Systém nelegálního zaměstnávání osob samostatně výdělečně činných (dále jen "OSVČ"), také známý pod názvem švarcsystém, označuje způsob ekonomické činnosti, při které osoby vykonávají pro zaměstnavatele běžné činnosti, ale nejsou jeho zaměstnanci. Tyto osoby formálně vystupují jako samostatní podnikatelé. Název systém získal podle benešovského podnikatele Miroslava Švarce, který na počátku 90. let vymyslel způsob, jak ušetřit na poplatcích za zdravotní a sociální pojištění za zaměstnance. Všichni zaměstnanci začali pro jeho firmu podnikat na živnostenské listy a dodavatelskou smlouvu. Tento podnikatelský počin, který se začal v 90. letech rozmáhat, ovšem znamenal citelné snížení výběrů do státní kasy, a to až 90 % příjmů, a od roku 1992 byl tento způsob formálně zakázán.
Systém nelegálního zaměstnávání OSVČ
Bc.
Tomáš
Kořínek
Švarcsystém můžeme tedy shrnout jako výkon závislé práce mimo pracovněprávní vztah. Tedy situace, kdy uzavře zaměstnavatel s OSVČ smlouvu v rámci obchodně právního vztahu, přestože v reálu jde o závislou činnost.
Zde musím podotknout, že závislá činnost naplňuje následující charakteristiky: je vykonávána ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, jménem zaměstnavatele, podle jeho pokynů a na jeho právní a ekonomickou odpovědnost.
Švarcsystém je pro zaměstnavatele ale i zaměstnance výhodný kvůli poměrně nízké zátěži poplatků OSVČ a nulových odvodů zaměstnavatele. Praktickou ukázku výhodnosti švarcsystému můžeme demonstrovat na následujícím příkladu:
příklad
Zaměstnanec pracuje už třetím rokem jako pomocná síla v zemědělském družstvu (využívá techniku družstva, dostává pravidelný plat a je podřízen svému vedoucímu). Každý měsíc si vydělá například 24 000 Kč hrubého. Po odvodech tak jeho čistá mzda dosahuje výše 18 600 Kč. Náklady zaměstnavatele jsou v tomto případě 32 161 Kč. Zaměstnavatel mu navrhne přechod na práci přes živnostenský list s tím, že navýší jeho příjem na částku 30 000 Kč na svůj podnikatelský účet.
Jestliže zaměstnanec na daný návrh kývne, tak jako OSVČ bude moci uplatnit 60% paušál, čímž jeho daň bude nulová a vyměřovací základ dosáhne 72 000 Kč, což je méně než minimální vyměřovací základ pro rok 2012 ve výši 75 420 Kč. Jeho odvody tedy dosáhnou minimální hranice. V roce 2012 tak na zdravotním pojištění zaplatí 20 364 Kč a u sociálního pojištění 22 032 Kč. Celková daňová povinnost dosáhne 42 396 Kč. To znamená, že každý měsíc na odvodech zaplatí 3 533 Kč.
Jeho čistý příjem tak po odečtení odvodů dosáhne 26 467 Kč, což je o 7 867 Kč více než při zaměstnaneckém poměru. Zaměstnavatel na tom bude lépe o 2 161 Kč.
Vymezit zaměstnanecký vztah blížící se ilegálnímu švarcsystému není však úplně jednoduché. Od ledna 2012 spadá kontrola pod OIP (oblastní inspektorát práce), kam byly převedeni i původní inspektoři z úřadů práce, kteří se danou kontrolou zabývali před tímto datem, v současné době je vymezeno 350 kontrolorů na dodržování právní úpravy.
Posouzení vždy záleží na individuálním přístupu kontrolora, protože škála potenciálních situací je veliká, nelze ani stanovit striktní měřítka. Obecně však je švarcsystém napadnutelný a velmi přísně pokutovatelný, jestliže naplňujeme jedno nebo více z následujících sedmi základních pravidel závislé činnosti.
