Skladování zboží

Velké firmy jsou založeny na moderních přístupech distribuce na tzv. systémech just-in-time. Tento systém umožňuje udržovat minimální zásoby materiálu a tím zamezuje zbytečným nákladům. Systém je založen na komunikaci mezi skladem a distribucí, kdy při poklesu zásob materiálu pod určité množství, je distribuce okamžitě informována a chybějící zboží doplní. Systém just-in-time je finančně náročný a mohou si ho dovolit provozovat jen větší firmy s dostatečným kapitálem.

Drobní a střední podnikatelé, kteří nedisponují takovými prostředky, však mohou využít jiné metody, které vyjdou méně nákladně.

V tomto článku se budeme snažit objasnit optimalizaci nákladu na skladování zásob pro firmy nedisponující drahými systémy distribuce. Zaměříme se hlavně na problémy vznikající při nákupu surovin potřebných pro správný chod výroby. Dále upřeme pozornost na tzv. optimalizování nákladu na skladování, tedy maximálně možného snížení nákladů na skladování při stejné výkonnosti a efektivnosti výroby. K tomuto tématu si na závěr uvedeme i praktický příklad, který nám umožní lépe pochopit nejasnosti.

Každý proces podnikové výroby potřebuje počáteční materiál ať jde o suroviny, součástky, polotovary či náhradní díly. Cena a způsob dopravy popřípadě skladování určuje naše náklady nebo také zisky. Proto by jsme měli volbě a způsobu distribuce věnovat patřičnou pozornost.

Postup našeho tzv. nákupního procesu by měl obsahovat následujících 7 kroků.

Jestliže spolupráce s distributorem funguje, vyvstává další otázka. Vázanost finančních prostředků v zásobách odčerpává a tedy snižuje efektivitu podniku. Celý problém si vysvětlíme na následujícím příkladě.

Nyní si uvedeme ten samý příklad, kdy podnik nevychází z těchto vzorců, ale z měsíční spotřeby materiálu. Nebudeme tedy přepočítávat optimální množství a počet dodávek.

Každé podnikové rozhodnutí by jsme měli dělat s rozvahou. Měli by jsme zvážit všechny možné alternativy a mít na paměti, že špatné rozhodnutí může podnik připravit o nemalé finanční prostředky.

V předchozím textu jsme si ukázali, že je možné v určitých případech náklady na skladování optimalizovat. Ale daňovému subjektu může zvýšit náklady i jiná věc související se skladováním. Jedná se o povinnost vyplývající z § 6 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZÚ“). Touto povinností je provádění majetku a závazků, a to v souladu s § 29 a § 30 ZÚ. Účetní jednotky inventarizací zjišťují skutečný stav veškerého majetku a závazků a ověřují, zda zjištěný skutečný stav odpovídá stavu majetku a závazků v účetnictví a zda nejsou dány důvody pro účtování o položkách podle § 25 odst. 3 ZÚ. To znamená, že účetní jednotky při oceňování ke konci rozvahového dne zahrnují jen zisky, které byly dosaženy, a berou v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků a jsou jim známy do okamžiku sestavení účetní závěrky, jakož i všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je výsledkem hospodaření účetního období zisk nebo ztráta.

Pouze u zásob, u nichž účtují podle druhů nebo podle míst jejich uložení nebo hmotně odpovědných osob, a dále u dlouhodobého hmotného movitého majetku, jenž vzhledem k funkci, kterou plní v účetní jednotce, je v soustavném pohybu a nemá stálé místo, kam náleží, mohou účetní jednotky provádět Termín této inventarizace si stanoví sama účetní jednotka. Každý druh zásob a uvedeného hmotného majetku musí být takto inventarizován alespoň jednou za účetní období. Skutečné stavy majetku a závazků účetní jednotky zjišťují v souladu s metodikou uvedenou v § 30 ZÚ.

Podle § 29 odst. 3 ZÚ jsou účetní jednotky povinny prokázat provedení inventarizace u veškerého majetku a závazků po dobu 5 let po jejím provedení.

A jaké sankce mohou potkat účetní jednotky, které inventarizaci za určité účetní období finančnímu úřadu, např. v případě kontroly, nepředloží? Odpověď nalezneme v § 37 ZÚ. Podle ustanovení § 37 odst. 1 se účetní jednotce, která poruší povinnost uschovávat účetní záznamy, uloží pokuta do výše 3 % hodnoty aktiv celkem.

Poplatník s příjmy z podnikání, který má příjem podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), a vede daňovou evidenci podle § 7b ZDP provede zjištění skutečného stavu zásob, hmotného majetku, pohledávek a závazků k poslednímu dni zdaňovacího období. O tomto zjištění provede zápis. Tento zápis je povinen v souladu s § 7b odst. 5 ZDP uschovávat za všechna zdaňovací období, pro která neskončila lhůta pro vyměření daně stanovená ZDP nebo zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Případné sankce za nedodržení tohoto ustanovení lze stanovit v souladu s ustanoveními § 37 ZSDP.