Podstatné informace z účetních výkazů pro řízení podniku

Účetnictví lze vnímat jako docela chytře vymyšlený evidenční systém. Je to jediný zdroj informací o firmě mimo vlastní paměť podnikatele. Podává informace o tom, jak podnik věcně funguje, kde se co nakupuje, jak se vyrábí a jak prodává, odkud se berou peníze a proč firma peníze vydává. Dává podklady pro odměňování zaměstnanců. Uchovává informace o tom, kdo firmě dluží a komu firma dluží. Vypovídá o tom, jaká je aktivita firmy a jestli tato aktivita přináší výsledky. Toto vše jsou cenné informace, které musí podnikatel o svém podnikání znát, chceli být úspěšný. Účetnictví mu pomůže se v tom orientovat. Pokud porozumí číslům v účetnictví, pomůže mu to organizovat si firmu, komunikovat s dodavateli a odběrateli, nepřicházet o peníze. Zkrátka stojí za to účetnictví trochu rozumět a umět z něj vyčíst podstatné informace pro řízení podniku.

Účetnictví se zabývá majetkem podniku, dluhy, pohledávkami, aktivitou podniku a nakonec z toho odvozuje, zda podnik zbohatl nebo zchudl. Z tohoto důvodu je také účetnictví využíváno k tomu, aby na jeho základě stát vybíral daně z příjmů. Má ale také jiné, pro podnikatele jistě zajímavější možnosti využití. Účetnictví je totiž bezprostředně napojeno na podnikové plánování, daňové plánování, podnikové finance i finanční analýzu.

Účetnictví tedy:

Účetnictví není pouze zákonem daná povinnost (nejen) jednatelů firem předepsaným způsobem popsat ekonomickou realitu firmy. Může se stát skutečným "jazykem podnikání", neboť poskytuje souhrnné informace o podniku jako celku. Finanční účetnictví je završeno v kterou tvoří účetní výkazy: rozvaha,

Finanční účetnictví je orientováno na minulost, poskytuje nutné údaje k posouzení finančního zdraví podniku a upozorňuje na skrytá nebezpečí a vývojové tendence ve finanční situaci podniku. Podívejme se na nejdůležitější informace skryté v účetnictví.

Majetek podniku coby účetní pojem představuje soubor prostředků užívaných k podnikání. Pohled na tento soubor prostředků je dvojí. Majetek je nutno zachytit ve formě (struktuře), ve které se vyskytuje (stroje, pozemky, zásoby, pohledávky, finanční majetek), a dále je nutné znát zdroje krytí tohoto majetku (vlastní zdroje a dluhy). Přehled o struktuře majetku a zdrojích jeho krytí poskytují účetní výkazy (zejména rozvaha). V rozvaze lze tak nalézt aktiva (= jednotlivé složky majetku) a pasiva (= zdroje krytí majetku).

Každý majetek (AKTIVA) někomu patří (PASIVA).

Majetek dle rozvahy:

Finanční zdroje:

Ústředním pilířem finančního řízení je vnímání ceny kapitálu - cizího i vlastního. Cenou kapitálu se ve financích rozumí množství peněz, při zohlednění příslušných daňových efektů, které podnik musí vynaložit za možnost používat ke svému podnikání daný . Jedná se tedy o průběžně placenou odměnu poskytovatelům kapitálu (dividendy a úroky):

Jaká má být majetková a kapitálová struktura podniku? Konkrétní poměry jsou odlišné pro různé typy podnikání. Podstatná je majetkověfinanční stabilita, což je schopnost podniku vytvářet a trvale udržovat správné relace (poměry) mezi majetkem a zdroji krytí - angažovaným kapitálem.

Po teoretické i praktické stránce se jedná o řízení tří relací (finančně vymezených):

Východiskem pro podniku je velikost podnikového majetku a jeho struktura z hlediska doby vázanosti kapitálu, ve vztahu k objemu produkce a zároveň z hledisek:

Optimální poměr, v němž by se na financování podnikového majetku měl podílet vlastní a cizí zdroje, je jedním ze základních problémů finančního řízení. Tento poměr výrazně působí na hospodářskou a finanční situaci podniku, tj. dosahovanou rentabilitu vloženého kapitálu a úroveň finančního rizika (resp. finanční stabilitu) podniku.

doporučuje, aby byly využívány vlastní i cizí zdroje, ale s podmínkou, že vlastní zdroje budou převyšovat zdroje cizí.

