jednotka produkce, jednoduše dosadíte do následujícího vzorce hodnoty pro jednotku výrobku, resp. hodnoty za prodané množství výrobku za dané období:Výnosy za období - Variabilní náklady za období ------------------------------------- Příspěvek na úhradu za období (marže) - Fixní náklady ------------------------------------- Zisk / ztráta
Krycí příspěvek ukáže, který z produktů se vyplatí nabízet a který ne.
A nepotřebuje k tomu vyčíslit zisk. Nejpřínosnější by tedy logicky mohl být ten produkt, jehož krycí příspěvek je nejvyšší. Nemusí to být ale vždy pravda, protože nejvyšší bude pravděpodobně u toho produktu, jehož se prodá nejvíce. Z tohoto důvodu je lepší zjišťovat krycí příspěvek na jednotku konkrétního produktu.
Tento produkt (výrobek či službu) vymezíte druhem, jakostí a měrnou jednotkou (např. počty kusů, kilogramů, hektolitrů apod.).Využití příspěvku na úhradu v zemědělství
Využití příspěvku na úhradu je účelné především v manažerském řízení podniku z hlediska krátkodobého plánování výrobních postupů. Vychází ze skutečných podnikových výrobkových výnosů a variabilních nákladů. Je nutné vyčíslit z pomocných činností a režií případné nákladové položky, které mají z časového hlediska charakter variabilních nákladů. Fixní náklady se neposuzují jako jeden nákladový blok, jsou rozčle-ňovány podle původu k jednotlivým výrobkům nebo střediskům a jen nerozdělitelná část těchto nákladů je uváděna za podnik jako celek. Tyto položky slouží jako základ pro variantní rozvojové plány podniků a pro účely manažerského řízení.
Pro podnikání v zemědělství je charakteristické mnoho specifik. To se promítá také do stanovování příspěvků na úhradu.
V rostlinné výrobě
se pro účely podnikového příspěvku na úhradu volí jiný přístup k nákladům na hnojiva.
Tyto náklady se uvádí v ocenění čistých živin potřebných pro jednotlivé plodiny k hektarovému výnosu. Tento přístup počítá také se zásobou živin v půdě. Normativy se rovněž používají u nákladů na mechanizaci, pokud nejsou v podniku vyčísleny. Také spotřeba krmiv v živočišné výrobě je uváděna podle normativní potřeby živin pro jednotlivé kategorie zvířat a příslušnou užitkovost.V rámci zemí Evropské unie je příspěvek na úhradu ukazatelem, který je v podobě standardu využíván především ke klasifikaci zemědělských podniků. V jednotlivých zemích EU je pravidelně vykazován a slouží ke srovnání jednotlivých členských zemí. Standardní příspěvky na úhradu jsou stanoveny v jednotlivých zemích EU pro různé rostlinné a živočišné produkty podle reálných podmínek dané země a jsou zpravidla diferencovány pro různé půdně klimatické oblasti existující v příslušné zemi. Jsou pravidelně aktualizovány vzhledem k vývoji cen zemědělských výrobků a vstupů do zemědělství. S ohledem na výkyvy produkce v důsledku špatných povětrnostních poměrů, nebo pohybů realizačních cen i cen provozních prostředků mohou vést ke zkreslení, a proto se za základ berou tříleté průměry.
Díky využití standardizovanému výpočtu ukazatele příspěvku na úhradu v zemědělství můžete výsledky Vašeho podniku srovnávat s konkurenty. Standardizace výpočtu však přináší při vnitropodnikovém řízení také určitá omezení pro užití tohoto ukazatele. Při výpočtu nedochází k důkladnějšímu oddělení fixních a variabilních nákladů. Část variabilních nákladů, zejména tam, kde nekoresponduje toto členění s vymezenou strukturou nákladů, je zahrnuta do nákladů fixních. To může způsobit i velké nepřesnosti při řízeních nákladů. Další nevýhodou je ocenění na úrovni předem stanovených cen, které výrazně snižuje využitelnost standardního příspěvku na úhradu pro řízení podniku.