1. Vystupování jménem zaměstnavatele
Každá OSVČ (osoba výdělečné činná) by měla vystupovat sama za sebe. Pokud tedy OSVČ pracuje na živnostenský list, ale vystupuje jménem právnické osoby - svého zaměstnavatele, splňuje jeden ze znaků švarcsystému. Tato skutečnost se může týkat i takových věcí, jako jsou například vizitky či třeba e-mailová schránka a podpis v e-mailech atd.
2. Pravidelné odměny o stejné výši
Dalším výrazným znakem švarcsystému je skutečnost, kdy OSVČ pravidelně fakturuje pouze jednomu zaměstnavateli a dostává za to v pravidelných intervalech (typicky jednou měsíčně) stejnou částku. Stejně tak by se OSVČ měla vyhnout sjednané odměně dle hodinové sazby, kde hraje klíčovou roli evidence zaměstnavatele. Podezřelý je podle odborníků také fakt, jestliže dosahuje odměna OSVČ stejných částek, kterou dostávají na obdobné pozici u zaměstnavatele zaměstnanci.
3. Exkluzivita práce pouze pro jednoho zaměstnavatele a zákaz výkonu pro jiného
Dlouhodobá činnost pro jednoho zaměstnavatele sama o sobě nemusí být švarcsystémem, v kombinaci se smluvním zákazem činnosti pro jiný podnikatelský subjekt se však již za znak skryté závislé činnosti považuje.
4. Pracovní pomůcky zaměstnavatele
Dalším a pravděpodobně nejdůležitějším znakem švarcsystému je využívání pracovních nástrojů zaměstnavatele OSVČ bez smlouvy o pronájmu. Zde se jedná například o využívání kanceláře, počítače či firemního automobilu. Pokud povaha činnosti vede k tomu, že musí být vykonávána přímo v sídle nebo pobočce zaměstnavatele, je třeba smluvně upravit nájem pomůcek, nástrojů, zařízení nebo i nebytových prostor.
5. Pevně stanovená pracovní doba
Mezi klasické znaky závislé činnost patří pracovní doba. Pokud má tedy OSVČ pevně stanovenou pracovní dobu, která se zaznamenává pro účely zaměstnavatele, jedná se o klasický a velmi snadno napadnutelný důkaz o existenci švarcsystému. Zaměstnavatel by neměl docházku OSVČ nijak evidovat ani hlídat.
6. Vztah nadřízenosti a podřízenosti či odpovědnost za škodu
Jestliže OSVČ spolupracuje pro určitou firmu, mělo by se jednat z hlediska obchodněprávních vztahů o partnerství na stejné úrovni. Nelze tedy hovořit o určení nadřízenosti a podřízenosti. OSVČ vystupuje autonomně a nelze ji ani nikterak zařazovat do firemní struktury. S právním vztahem mezi firmou a OSVČ souvisí také odpovědnost za škodu. Charakter smlouvy o hmotné odpovědnosti je také významným faktorem znázorňujícím nelegální zaměstnávání OSVČ. Zaměstnanec ručí za škodu pouze v omezeném měřítku, zatímco OSVČ v plné míře celým svým majetkem. Tedy jestli smlouva mezi firmou OSVČ je nastavena tak, že za škodu ručí zaměstnavatel, jedná se o důkaz existence švarcsystému.
7. Příliš malá specializace
Jedním z posledních ukazatelů nelegálního švarcsystému je nízká specifikovanost úkolů OSVČ ve smlouvě. Zde platí jednoduchá úměra, čím méně je určen rozsah úkolů OSVČ, tím více se zvyšuje riziko vzniku švarcsystému. Smluvní vztahy by také neměly obsahovat ujednání o nárocích na placené volno, bonusy ke mzdě jako například stravenky na obědy, možnost firemních dovolených a dalších výhod typických pro závislou činnost.