Optimální finanční struktura podniku je takový poměr vlastního kapitálu a cizích zdrojů:

Třetí prvek majetkověfinanční stability podniku se týká poměrů a zákonitostí mezi skladbou majetku z hlediska doby vázanosti kapitálu a skladbou zdrojů krytí z hlediska jejich doby splatnosti, tj. doby, po kterou jsou podniku k dispozici -jedná se o horizontální relaci v rozvaze. Žádoucí poměry mezi skladbou majetku a kapitálu určuje tzv. bilanční pravidlo financování, které porovnává dlouhodobý majetek a dlouhodobé zdroje.

říká, že dlouhodobý majetek by měl být financován dlouhodobými zdroji a krátkodobý majetek z krátkodobých zdrojů.

Aby mohlo být splněno zároveň bilanční pravidlo a pravidlo vyrovnání rizika, musel by mít podnik více dlouhodobého majetku než oběžných aktiv. Majetková struktura podniku je však ovlivněna hlavně činností podniku. Např. naprosto nemožné je splnění obou pravidel u obchodní společnosti, která bude mít vždy málo dlouhodobého majetku, ale na druhou stranu značné množství zásob a pohledávek. V těchto případech není výjimkou, že obchodní společnosti mají i více než 80 % oběžných aktiv, což znamená, že stejná část zdrojů bude krátkodobého charakteru, což porušuje doporučení pravidla vyrovnání rizika.

Doplňme ještě jedno pravidlo financování - které doporučuje, aby podnik využíval nejvýš tolik vlastního kapitálu, kolik může uložit do dlouhodobého majetku, v ideálním případě méně, aby se vytvořil prostor pro financování dlouhodobým cizím kapitálem.

Podle pravidla pari by vlastního kapitálu mělo být méně než dlouhodobého majetku, v krajním případě se mohou rovnat.

Nepostradatelnou součástí analýzy finančního zdraví a podnikové situace pro ekonomická rozhodování je analýza informací obsažených především v účetních výkazech, mezi které patří zejména:

Účetní výkazy jsou vzájemně provázané. Základním výkazem je rozvaha. Ostatní výkazy jsou bilancemi odvozenými, přičemž výkaz zisků a ztrát vysvětluje proces tvorby zisku jako přírůstku vlastních zdrojů, a výkaz o peněžních tocích (cash flow) analogicky nabízí přímé vysvětlení změny peněžních prostředků tvořících součást aktiv.

Rozvaha obsahuje stavy prostředků a zdrojů k určitému okamžiku a zobrazuje tak momentální finanční situaci organizace. Naproti tomu výkaz o peněžních tocích odráží toky finančních prostředků za sledované období a vysvětluje tedy, proč se údaje v rozvaze za hodnocené účetní období změnily, odkud plynou finanční prostředky organizace a na co byly použity.

Účetní výkazy vypovídají o tom, zda a jak firma zbohatla či zchudla. Dá se to zjistit z jednoduché rovnice:

 +-------------------------------------------+-----------------------------------------------------+ |                  AKTIVA                   |                       PASIVA                        | +-------------------------------------------+-----------------------------------------------------+ | I. Pohledávky za upsaný základní 
kapitál
  | I. Vlastní 
kapitál
                                  | | II. Dlouhodobý majetek                    |  1. Základní 
kapitál
                                | |  1. Dlouhodobý hmotný majetek             |  2. Kapitálové fondy                                | |  2. Dlouhodobý nehmotný majetek           |  3. Fondy tvořené ze zisku                          | |  3. Dlouhodobý finanční majetek           |  4. Výsledek hospodaření minulých let               | | III. Oběžná aktiva                        |  5. Výsledek hospodaření běžného účetního období    | |  1. Zásoby                                | II. Cizí zdroje                                     | |  2. Dlouhodobé pohledávky                 |  1. Rezervy                                         | |  3. Krátkodobé pohledávky                 |  2. Dlouhodobé závazky                              | |  4. Krátkodobý finanční majetek           |  3. Krátkodobé závazky                              | | IV. Časové rozlišení                      |  4. Bankovní úvěry a výpomoci                       | |                                           | III. Časové rozlišení                               | +-------------------------------------------+-----------------------------------------------------+ | Aktiva celkem                             | Pasiva celkem                                       | +-------------------------------------------+-----------------------------------------------------+

Rozvaha má vedle vyjádření stavu majetku a zdrojů financování i další funkci, a sice že umožňuje zjistit hospodářský výsledek (zisk nebo ztrátu), který lze vypočítat takto:

(tj. ZISK = aktiva - pasiva bez zisku)

Hospodářský výsledek představuje přírůstek či úbytek bohatství firmy za určité období. Jak ke změně bohatství došlo, lze vyčíst z dalšího účetního výkazu - z výkazu zisku a ztráty, neboli výsledovky.