Složky krycího příspěvku
Jak jsme viděli, výpočet krycího příspěvku je poměrně jednoduchý. Výnosy mínus variabilní náklady. Když se však chcete do vlastní konstrukce tohoto ukazatele pustit, narazíte na otázku, jaké kategorie výnosů do výpočtu zahrnout a jak stanovit variabilní náklady. Zodpovězení těchto otázek usnadní následnou ekonomickou interpretaci výsledků Vašich výpočtů.
Vymezení výnosů v příspěvku na úhradu
Z čeho vycházet při stanovení a kvantifikaci výnosů
pro stanovení příspěvku na úhradu? K definování výnosů lze přistupovat z různých hledisek a výsledek se tak může výrazně lišit. S ohledem na dostupnost podkladů pro vlastní výpočty spojené s krycími příspěvky a účel použití výsledku výpočtu je možno vycházet ze čtyř základních hodnot pro kvantifikaci výnosů:1.
Hrubý produkt,
který lze vyjádřit jako souhrn tržeb za prodané výrobky, změny stavu zásob a zvířat, spotřeby rodiny podnikatele a spotřeby meziproduktu.2.
Hrubá produkce,
která představuje množství hlavních a vedlejších výrobků (po odečtení ztrát) oceněných realizační cenou.3.
Výnosy jednotlivých výrobků,
přičemž realizovaná část produkce je oceněna cenami realizace a nerealizovaná část produkce se oceniv nákladech výroby (v souladu se zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů), nebo v cenách možné realizace, resp. v průměrných cenách, které výrobce u konkrétních výrobků dosáhl v daném roce. Problematické může být ocenění dalších výrobků, resp. vedlejších výrobků, kde je možné zvolit několik přístupů. Jedním z těchto přístupů je ocenění v cenách možné realizace, což však v některých případech není možné. Další možné ocenění vychází z nákladů výroby, kdy je nutno mít k dispozici výrobkové kalkulace. Produkci lze ocenit také v tzv. stálých cenách, což jsou ceny stanovené jednotně pro tento účel. Příkladem může být cena za chlévskou mrvu, která vychází z relativní nákupní ceny živin obsažených v chlévské mrvě.4.
Tržby za jednotlivé výrobky
představují při jejich využití k výpočtu příspěvku na úhradu nejjednodušší postup, má ale také nejmenší vypovídací schopnost.Vymezení variabilních nákladů
Při vymezení variabilních nákladů jednotlivých produkcí pro stanovení příspěvku na úhradu vznikají četné metodické problémy, které vyplývají především z faktu členění nákladů na variabilní a fixní. Za
variabilní náklad
můžete považovat každý náklad, který se mění se změnou objemu výroby. Přitom není podstatné, k jak velké změně objemu výroby došlo a jaká je proporcionalita změn nákladů. Variabilní náklady tedy vykazují různou míru jejich závislosti na změnách v uskutečňovaném objemu výkonů a vznikají opakovaně při každém jeho uskutečňování.Rozsah vkladů variabilních nákladů koresponduje s množstvím uskutečněné produkce a mění se v závislosti na změnách v objemu výroby. Charakter těchto změn může být různý, a proto se náklady dále rozlišují.
