IFRS a jejich aplikace v zemědělství, 8. část - Vlastní kapitál

Výchozí definice a zásadní požadavky na zveřejnění informací o struktuře vlastního kapitálu jsou uvedeny v Koncepčním rámci IFRS. Na Koncepční rámec navazuje standard IAS 1 - Sestavování a zveřejňování účetní závěrky. V IAS 1 jsou specifikovány další požadavky na zveřejňované informace týkající se vlastního kapitálu, zejména základního kapitálu, a je zde rovněž upraven výkaz o změnách ve vlastním kapitálu, který je povinnou součástí účetní závěrky sestavené v souladu s IFRS. Otázky odlišení dluhových a kapitálových nástrojů a pravidla zacházení s vlastními akciemi jsou zahrnuty ve standardu IAS 32 - Finanční nástroje - zveřejňování a vykazování. Oproti jiným oblastem je vlastní upraven v IFRS méně podrobně a systematicky. Důvodem může být i úzká vazba vlastního kapitálu a jeho struktury na zákony upravující oblast obchodního práva, které jsou v jednotlivých zemích odlišné. IFRS formulují pouze výchozí, poměrně stručné požadavky.

Vlastní je v Koncepčním rámci definován jako zbytkový podíl na aktivech podniku po odečtení všech závazků.

V Koncepčním rámci je rovněž navrženo základní členění vlastního kapitálu pro akciové společnosti. Struktura vlastního kapitálu vykazovaná podnikem by měla vyjadřovat právní či jiná omezení, která má účetní jednotka při rozdělování vlastního kapitálu nebo při jeho jiném použití. Vlastní je z tohoto důvodu členěn zejména na:

Potřeba strukturovat vlastní je vázána na konkrétní právní formu podnikání. V kapitálových společnostech ručí majitelé za závazky podniku omezeně, do výše svých vkladů, o něž mohou v případě neúspěšného podnikání přijít. Vlastní je tudíž z důvodu omezeného ručení majitelů za závazky podniku pro věřitele velice důležitou veličinou a snižování vlastního kapitálu je pro ně negativním jevem. Pro zajištění větší ochrany věřitelů jsou v právních předpisech jednotlivých zemí kladena různá omezení týkající se manipulace s vlastním kapitálem a zejména jeho snižování. Omezení manipulace s vlastním kapitálem se však nemohou týkat celé veličiny vlastního kapitálu, ale pouze jeho některých součástí. Z tohoto důvodu je zejména u těchto právních forem podnikání vyžadováno hlubší členění vlastního kapitálu, které informuje uživatele účetních informací o tom, jakou část vlastního kapitálu je možné použít např. na výplatu dividend a naopak se kterými součástmi vlastního kapitálu je omezená dispozice.

Na požadavky v Koncepčním rámci navazuje IAS 1, který požaduje zveřejnění podstaty a účelu tvorby všech fondů tvořených v rámci účetní jednotky. Tvorba účelových fondů ze zisku není ve všech zemích využívána stejnou měrou. Tvorba rezervních fondů je často vyžadována zákony dané země v zájmu ochrany věřitele i podniku před nepříznivými výkyvy dalšího hospodaření. Povinná tvorba rezervních fondů v podstatě vede podnik ke kumulování zisku (zabraňuje jeho rozdělení vlastníkům) a k financování rozšířené reprodukce. V obdobích, kdy podnik bude hospodařit se ztrátou, bude rezervní fond sloužit k její úhradě. Vzhledem k tomu, že rezervní fondy tvořené za tímto účelem není možno použít k výplatě dividend, tvoří výše vykazovaného rezervního fondu, společně s výší základního kapitálu, tu část vlastního kapitálu, která je nejstabilnější- může být pouze prohospodařena ztrátou.

V následujícím textu se zamyslíme nad strukturou vlastního kapitálu tak, jak je vyžadována účetními předpisy pro podnikatele v České republice, a porov náme s požadavky IFRS.

Účetní jednotka je v ČR povinna zveřejnit v rozvaze výši což je pochopitelně plně v souladu s požadavky IFRS. Vlastníci mají manipulaci s výší základního kapitálu omezenou požadavky zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obchodní zákoník").

