Zálohy na daň z příjmů

Speciálně u daně z příjmů určuje podmínky, za kterých vzniká zálohová povinnost, a výši záloh § 38a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“).

Z ust. § 38a odst. 1 ZDP vyplývá, že zálohy na daň z příjmů se platí v průběhu zálohového období. Tj. v období od prvního dne následujícího po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání v následujícím zdaňovacím období.

Za poslední známou daňovou povinnost se považuje částka, kterou si poplatník sám vypočetl a uvedl v daňovém (dodatečném) přiznání za období bezprostředně předcházející zdaňovacímu období, s platností od následujícího dne po termínu pro podání daňového (dodatečného) přiznání, a bylo-li daňové (dodatečné) přiznání podáno opožděně, s platností od následujícího dne po dni jeho podání, do účinnosti další změny poslední známé daňové povinnosti podle tohoto ustanovení nebo zvláštního předpisu.

Poplatník daně z příjmů fyzických osob pro účely výpočtu poslední známé daňové povinnosti . Tj. ostatní příjmy, při kterých dochází ke zvýšení majetku, pokud nejde o příjmy podle § 7 až 9 ZDP.

Po skončení zdaňovacího období nebo období, za něž je podáváno daňové přiznání, se zaplacené zálohy na daň, splatné v jeho průběhu, započítávají na úhradu skutečné výše daně. Ze záloh, u nichž došlo k prodlení s placením, se na úhradu skutečné výše daně započítají pouze zálohy zaplacené do lhůty pro podání daňového přiznání. Do poslední známé daňové povinnosti se nezahrnuje daň připadající na samostatný základ daně podle § 20b ZDP.

Z § 20b ZDP vyplývá, že do samostatného základu daně se zahrnují veškeré příjmy z dividend, podílů na zisku, vypořádacích podílů, podílů na likvidačním zůstatku nebo jim obdobná plnění, a to ve výši včetně daně sražené v zahraničí, plynoucí poplatníkům uvedeným v § 17 odst. 3 ZDP ze zdrojů v zahraničí v příslušném zdaňovacím období. Do samostatného základu daně se nezahrnují příjmy osvobozené od daně. Jednotlivý příjem z vypořádacího podílu nebo podílu na likvidačním zůstatku anebo z obdobného plnění zahrnovaného do samostatného základu daně se snižuje o nabývací cenu podílu na obchodní společnosti nebo družstvu. Obdobně se postupuje i u poplatníka uvedeného v § 17 odst. 4 ZDP, pokud příjmy z dividend, podílů na zisku, vypořádacích podílů, podílů na likvidačním zůstatku nebo jim obdobná plnění plynoucí ze zahraničí se přičítají jeho stálé provozovně umístěné na území České republiky. Toto ustanovení se nevztahuje na penzijní fondy a fondy penzijní společnosti.

§ 38a odst. 2 ZDP určuje, že zálohy neplatí poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost nepřesáhla 30 000 Kč, a dále obce a kraje.

Placení pololetních záloh na běžné zdaňovací období upravuje § 38a odst. 3 ZDP. Platí je poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost přesáhla 30 000 Kč, avšak nepřesáhla 150 000 Kč., a to ve výši 40 % poslední známé daňové povinnosti. Pololetní zálohy jsou splatné do 15. dne šestého měsíce zálohového období a druhé pololetí je splatné do 15. dne dvanáctého měsíce zálohového období.

Čtvrtletní zálohy budou platit ti poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost přesáhla 150 000 Kč, a to ve výši čtvrtiny poslední známé daňové povinnosti. Čtvrtletní zálohy jsou splatné do 15. dne třetího, šestého, devátého a dvanáctého měsíce zdaňovacího období (§ 38a odst. 4 ZDP).