Proporcionální náklady
závisí přímo úměrně na počtu prováděných výkonů a jejich podíl připadající na jednotku výkonu je konstantní. Příkladem mohou být náklady na spotřebovaná hnojiva, krmiva, ochranu rostlin apod.Dalším typem nákladů jsou
náklady degresivní,
které mohou růst v absolutní výši pomaleji než objem provedených výkonů a jejich průměrný podíl na jednotku výkonu tedy klesá. Je to v praxi poměrně častý typ nákladů, jde např. o opravy a udržování strojního zařízení, náklady na spotřebu elektrické energie zahrnující paušál a hodinovou spotřební sazbu aj.Posledním typem nákladů měnících se v závislosti na změnách objemu jsou
náklady progresivní,
které mohou růst v absolutní výši rychleji než objem provedených výkonů. Tento typ nákladů se v praxi nevyskytuje často, jde např. o vzrůst mzdových nákladů při zajišťování zvýšeného objemu produkce přesčasovou prací nebo zvyšující se spotřeba pohonných hmot při zvýšení rychlosti. Rychlejší růst těchto nákladů může zabránit větším ztrátám, resp. snížení efektivnosti, které by nastalo, pokud by se jim podnik chtěl vyhnout za každou cenu.Variabilní náklady u výrobních postupů v
rostlinné výrobě mohou zahrnovat:
*
Osiva
- při použití nakoupeného osiva a sadby se dosazuje tržní cena. Pro osivo vyrobené v podniku se přidává k prodejní ceně přirážka (např. ve výši cca 20 % na skladování, ztráty, náklady na úpravu, mořidla).*
Hnojiva
- u hnojení se rozlišuje potřeba živin skutečně aplikovaných k plodině a celková kalkulační potřeba živin podle odběru živin plodinou z půdy. Hodnoty odběru živin mohou být převzaty z normovaných tabulkových údajů. Saldovaná potřeba hnojiv se uvádí v kilogramech čistých živin a zohledňuje koeficient potřeby živin a živiny vrácené do půdy z příslušných nadzemních zbytků rostlin.*
Chemická ochrana rostlin
- náklady na ochranu rostlin se odvozují od použitého množství chemických prostředků a jejich cen. Náklady na aplikaci se zohledňují při výpočtu variabilních nákladů na stroje (popř. cenou provedené služby). Náklady na ošetření osiv a sadby se uvádějí pouze tehdy, pokud nejsou zahrnuty do nákladů na osiva.*
Nakoupené služby
- zahrnují náklady na služby cizích mechanizačních prostředků, na odbornou činnost podniků služeb, poradenskou službu apod.*
Mzdy pomocné činnosti
- zahrnují náklady na ruční práce zaměstnanců včetně sociálního a zdravotního pojištění, které jsou přiřaditelné k výrobnímu postupu a jsou součástí technologie (sázení, sběr, okopávka).*
Variabilní náklady na techniku
- u vlastní mechanizace se kalkulují jen variabilní náklady, potřeba času na obsluhu vlastních strojů vyjádřená v naturálních jednotkách (počet pracovních hodin).*
Přímé mzdy obsluhy mechanizace
- zahrnují náklady na mzdy obsluhy mechanizačních prostředků včetně sociálního a zdravotního pojištění. Zahrnují pouze mzdy přímo přiřaditelné k výrobním postupům bezprostředně se týkající práce obsluhy mechanizačních prostředků.*
Ostatní variabilní náklady
- pojištění proti živelným pohromám, sušení, skladování, posklizňová úprava atd.Variabilní náklady u postupů v
živočišné výrobě mohou zahrnovat:
*
Nakoupená krmiva a steliva
- jde o spotřebu nakoupených krmiv a steliv pro jednotlivé chovy v živočišné výrobě.*
Vlastní krmiva a steliva
- do této položky patří spotřeba krmiv a steliv vlastní výroby pro jednotlivé chovy v živočišné výrobě. Tak jako v rostlinné výrobě u vlastních osiv a sadby, tak i zde je třeba při ocenění vycházet z vlastních nákladů výroby. Tato položka představuje ve struktuře nákladů v chovu skotu nejvýznamnější podíl.*
Ostatní přímé náklady a služby
- do této nákladové položky se zahrnuje spotřeba dezinfekčních prostředků a léčiv, drobného materiálu pro údržbu a čištění ustájovacích prostorů, ostatních nesklado-vatelných položek jako je voda, plyn a další materiál pro jednotlivé úseky živočišné výroby, energie, přímá spotřeba pohonných hmot, opravy a udržování budov a mechanizačních zařízení od externích dodavatelů, veterinární výkony a úhrady na insemi-naci pro jednotlivé úseky živočišné výroby, pojištění zvířat, nájemné za jednotlivé budovy pro živočišnou výrobu, daň z nemovitostí, ostatní provozní náklady.*
Mzdové a osobní náklady
- veškeré přímé mzdové náklady a příspěvky na zákonné sociální a zdravotní pojištění.*
Odpisy základního stáda
- náklady na obnovu stáda.*
Práce vlastních mechanizačních prostředků a opravy a udržování-
do této kategorie patří práce prostředků pro jednotlivé úseky živočišné výroby.Vymezení fixních nákladů
Pro zjištění částky, která z krycího příspěvku připadá na zisk, je potřeba
odečíst ještě výši fixních nákladů.