V obchodním zákoníku je stanovena minimální výše základního kapitálu pro jednotlivé formy kapitálových společností a družstva a jsou zde rovněž upraveny podmínky zvyšování a zejména (z hlediska rizik věřitele nežádoucího) snižování základního kapitálu. O zvyšování a snižování základního kapitálu rozhoduje valná hromada. Představenstvo je podle obchodního zákoníku povinno písemně do 30 dnů od nabytí účinnosti rozhodnutí valné hromady o snížení základního kapitálu oznámit rozsah snížení základního kapitálu známým věřitelům s výzvou, aby přihlásili své pohledávky. Po zápisu snížení základního kapitálu do obchodního rejstříku je dále třeba toto rozhodnutí zveřejnit nejméně dvakrát za sebou s alespoň třicetidenním odstupem s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky. Věřitelé společnosti jsou oprávněni požadovat do 90 dnů ode dne, kdy obdrželi oznámení o snížení základního kapitálu, nebo do 90 dnů ode dne druhého zveřejnění výzvy, aby splnění jejich neuhrazených pohledávek bylo dostatečným způsobem zajištěno. Účetní jednotka nemusí odpovídající zajištění věřitelům poskytnout pouze v případě, že snížením základního kapitálu nebyla zhoršena dobytnost pohledávek za společností. Nedojde-li mezi věřiteli a společností k dohodě o způsobu zajištění pohledávky, nebo má-li věřitel za to, že se zhoršila dobytnost jeho pohledávek, rozhodne na návrh věřitele o dostatečném zajištění soud.

V české rozvaze jsou dále odděleně vykazovány (emisní ážio, ostatní kapitálové fondy, oceňovací rozdíly z přecenění), které nelze použít na výplatu dividend, a tvořený ze zisku na základě požadavků obchodního zákoníku (povinné příděly ze zisku do rezervního fondu na úhradu ztráty a povinná tvorba rezervního fondu ve výši vlastních akcií - tuto část lze zrušit jedině v případě, kdy účetní jednotka pozbude vlastní akcie nebo sníží vlastní ). Pokud je rezervní fond tvořen k oběma výše uvedeným účelům, bylo by podle IFRS třeba zveřejnit tyto dvě části rezervního fondu odděleně a komentovat účel tvorby.

Tentýž požadavek by bylo podle IFRS třeba zabezpečit pro rozvahovou položku

V rámci jedné rozvahové položky jsou zde vykazovány fondy tvořené ze zisku na základě povinnosti zakotvené ve stanovách a fondy tvořené na základě rozhodnutí valné hromady.

(statutární fondy) lze použít jedině k vymezeným účelům, které by měla účetní jednotka zveřejnit. Zrušení těchto fondů (a jejich zpětné uvolnění do nerozděleného zisku) vyžaduje změnu stanov.

lze rovněž použít pouze k vymezeným účelům. Zrušení těchto fondů může být provedeno na základě rozhodnutí valné hromady. V případě položky Fondy tvořené ze zisku by tedy účetní jednotka měla dle IFRS zveřejnit jednotlivé účelově vytvářené fondy, objasnit jejich účel i to, zda jsou tvořeny na základě rozhodnutí valné hromady, či na základě stanov. Toto podrobné zveřejnění pochopitelně není nutno provést přímo v rozvaze, která je obvykle dle IFRS daleko stručnější než rozvaha česká, většinou jsou dané informace uváděny v komentáři k účetním výkazům. Dále je třeba vzít v úvahu, že pokud může vést čerpání fondu (v souladu s účelem jeho tvorby) ke snížení bilanční sumy, je třeba pečlivě zvážit (v souladu s definicí závazku uvedenou v Koncepčním rámci), zda již v okamžiku rozdělování zisku a rozhodnutí o jeho použití nevzniká podniku spíše závazek než fond vykazovaný v rámci vlastního kapitálu.

Oblast základního kapitálu je řešena v IAS 32, který se věnuje odlišení kapitálového a dluhového nástroje, emisi akcií (obchodních podílů) a otázkám vykazování vlastních akcií a transakcí s vlastními akciemi, a v IAS 1, který upravuje požadavky na vykazování informací o vlastním kapitálu.

Účetní jednotka musí rozlišit, zda jsou emitované akcie skutečně kapitálovým nástrojem, či zda se jedná o závazek podniku. O kapitálový nástroj se nejedná, pokud existuje smluvní závazek emitenta k odkupu emitovaných akcií k určitému (či určitelnému) budoucímu datu.

Odlišení finančního závazku a kapitálového nástroje vychází z definic obou kategorií. Finanční závazek je smluvní závazek předat peněžní prostředky nebo vyměnit finanční nástroj se třetí stranou za potencionálně nevýhodných podmínek (takový závazek vzniká z nevýhodného derivátu). Finanční závazky mají tedy vždy určitým způsobem určené datum splatnosti, zatímco kapitálový nástroj datum splácení ani nároky na výplatu nezakládá.

Kapitálový nástroj je smlouvou, která dokládá zbytkový podíl na aktivech po odečtení všech závazků (jedná se např. o kmenovou akcii či o opci na úpis akcií).