Pro řízení podniku jen stavové veličiny nestačí. Jelikož rozvaha zobrazuje stav, sama o sobě umožní charakterizovat pouze momentální strukturu majetku a financí podniku. Chcemeli však zjistit více, potřebujeme minimálně také výkaz zisků a ztrát, který s ní úzce souvisí a spadá do stejného časového období.

Potřebujeme získat data, která nám poskytnou informace o postavení firmy, jejích vyhlídkách a šancích, ale také problémech. Náklady jsou v účetnictví synonymem zchudnutí a výnosy jsou účetním termínem pro zbohatnutí. Výnosy a náklady firmy vypovídají o aktivitě podniku a sledují se za každý rok zvlášť.

jsou peněžním ekvivalentem výkonů podniku za určité období, bez ohledu na to, zda v tomto období došlo k inkasu peněz za prodané výkony.

představují peněžní ekvivalent vstupů, které firma účelně vynaložila na získánívýnosů, tj. použila je k provedení určitého výkonu.

V českém účetnictví se rozlišují náklady a výnosy běžné (z provozu a z finanční činnosti) a mimořádné.

 +------------------+-----------------+-----------------------------------+---------------------------------+ | Činnost podniku  | Účetní skupiny  |             Náklady               |             Výnosy              | +------------------+-----------------+-----------------------------------+---------------------------------+ | PROVOZNÍ         | 50-55;  60-65   | * Spotřebované nákupy             | * Tržby za vlastní výkony       | |                  |                 |   (materiál, energie)             |   (výrobky a služby) a zboží    | |                  |                 | * Služby (opravy, cestovné,       | * Aktivace (vnitropodnikové     | |                  |                 |   přepravné)                      |   služby, vnitropodniková       | |                  |                 | * Osobní náklady (mzdy,           |   tvorba majetku)               | |                  |                 |   sociální a zdravotní pojištění) | * Jiné provozní výnosy (prodej  | |                  |                 | * Daně a poplatky                 |   majetku)                      | |                  |                 | * Odpisy                          |                                 | |                  |                 | * Jiné provozní náklady                   |                                 | +------------------+-----------------+-----------------------------------+---------------------------------+ | FINANČNÍ         | 56-57; 66       | * Finanční náklady (úroky,        |                                 | |                  |                 |   bankovní poplatky, pojistné)    |                                 | |                  |                 | * Tvorba rezerv                   |                                 | |                  |                 | * Finanční výnosy (přijaté        |                                 | |                  |                 |   dividendy, úroky, nájemné)      |                                 | +------------------+-----------------+-----------------------------------+---------------------------------+ | MIMOŘÁDNÁ        | 58; 68          | * Mimořádné náklady (manka        | * Mimořádné výnosy (přebytky    | |                  |                 |   a škody)                        |   majetku, náhrady mank a škod) | +------------------+-----------------+-----------------------------------+---------------------------------+

Nejčastějšími výnosy obchodní firmy jsou - jedná se o částky z prodeje zboží po odečtení dobropisů, slev při prodeji, daně z přidané hodnoty. Jedná se tedy o "čisté" tržby. Zbožím je vše, co účetní jednotka nakupuje za účelem dalšího prodeje. U firmy výrobní, případně firmy poskytující služby jde o

Nejčastějšími náklady jsou pak u obchodní firmy náplní této položky je pořizovací cena prodaného zboží. Pořizovací cenou se rozumí cena, za kterou je zboží skutečně pořízeno (nakoupeno), tj. cena pořízení, včetně nákladů s pořízením souvisejících (např. doprava, pojistné, clo, provize). U výrobních firem a podniků služeb jsou základními náklady spotřeba materiálu a energie a využité služby souhrnně nazývané

Rozdílová položka mezi tržbami za prodej zboží a náklady vynaloženými na prodané zboží se nazývá U výrobních podniků můžeme marži z její činnosti nazvat a určit ji jako rozdíl mezi výkony a výkonovou spotřebou.

Velmi důležitou rozdílovou ekonomickou kategorií ve výkazu zisků a ztrát je (= obchodní marže + výkony - výkonová spotřeba).

je součtem obchodní a výrobní marže:

Jak již bylo řečeno, vznik výnosů a nákladů představuje zbohatnutí nebo zchudnutí, které se projeví díky běžné činnosti podniku. Porovnáním výnosů a nákladů za určité období lze vypočítat výsledek hospodaření:

Podrobně se lze o výsledku hospodaření dozvědět z Výsledovka podrobně zachycuje strukturu výnosů a nákladů, které se podílely na tvorbě hospodářského výsledku (ať již kladného nebo záporného). V českém účetnictví se rozlišuje několik druhů hospodářského výsledku podle toho, jaké výnosy a náklady spolu srovnáváme.