Tyto náklady vznikají jako důsledek jednorázového vkladu výrobních činitelů, tedy vstupů do podniku, umožňujících v rámci určité kapacity uskutečnění rozdílného objemu produkce. Jedná se zejména o odpisy dlouhodobého hmotného majetku, daně, nájemné, pachtovné, úroky a režie.Kategorie fixních nákladů je metodikou kalkulací nákladů, používanou v tržní ekonomice, definována jako fixní náklady celkové - konstantní nebo také "náklady výrobní pohotovosti", které se v určitém časovém intervalu vůbec nemění. Tento časový interval závisí na změně výrobních kapacit. Je-li delší, dá se použít termínu absolutně fixní náklady, je-li kratší a plánovaná změna výrobní kapacity je v dohlednu, lze definovat fixní náklady jako relativní, intervalové. Absolutně fixní náklady však v podstatě neexistují, protože každá výstavba, ale i změna strojového parku znamená změnu kapacity a tudíž změnu ve fixních nákladech.
Uskutečnění každého procesu je možné spojením variabilních a fixních nákladů. Celkové náklady zahrnují celou řadu různých typů variabilních a fixních nákladů. Jejich rozložení je možno provést jen propočtově při přijetí určitých předpokladů. Rozdělení nákladů na variabilní a fixní má pro vnitropodnikové řízení značný význam. Každý proces je možné uskutečnit spojením variabilních a fixních nákladů, které jsou v účetnictví obsažené v celkových nákladech. U fixního nákladu je jedinou cestou jeho relativního snížení větší objem výroby, který znamená vyšší produktivní využití fixního nákladu a následně tím nižší náklady na jednotku produkce. Členění nákladů na variabilní a fixní lze prakticky provádět pouze v krátkodobém časovém horizontu, protože v dlouhodobém horizontu se všechny, tedy i fixní náklady stávají variabilními.
Zhodnocení celkové efektivnosti jednotlivých komodit
Pro vyhodnocení přínosu jednotlivých komodit k tvorbě zisku podniku je vhodné zahrnout do výnosů vedle tržeb za výrobky také podpory poskytované zemědělství v rámci společné zemědělské politiky EU. Mohou to být přímé platby (SAPS) a doplňkové národní platby (Top-Up), popř. jiné podpory.
Při stanovení příspěvku na úhradu v rostlinné výrobě se vychází z ceny tržní produkce v Kč na hektar sklizňových ploch plodiny odpovídající součinu průměrné realizační ceny a vyrobené produkce, tzn., že zahrnuje tržní ocenění veškeré vyrobené produkce. V živočišné výrobě je příspěvek na úhradu přepočten na jednotku výrobku, např. v Kč na litr nebo hektolitr vyrobeného mléka, Kč na kilogram živé hmotnosti jatečného prasete, atd.
příklad
Uveďme příklad v rámci rostlinné výroby. V následujících tabulkách jsou odvozeny příspěvky na úhradu u čtyř hlavních pěstovaných plodin - pšenice, ječmene, řepky a kukuřice. U každé z těchto plodin můžeme uvažovat s běžnými pracovními operacemi za průměrné ceny a započítat průměrné materiálové vstupy. Např. provedení podmítky je zde pro příklad započítáno v nákladových cenách 800 Kč. Postřik je vzhledem k počtu operací u jednotlivých plodin započítán 3 x u pšenice a ječmene, 7 x u řepky a 2 x u kukuřice. Variabilní náklady na hektar jednotlivých plodin jsou pak součtem nákladů na prováděné pěstební operace, použité osivo, hnojivo a pesticidy.