Kapitálový nástroj je smlouvou, která musí splňovat následující podmínky:

mohou být, navzdory svému názvu, závazkem. V některých případech totiž mohou obsahovat právo držitele na zpětný odkup akcií k přesně danému nebo přesně určitelnému datu za pevnou nebo přesně určenou cenu. Jestliže má držitel právo na zpětné vykoupení akcií, jedná se o finanční závazek bez ohledu na to, že držitel pobírá např. dividendu (rozhodující je zde podstata věci a tou je povinnost emitenta zaplatit). Rovněž pokud dává smlouva - prioritní akcie - právo držiteli na odkup, v případě, že nastane v budoucnu určitá událost a pravděpodobnost, že k této události dojde není zanedbatelná, musí emitent počítat s tím, že mu vzniká závazek.

S uvedenou problematikou rovněž souvisí řešení účetního zobrazení složených finančních nástrojů. Složené finanční nástroje v sobě zahrnují jak finanční závazek, tak kapitálový nástroj a je nutno je z tohoto důvodu rozdělit na dvě části. Příkladem takového nástroje může být konvertibilní dluhopis - nese v sobě pro emitenta závazek uhradit hodnotu dluhopisu (to, zda k úhradě dojde či nikoliv nezávisí na jeho rozhodnutí a musí tedy s tímto závazkem "počítat"), ale také možnou povinnost (opci - tedy právo držitele dluhopisu) vyměnit dluhopis za fixní množství svých akcií. V případě složeného účetního nástroje je tedy potřeba oddělit a odděleně vykázat jeho kapitálovou a dluhovou složku.

IAS 32 se rovněž zabývá detaily účetního zobrazení akcií, a to zejména otázkou transakčních nákladů, které vznikají v souvislosti s emisí akcií účetní jednotky. Transakční náklady je na základě požadavku IAS 32 třeba zachytit jako přímé snížení vlastního kapitálu v čisté výši³ a nesmí ovlivnit výsledek hospodaření. IFRS explicitně nepožadují oddělení základního kapitálu a emisního ážia (s ohledem na různé formy kapitálových společností). Toto oddělení je však u akciových společností třeba provést zejména kvůli požadavku odděleného vykázání nominálních hodnot akcií podle jednotlivých tříd a rovněž s ohledem na vazbu na obchodní právo.

Vlastní akcie může podnik nabývat z různých důvodů. Např. při intervenčních nákupech, kdy je cílem "povzbuzení" jejich tržní ceny, či od zaměstnanců, kteří drží akcie podniku a jsou povinni akcie odprodat v případě, že končí jejich pracovní poměr; obecně za účelem dalšího prodeje. Vlastní akcie jsou však pořizovány i za účelem snížení základního kapitálu podniku. Podnik může dále nabýt vlastní akcie např. v důsledku soudního rozhodnutí i bezúplatně. V souladu s různým účelem a způsobem nabytí vlastních akcií existují i různé varianty účetního zobrazení vlastních akcií.

Teoreticky možnou variantou je vnímat i oceňovat vlastní akcie jako jakékoliv jiné nakoupené akcie - tedy vykazovat je v aktivech a oceňovat ve výši pořizovacích nákladů či ve fair value (tato varianta by přicházela v úvahu, pokud by byly vlastní akcie určeny k dalšímu prodeji).

Druhá alternativa vychází z toho, že vlastní akcie jsou určeny ke snížení vlastního kapitálu. V této variantě je logické ocenit vlastní akcie buď již v okamžiku nabytí, nebo nejpozději k bilančnímu dni v nominální hodnotě (zejména pokud je vklad rozlišován na základní tvořený nominální hodnotou emitovaných akcií a emisní ážio představující rozdíl emisního kurzu akcií a jejich nominální hodnoty). V případě, že jsou vlastní akcie oceňovány nominální hodnotou, je třeba zúčtovat vzniklý rozdíl mezi pořizovacími náklady a nominální hodnotou akcií. Bylo by možno využít výsledkového přístupu, tedy zachytit jej jako náklad či výnos běžného období, nebo rozdíl zachytit rozvahově - v rámci s jinými složkami vlastního kapitálu, v prvé řadě s emisním ážiem.

V rámci IFRS, ale i US GAAP je kategoricky zakázáno vykazovat vlastní akcie jako aktiva a vykazovat jakýkoliv zisk spojený s transakcemi s vlastními akciemi v rámci výsledku hospodaření. Toto pojetí plně respektuje zvláštnost vlastních akcií a je založeno na tom, že zpětné získání vlastních akcií je v podstatě opakem jejich a nemůže tudíž přinášet zisk, který by mohl být předmětem rozdělování mezi vlastníky.