Pokud by daňový subjekt podával daňové přiznání až k 30. 6. 2012, například má zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo jehož daňové přiznání zpracovává a podává poradce, pak se daňové přiznání podává nejpozději do šesti měsíců po uplynutí zdaňovacího období. To platí jen, je-li příslušná plná moc udělená tomuto poradci uplatněna u správce daně před uplynutím tříměsíční lhůty podle § 136 odst. 1 DŘ. Ve výše uvedeném příkladu by podávala a. s. daňové přiznání za rok 2011 k 30. 6. 2012. Pololetní zálohu splatnou k 15. 6. 2012 by tedy ještě hradila ve výši vyplývající z daňové povinnosti za zdaňovací období roku 2010. Výše zálohy splatné k 15. 12. 2012 by se již vypočítala z daňové povinnosti za rok 2011. Obdobně by se postupovalo i v případě čtvrtletních záloh.

V případě, že se poslední známá daňová povinnost týkala jen části zdaňovacího období nebo zdaňovacího období delšího než 12 měsíců, je poplatník daně z příjmů právnických osob povinen si pro placení záloh dopočítat poslední známou daňovou povinnost tak, jako by se týkala zdaňovacího období v délce 12 měsíců. Propočet se provede tak, že poslední známá daňová povinnost, týkající se části zdaňovacího období nebo zdaňovacího období delšího než 12 měsíců, se vydělí počtem měsíců, za které poplatník pobíral příjmy podléhající dani, a násobí se 12 (§ 38a odst. 6 ZDP).

Placení záloh u poplatníků, u nichž základ daně tvoří součet dílčích základů daně, je upraveno v § 38a odst. 5 ZDP. Pro přesnost jsou níže uvedeny přímo citace ze ZDP.

Uvedená problematika se týká poplatníků, fyzických osob, u nichž základ daně je tvořen součtem dílčích základů daně (například příjmy ze závislé činnosti, příjmy z kapitálového majetku, příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti, příjmy z pronájmu a ostatní příjmy).

Poplatník pololetní a čtvrtletní zálohu podle § 38a odst. 3. a 4. ZDP , pokud je jedním ze základů daně i dílčí základ daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, ze kterých měl plátce povinnost srazit zálohy na daň (§ 38h ZDP), a tento dílčí základ daně je roven nebo činí více než 50 % z celkového základu daně.

Činí-li dílčí základ daně ze závislé činnosti a funkčních požitků, ze kterých měl plátce povinnost srazit zálohy na daň (§ 38h ZDP), 15 % a více, avšak méně než 50 %, platí se pololetní či čtvrtletní zálohy v poloviční výši.

Pokud činí dílčí základ daně ze závislé činnosti a funkčních požitků, ze kterých měl plátce povinnost srazit zálohy na daň (§ 38h ZDP), méně než 15 %, platí poplatník zálohy podle § 38a odst. 3 a 4 ZDP v plné výši, tj. z celkového základu daně.

Dle § 38a odst. 8 ZDP není poplatník povinen platit zálohy na daň, jestliže ukončil činnost, z níž mu plynuly zdanitelné příjmy, nebo zanikl zdroj zdanitelných příjmů, a to od splátky následující po dni, v němž došlo ke změně rozhodných skutečností. Tyto skutečnosti oznámí poplatník správci daně v souladu s § 128 odst.1 DŘ do 15 dnů ode dne, kdy tato změna nastala.

V odůvodněných případech stanoví správce daně zálohy nižší, popřípadě povolí výjimku z povinnosti daň zálohovat, a to i za celé zdaňovací období (§ 174 odst. 5 DŘ).

Mezi odůvodněné případy patří například snížení příjmů při nemoci, zmenšení výrobních či prodejních kapacit v důsledku živelní pohromy apod. Poplatník tento důvod uvede do své žádosti (doloží potvrzením, popřípadě ekonomickým rozborem), kterou podá u svého správce daně. Žádost je potřebné podat s dostatečným předstihem tak, aby o ní mohl správce daně včas rozhodnout.