 +----------------------------------------------------+--------+ | provozní hospodářský výsledek                      | ř. 30  | | + hospodářský výsledek z finančních operací        | ř. 48  | | - daň z příjmů za běžnou činnost                   | ř. 49  | | = hospodářský výsledek za běžnou činnost           | ř. 52  | | + mimořádný hospodářský výsledek                   | ř. 58  | | (již snížený o daň z příjmů z mimořádné činnosti)  | ř. 55  | | = výsledek hospodaření za účetní období            | ř. 60  | | výsledek hospodaření před zdaněním                 | ř. 61  | +----------------------------------------------------+--------+

 +-------------------------------------------------+----------------------------------------------------+ | Obchodní činnost:                               | Obchodní + výrobní marže:                          | +-------------------------------------------------+----------------------------------------------------+ | + tržby za prodej zboží                         | = Přidaná hodnota                                  | | - náklady vynaložené na prodané zboží           | + / - ostatní provozní výnosy a náklady            | | = Obchodní marže                                | = Provozní výsledek hospodaření (1)                | +-------------------------------------------------+----------------------------------------------------+ | Výrobní činnost:                                | Finanční činnost:                                  | +-------------------------------------------------+----------------------------------------------------+ | + tržby za prodej výrobků a služeb              | + / - finanční výnosy a náklady                    | | + / - změna stavu zásob vlastní činnosti        | = Finanční výsledek hospodaření (2)                | | + aktivace                                      | - daň z příjmů za běžnou činnost (3)               | | - výkonová spotřeba (materiál, energie, služby) | Výsledek hospodaření za běžnou činnost (1 + 2 - 3) | +-------------------------------------------------+----------------------------------------------------+

To, že má podnik zisk, nemusí znamenat, že má také peníze. Často zaměňovanou kategorií s náklady a výnosy jsou příjmy a výdaje. Jedná se však o obsahově odlišné pojmy.

je jakýkoliv úbytek peněžních prostředků bez zřetele na účel jejich použití. je jakýkoliv přírůstek ekonomických zdrojů (peněžních prostředků). Příčinou nutnosti rozlišovat tyto rozdílné kategorie je také časová nesourodost. K výdaji dochází v okamžiku ekonomického zdroje, např. nákup stroje, ale nákladem se tento výdaj stane až v okamžiku k provedení určitého výkonu (např. odpisy, které jsou časovým rozlišením nákladů přiřazeným ke konkrétnímu výnosu - tedy v případě stroje k jeho výkonům).

Obdobně jako lze zisk uvedený v rozvaze sledovat samostatně ve smyslu jeho tvorby ve výkazu zisků a ztrát, je možné peněžní prostředky uvedené v rozvaze samostatně sledovat ve smyslu jejich pohybu ve tj. výkazu o peněžních tocích. (peněžní tok) je ekonomická kategorie, která vyjadřuje reálný pohyb (tok) finančních prostředků v podniku. Cash flow podává přesnější informace o hospodaření podniku. Výkaz zisků a ztrát sice vypovídá o zisku, nákladech a výnosech v období jejich vzniku, ale bez ohledu na to, zda skutečně peněžní příjmy či výdaje vznikají.

Výkaz cash flow uvádí přímo údaje, které lze získat až podrobnou analýzou rozvahy, výsledovky a přílohy k účetním výkazům:

V současné době je pro úspěšnost finančního řízení podniku třeba v zásadě vědět,

Výkaz zisků a ztrát toto neumí spolehlivě říci, neboť zachycuje přírůstky a úbytky majetku, které nejsou vždy doprovázeny pohybem peněžních prostředků (odpisy, aktivace, tvorba a užití rezerv atd.), ze všech transakcí, které podnik realizuje s okolím. Zachycuje jen toky spojené s pohybem zboží a služeb (nákupy a prodeje), neregistruje převzetí peněz z úvěru, ani jejich výdej při jeho splácení (pouze úroky). Výstižný obraz o tom, čím vším si podnik peníze vytvořil či odkud je získal a na co peníze spotřeboval, lze získat díky aplikaci základního principu tvorby a spotřeby peněz (ekonomická podstata peněžního toku).

(zdroje samofinancování) znamená:

Co je důležité pro podnikovou praxi:

Pokud analytik dostane do rukou finanční výkazy neznámé firmy, tak zpravidla první, co udělá je, že se podívá na velikost celkových tržeb a hospodářský výsledek ve výsledovce.