+--------------------------+----------------------+----------------------+----------------------+----------------------+ | | Pšenice | Ječmen | Řepka | Kukuřice | +--------------------------+--------+-------------+--------+-------------+--------+-------------+-------+--------------+ | | počet | Kč/operaci | počet | Kč/operaci | počet | Kč/operaci | počet | Kč/operaci | +--------------------------+--------+-------------+--------+-------------+--------+-------------+-------+--------------+ | Operace | +--------------------------+--------+-------------+--------+-------------+--------+-------------+-------+--------------+ | Podmítka | 1 | 800 | 1 | 800 | 1 | 800 | 1 | 800 | | Orba | 1 | 1 600 | 1 | 1 600 | 1 | 1 600 | 1 | 1 600 | | Smykování | 1 | 280 | 1 | 280 | 1 | 280 | 2 | 280 | | Kompaktor | 0 | 360 | 0 | 360 | 1 | 360 | 2 | 360 | | Setí | 1 | 1 100 | 1 | 1 100 | 1 | 1 100 | 1 | 1 100 | | Postřik | 3 | 280 | 3 | 280 | 7 | 280 | 2 | 280 | | Hnojení | 3 | 450 | 3 | 450 | 3 | 450 | 2 | 450 | | Sklizeň | 1 | 1 400 | 1 | 1 400 | 1 | 1 800 | 1 | 1 800 | | Doprava | 6,5 | 23 | 6 | 23 | 3,5 | 23 | 9 | 23 | | Vícepráce | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 1 | 600 | +--------------------------+--------+-------------+--------+-------------+--------+-------------+-------+--------------+ | Materiál | +--------------------------+--------+-------------+--------+-------------+--------+-------------+-------+--------------+ | Osivo | 220 | 8,5 | 190 | 7,5 | 1 | 1 000 | 1 | 3 000 | +--------------------------+--------+-------------+--------+-------------+--------+-------------+-------+--------------+ | Hnojiva (Kč) | 5 000 | 5 000 | 5 000 | 4 400 | | Pesticidy (Kč) | 3 000 | 2 500 | 3 000 | 3 000 | | Variabilní náklady (Kč) | 17 390 | 16 433 | 18 331 | 19 247 | +--------------------------+----------------------+----------------------+----------------------+----------------------+
Mezi finanční přínosy je kalkulována
dotace
a prodej hlavního výrobku, přičemž samozřejmě záleží na době prodeje (např. ceny v době žní). Jelikož se komodity potýkají s různě velkými cenovými výkyvy, hodnoty v tabulce jsou pouze orientační. Příspěvek na úhradu je tvořen rozdílem celkových kalkulovaných příjmů a variabilních nákladů.+-------------------------------------+----------+---------+----------+-----------+ | | Pšenice | Ječmen | Řepka | Kukuřice | +-------------------------------------+----------+---------+----------+-----------+ | Variabilní výrobní náklady (Kč/ha) | 17 390 | 16 433 | 18 331 | 19 247 | | Průměrný výnos (t/ha) | 6,5 | 6 | 3,5 | 9 | | Nákupní cena (Kč/t) | 4 000 | 4 700 | 11 000 | 3 800 | | Tržby (Kč/ha) | 26 000 | 28 200 | 38 500 | 34 200 | |Dotace(Kč/ha) | 5 500 | 5 500 | 5 500 | 5 500 | | Celkové příjmy (Kč/ha) | 31 500 | 33 700 | 44 000 | 39 700 | | Příspěvek na úhradu (Kč/ha) | 14 110 | 17 267 | 25 670 | 20 453 | +-------------------------------------+----------+---------+----------+-----------+
Samotný příspěvek na úhradu je však pouze orientačním ukazatelem. Pro zhodnocení celkové ekonomické efektivnosti je třeba vzít v úvahu také různorodost osevních postupů. Další skutečností, kterou je třeba vzít do úvahy, je to, že nelze poukazovat pouze na nejziskovější plodiny a nevidět souvislosti s jejich pěstováním v řádu několika let. Zaměření zemědělského podniku pouze na plodiny s nejvyššími příspěvky na úhradu z našeho příkladu (řepky a kukuřice) naráží na agrotechnologické možnosti. Mnohdy platí, že cenově nejlukrativnější plodiny nelze pěstovat příliš často (např. u řepky je doporučený odstup minimálně 4 roky, kukuřice zatím snáší častější zastoupení).
Chcete-li maximalizovat zisk, je třeba do osevního postupu zahrnout takovou kombinaci plodin, která vyhovuje více podmínkám, nejen maximalizaci příspěvku na úhradu, např. minimální nutný pěstební odstup, tolerance k předplodině a k reziduím herbicidů, vhodnost do místních podmínek, splnění požadavku pro živočišnou výrobu apod. Jedním z nejdůležitějších faktorů při zařazování nových plodin do osevního postupu je strojní vybavení, resp. nároky na specializovanou techniku, zejména speciální secí a sklízecí stroje. Příspěvek na úhradu však nepochybně zlepší kvalitu ekonomického rozhodování a plánování.