Nová pravidla od ledna 2012
I přes zákaz z roku 1992 docházelo k obcházení zakázaného zaměstnávání OSVČ, protože nastavení legislativy umožnilo existenci švarcsystému v tzv. šedé zóně zákona. Tedy nebyl zákonem dovolen, ale jeho existence nebyla ani trestaná. Od ledna 2012 je ovšem tzv. švarcsystém díky novele zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, výslovně nelegální a velmi tvrdě trestaný. Z hlediska zaměstnavatele může pokuta za jeho porušování dosáhnout částky od 250 tisíc až do 10 milionů korun. Výše pokuty bude záviset na rozsahu této činnosti a na míře jejího prokázání. OSVČ, která se na této smlouvě podílela, může obdržet pokutu až ve výši 100 tisíc korun.
Nutno podotknout, že vedle pokuty od inspektorátu práce hrozí velké riziko doměření ušlé částky na daních a penále od finančního úřadu, a to samé se dá očekávat u orgánů sociálních a zdravotních pojišťoven, které budou požadovat ušlé částky na zdravotním a sociálním pojištění.
Vymezení závislé činnosti z hlediska ZDP
K vymezení závislé činnosti existuje i pokyn Ministerstva financí. Jedná se o pokyn č. D-285 k aplikaci § 6 odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP"), a vymezení tzv. závislé činnosti, čj. 53/79 983/2005-532.
Mimo jiné je zde uvedeno, že podstatným a základním rysem závislé činnosti je skutečnost, že není vykonávána zcela nezávisle, tzn. pod vlastním jménem, na vlastní účet a s vlastní zodpovědností pracovníka, ale naopak podle pokynů toho, kdo odměnu za vykonanou práci vyplácí (plátce). Avšak vymezení pojmu "závislá činnost" nemůže být redukováno pouze na činnost vykonávanou podle příslušných příkazů a pokynů, nýbrž se musí jednat o činnost skutečně závislou na osobě plátce. Prakticky to znamená, že definiční prvek závislosti při závislé činnosti tak bude dán především povahou vykonávané činnosti, znaky a okolnostmi, za kterých je práce vykonávána, a faktem, zda na uzavření pracovněprávního vztahu je zájem u obou smluvních stran.
Nejčastějšími znaky a okolnostmi indikujícími vztah závislé činnosti fyzické osoby a osoby, od níž jí plyne příjem (dále jen "plátce příjmu"), jsou:
*
plátce příjmu přímo či nepřímo ukládá úkoly, řídí a kontroluje fyzickou osobu a nese odpovědnost související s její činností,
*
fyzická osoba má ve vztahu k plátci příjmu obdobné postavení jako zaměstnanec,
*
odměna za práci je vypočítána na základě délky pracovní doby nebo obdobným způsobem běžným při odměňování osoby v pracovněprávním vztahu,
*
materiál, pracovní pomůcky, stroje a zařízení potřebné pro výkon činnosti jsou fyzické osobě poskytovány plátcem příjmu,
*
vztah mezi plátcem příjmu a fyzickou osobou je dlouhodobý anebo soustavný, respektive fyzická osoba vykonává činnost dlouhodobě pouze pro jednoho plátce příjmu, a to osobně nebo prostřednictvím spolupracující osoby ve smyslu §13 ZDP.
Oproti tomu o závislou činnost zpravidla nejde, pokud by se jednalo o specializovanou činnost, která je vykonávána pouze krátkodobě nebo nesoustavně. Například jednorázově získaná zakázka, která je OSVČ kompletně provedena apod.
Pokud by správce daně například v rámci kontroly překvalifikoval vztah mezi OSVČ a odběratelem na závislou činnost, doměří zaměstnavateli daň z příjmů ze závislé činnosti, kterou byl zaměstnavatel povinen srážet zaměstnanci z poskytnuté odměny. Doměrek bude chtít správce daně výhradně po zaměstnavateli. Překvalifikace příjmů na závislou činnost by měla mít zároveň dopad na sociální a zdravotní pojištění.