Výchozím bodem rozboru účetních výkazů je tzv. horizontální a vertikální analýza. Měly by pomoci snadněji nahlédnout do účetních výkazů, o nichž máme již celkem dobrou představu.

K metodám finanční analýzy údajů z účetních výkazů lze tedy řadit:

Oba postupy umožňují vidět údaje z účetních výkazů v určitých souvislostech. Upozorňují na problémové oblasti, které je potřeba podrobit podrobnějšímu zkoumání.

Díky může manažer sledovat vývoj zkoumané veličiny v čase, nejčastěji ve vztahu k nějakému minulému účetnímu období. sleduje strukturu finančního výkazu vztaženou k nějaké smysluplné veličině (např. k celkové bilanční sumě nebo souhrnu tržeb). Cílem horizontální a vertikální analýzy je především rozbor minulého vývoje finanční situace a jeho příčin, s omezenými možnostmi učinit závěry o finančních vyhlídkách podniku. Jak na to? Podívejme se na techniku výpočtů horizontální a vertikální analýzy.

Zkoumá změny v čase, vyjadřuje změnu v určité položce v procentech nebo indexem (buď řetězovým, nebo bazickým). Porovnání jednotlivých položek výkazů v čase se provádí po řádcích, horizontálně. Horizontální analýza si klade za cíl změřit pohyby jednotlivých veličin (absolutně a relativně) a změřit jejich intenzitu.

Již v tomto stádiu analýzy se dají postřehnout momenty, kdy vývoj dvou korespondujících položek se dostává do se známými finančními pravidly - např. index vývoje dluhů není v náležitém souladu s indexem výsledku hospodaření. Finanční účetní výkazy obsahují jak údaje týkající se běžného roku, tak údaje z předcházejících let nebo alespoň z minulého roku. Pro kvalitní zhodnocení je nutné mít k dispozici údaje za minimálně dvě po sobě jdoucí období.

Bazické indexy porovnávají hodnoty určitého ukazatele v jednotlivých obdobích s hodnotou téhož ukazatele ve zvoleném stále stejném období (výchozí báze), které je vzato za základ pro srovnání. Řetězové indexy srovnávají hodnoty určitého ukazatele v jednotlivých obdobích s hodnotou téhož ukazatele v předcházejícím období.

Spočívá v tom, že se na jednotlivé položky účetních výkazů pohlíží v relaci k nějaké veličině; zjištiije procentní podíl jednotlivých položek výkazů na zvoleném základu. Při analýze rozvahy bývají položky výkazu vyjádřeny jako procento z celkových aktiv, resp. z celkových pasiv, tedy z bilanční sumy. Ve výkazu zisku a ztráty se jako základ pro procentní vyjádření určité položky bere obvykle velikost celkových výnosů nebo tržeb.

Tato technika umožní zkoumat relativní strukturu aktiv a pasiv a roli jednotlivých činitelů na tvorbě zisku. Pracuje s účetními výkazy v jednotlivých letech od shora dolů, nikoli napříč jednotlivými lety, proto se označuje jako vertikální analýza. Mámeli navíc vedle sebe údaje za dva roky či za více let, můžeme identifikovat trendy nebo nejzávažnější časové změny komponent. Relativizovaný rozměr veličin (v %) činí vertikální analýzu velmi vhodným nástrojem pro meziroční a mezipodnikové srovnávání.

Absolutní hodnoty na jednotlivých řádcích se zpracovávají trojím způsobem:

Změny zjištěné v aktivech se srovnávají se změnami v pasivech a zkoumají se jejich vzájemné návaznosti a příčinné souvislosti s věcnými vnitřními a vnějšími vlivy.

Analýza výkazu zisku a ztráty se odehrává v podobě relativních ukazatelů:

Výkaz zisku a ztráty je citlivý na externí vlivy (ceny, úroky, daň z příjmů) i vlivy na úrovni podniku (vývoj objemu prodeje, cen, výrobně technologické změny, změny výrobního sortimentu). Vysvětlení je třeba hledat nejen ve výroční zprávě, ale i v obecných hospodářských informacích.

Nevýhodou horizontální a vertikální analýzy je hlavně to, že změny pouze konstatuje, neukazuje však jejich příčiny. Jeli k dispozici kvalitní výroční zpráva, lze významné pohyby komentovat podle jejich finančních i nefinančních příčin. Rozbor informací obsažených v účetnictví je každopádně výchozím krokem v orientaci v konkrétním podniku a může upozornit na problémové oblasti, které bude třeba podrobit hlubšímu rozboru.