Ručení v DPH

Vydáno: 33 minut čtení

Zákon č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), byl od 1. dubna 2011 významně novelizován zákonem č. 47/2011 Sb. , kterém se mění zákon o dani z přidané hodnoty (dále jen „Novela“). Jednou z nejvýznamnějších změn je zavedení speciálního ručení odběratele (plátce) za DPH nezaplacenou dodavatelem (který je pochopitelně také plátcem). Účel je jasný a žádoucí - omezení daňových úniků a zlepšení výběru DPH - nepříjemné ovšem je, že stát se takto hojí na nebohých odběratelích, které tak automaticky považuje za spolupachatele. Potenciální hrozba ručení za DPH je zde přitom hodně reálná a bude viset jak Damoklův meč neustále téměř nad každým odběratelem (plátcem) a čelit jí lze jen poměrně složitým způsobem.

Ručení v DPH
Ing.
Martin
Děrgel
 
Princip ručení za DPH
Než se zahledíme do paragrafů, je vhodné si jednoduše a názorně ujasnit základní princip a účel ručení za DPH. Obecně platí, že
DPH je daní neutrální,
která finančně nijak nezatěžuje samotného plátce, kterým tak pouze protéká. Mějme například „Obchodníka“ (plátce DPH), který kupuje zboží od „Výrobce“ (rovněž plátce DPH) a posléze jej prodává svým zákazníkům (odběratelům). Na straně jedné Obchodník musí své prodejní ceny zvýšit o DPH (DPH na výstupu), kterou tak vybírá od zákazníků a přeposílá svému správci daně. Na straně druhé je Obchodník oprávněn, aby mu naopak jeho správce daně přeposlal DPH (DPH na vstupu) zaplacenou Výrobci, kterou mu zaplatil v rámci nákupních cen za zboží. Pro zjednodušení se takto nepřeposílá se správcem daně DPH za každé prodané či nakoupené zboží, ale pouze rozdíl jejích úhrnů za kalendářní měsíc nebo čtvrtletí.
aspigetpic?section=7&pictype=2&EagriUserAddr=0.0.0.0&Id=1325.jpg
Je nasnadě, že pro Obchodníka poměrně výhodná neutralita je vykoupena rizikem ze strany státu. Stačí totiž, aby Výrobce neodvedl svou DPH na výstupu ze zboží prodaného Obchodníkovi a správce daně bude přesto muset tuto daň coby DPH na vstupu „vrátit" Obchodníkovi. Požadavek na neutralitu DPH z pohledu Obchodníka je tak coby noční můra čistou daňovou ztrátou správce daně, potažmo státní pokladny.
V případě DPH tedy nevybraná daň není jen problémem chybějících daňových příjmů státu - jako je tomu například u daní z příjmu - ale přímým vážným ohrožením samotného státního rozpočtu. Je tomu obdobně jako u rodinných rozpočtů, kde je také značný rozdíl mezi tím, když živitel „pouze“ nedostane výplatu, anebo nedostane výplatu a navíc musí zaplatit účty (splátky hypotéky, nájemné atd.). Zdrojem potíží je v prvém případě Výrobce neodvádějící DPH na výstupu, ve druhém pak zaměstnavatel nevyplácející mzdu živiteli. Stát, resp. živitel rodiny, by se tak měli o svá práva hlásit právě u těchto povinných osob, které neplatí, k čemuž jim slouží například
exekuce
. Nikoho soudného by nenapadlo poslat živitele se stížností do banky nebo za pronajímatelem.
Stát ale takto soudný není. Dobře ví, že peníze z daní je efektivnější chtít po těch, kteří je ještě mají a nikoli po těch, kteří je neplatí. Zbývá jen dořešit, jak tomu dát právní průchodnost, a kupodivu se řešení našlo. Ve hře přitom byly obecně dva diametrálně odlišné přístupy směřující k témuž cíli:
*
Podmínit odpočet DPH na vstupu Obchodníka tím, že Výrobce odvede DPH na vstupu:
*
Jde o logiku živitele rodiny typu „splátku hypotéky/nájemné zaplatím, až dostanu výplatu“.
*
Bohužel pro stát zde ale existují právní bariéry, na které je krátký, vyplývající z pravidel stanovených příslušnou evropskou Směrnicí o DPH (Směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému DPH, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „Směrnice EU“) a na ni navazujících řady judikátů Soudního dvora Evropské unie.
*
A podle přísloví „Kam čert nemůže, tam alespoň zasmradí.“ se správci daně usilovně snaží alespoň pozdržet či jinak zkomplikovat nebohému Obchodníkovi možnost odpočtu DPH na vstupu.
*
Učinit Obchodníka spoluodpovědného za odvedení DPH nezaplacené jeho dodavatelem (Výrobcem):
*
A právě této možnosti se správci daně pevně chytili, a bohužel pro plátce je v souladu se Směrnicí EU.
*
Jestliže tedy Výrobce nesplní svou povinnost a neodvede správci daně DPH na výstupu, může tuto daň ihned požadovat po nebohém Obchodníkovi, který ručí za daň nezaplacenou svým dodavatelem.
*
Správce daně přitom vůbec nemusí zajímat, že Obchodník přece už odpovídající DPH zaplatil Výrobci v rámci kupní ceny za jeho zboží, v souladu se zákonem jí přesto bude muset uhradit podruhé.