IFRS vyžadují vykazování vlastních akcií v rámci vlastního kapitálu, tedy jako snížení vlastního kapitálu. Výsledky z nákupu, , prodeje nebo zničení vlastních akcií nesmí být účtovány výsledkově - nesmí tedy ovlivnit výsledek hospodaření účetní jednotky.

Při operacích s vlastními akciemi mohou vzniknout následující výsledky (rozdíly):

Konkrétní způsob vypořádání uvedených rozdílů IFRS neurčují. Zřejmě nejlogičtější možností je vypořádání proti emisnímu ážiu, pokud je jeho výše dostatečná, příp. vůči nerozdělenému zisku. Hodnota vlastních akcií musí být zveřejněna buď přímo v rozvaze, nebo v komentáři k účetním výkazům.

IAS 1 vznáší požadavky, jak již bylo výše naznačeno, na vykazování informací o základním kapitálu.

Přímo v rozvaze je třeba minimálně zveřejnit výši základního (emitovaného) kapitálu a další informace, jejichž zveřejnění účetní jednotka provede podle svého uvážení buď v rozvaze, nebo v komentáři k účetním výkazům. Podnik uvede buď přímo v rozvaze, nebo v komentáři k účetním výkazům pro každou třídu akciového kapitálu (např. kmenové akcie, prioritní akcie):

Z výše uvedeného výčtu požadovaných informací je patrný základní cíl zveřejnění. Uživatele účetních informací je třeba informovat o stávajícím stavu základního kapitálu s odděleným vykázáním dosud nesplacených nominálních hodnot akcií. Nesplacená část vlastních zdrojů dosud nepřinesla podniku potřebný užitek a logicky přináší riziko nedobytnosti pohledávky za nesplacený základní a tím ohrožuje zájmy věřitelů z hlediska ochrany jejich investic.

Účetní jednotka je rovněž povinna informovat o maximální předpokládané výši základního kapitálu - tato informace je důležitá zejména pro stávající i potencionální akcionáře. Důležité je v tomto smyslu zveřejnění celkového počtu schválených akcií, které lze v souladu se stanovami účetní jednotky emitovat, a zveřejnění nominální hodnoty akcií vyhrazených pro vydání na základě prodaných opcí a prodejních smluv (včetně časového rozvržení).

Důležitou informací je zveřejnění hodnoty vlastních akcií, které má podnik ve svém držení. Držení vlastních akcií je v rámci jednotlivých zemí regulováno právními předpisy a je spojeno s různými omezeními či povinnostmi. Hodnota vlastních akcií představuje potenciální možné snížení základního kapitálu (vlastní akcie však mohou být i prodány).

Povinnosti zveřejnění informací o vlastním kapitálu jsou v IAS 1 završeny požadavkem na sestavení výkazu o změnách ve vlastním kapitálu.

Účelem tohoto výkazu je přinést informaci nejen o počátečním a konečném stavu položek vlastního kapitálu zveřejňovaných v rozvaze či v komentáři k účetním výkazům, ale i o celkových přírůstcích a úbytcích položek vlastního kapitálu (celkových obratech daných položek), ke kterým v průběhu účetního období došlo. V IAS 1 jsou, stejně jako v případě rozvahy a výkazu o úplném výsledku hospodaření, i v případě výkazu o změnách ve vlastním kapitálu odděleny položky, které je nutno vykázat přímo ve výkazu a které je nutno zveřejnit buď přímo ve výkazu o změnách ve vlastním kapitálu, nebo v komentáři k účetním výkazům.

Účetní jednotka by měla v rámci výkazu o změnách ve

vlastním kapitálu vykázat:

Buď přímo ve výkaze, nebo v komentáři k účetní závěrce je třeba uvést dividendy distribuované vlastníkům v průběhu uplynulého účetního období a výši dividendy připadající na akcii.

IAS 1 neurčuje, stejně jako u ostatních výkazů, žádnou konkrétní formu tohoto výkazu.

Porovnáme-li úpravu oblasti vlastního kapitálu v IFRS a v rámci našich právních předpisů, je zřejmé, že existují určité rozdíly. České účetní předpisy pro podnikatelské subjekty se podrobně nezabývají odlišením kapitálových a dluhových finančních nástrojů; transakční náklady na emisi kapitálových nástrojů jsou zahrnovány do výsledku hospodaření a neujasněná je rovněž situace s účetním zachycením vlastních akcií- zejména jejich prodej. České předpisy rovněž nevyžadují podrobnou specifikaci účelu tvorby jednotlivých fondů (pokud jsou účetními jednotkami tvořeny). Sestavení výkazu změn ve vlastním kapitálu povinné není, ale pokud jej účetní jednotka nesestavuje, musí řadu skutečností, které jsou v něm uvedeny, popsat v komentáři k účetním výkazům.