Odpočet DPH

Vydáno: 38 minut čtení

Možnost odpočtu daně z přidané hodnoty (dále také jen „DPH“) je stěžejní podmínkou neutrality této daně ze všeobecné spotřeby. Bez něj by bylo v principu daňově znevýhodněno materiálově a technologicky náročné podnikání a zejména obchodníci. Pravidla a podmínky odpočtu daně se výrazně změnily, a to z pohledu podnikatelů nepochybně většinou k horšímu, od dubna 2011. Kdy nabyla účinnosti novelizace zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), kterou přinesl zákon č. 47/2011 Sb. (dále jen „Novela“). Příspěvek shrnuje smysl a základní pravidla odpočtu DPH s důrazem na dubnové novinky.

Odpočet DPH
Ing.
Martin
Děrgel
 
Význam odpočtu DPH
DPH je univerzální nepřímou daní spotřebního typu. Její
univerzálnost
spočívá v tom, že předmětem jejího zdanění je prakticky vše - výrobky, zboží i služby (až na pár výjimek).
Spotřební charakter
je pak dán tím, že je zdaňováno obecně to, co člověk ze společnosti (trhu) bere a spotřebovává, což je v principu mravnější než zdaňovat naopak to, co subjekt společnosti dává (zejména práci ve mzdě). O
nepřímou daň
jde proto, že jí do státní pokladny neodvádějí přímo poplatníci, kteří jí platí ve svých nákupech, ale tzv. plátci daně představovaní zejména prodejci zdaňovaných produktů, kteří tak jsou pasování do role výběrčích této daně.
Zejména oddělení poplatníka a plátce je vymyšleno velmi chytře, obdobně jako jej známe u zdanění mezd. Protože poplatník prakticky nemůže nijak ovlivnit odvod DPH, nehrozí, že by se snažil nějak významněji „optimalizovat“ svou daňovou povinnost na poli DPH, většinou si její platbu v cenách nakupovaných produktů ani neuvědomuje a nemůže s ní vůbec nic dělat (neuvažujeme-li práce „načerno“ bez faktury). A plátce daně zase nemá důvod neodvádět státu daň vybranou od poplatníků za své prodané produkty, neboť ví, že za ní odpovídá a správce daně by jí posléze vymáhal přímo na něm. Praktickou výhodou nepřímého systému zdanění je dále také skutečnost, že plátců daně je významně méně než poplatníků a navíc jde vesměs o odborně zdatnější subjekty než bezpočet laických spotřebitelů, což samozřejmě usnadňuje i kontrolní činnost správcům daně.
PŘÍKLAD
S DPH to mají zákazníci jednoduché
Zelináři, s. r. o., jsou plátci DPH a zabývají se pěstováním a prodejem ekologicky šetrně pěstované zeleniny. V jejich prodejním krámku si v pondělí 13. června 2011 paní Helena nakoupila pro svou početnou a zdravě žijící rodinu plnou tašku zeleniny, za kterou zaplatila cenu uvedenou na prodejních cedulkách u jednotlivého zboží a v souhrnu na vydaném paragonu (potvrzení o prodeji) v celkové výši 1 100 Kč.
Ať už dotyčná zákaznice souhlasí s všemožnými státními výdaji a také bez ohledu na to, jak je poctivá, tímto přispěla do státního rozpočtu částkou rovných 100 Kč. A to z titulu DPH, kterou musel prodejce - plátce této daně - zahrnout do svých konečných prodejních cen, u zeleniny konkrétně ve snížené sazbě 10 %.
S touto daní ale paní Helena - coby poplatnice nesoucí jako jediná tíhu této nepřímé daně - nemusí běžet na finanční úřad. Ba dokonce není zapotřebí ani aby o tomto zdanění cokoli věděla. Všechny finanční a administrativní starosti spojené s DPH z prodejních cen má na krku dotyčný plátce daně, tj. firma Zelináři, s. r. o.
Za tímto účelem musejí i tento prodej zeleniny paní Heleně - uskutečnění zdanitelného plnění dodání zboží v tuzemsku - uvést a tedy přiznat do daňového přiznání k DPH za měsíc červen, případně za II. čtvrtletí roku 2011 (podle toho, jsou-li v závislosti na jejich obratu měsíčními nebo kvartálními plátci DPH). A návazně celou DPH ze všech obdobných prodejů zeleniny v daném měsíci/čtvrtletí odvést (zaplatit) finančnímu úřadu.
Co se však ale stane,
když samotný plátce daně
např. řemeslník nebo maloobchodní prodejce
se stane současně poplatníkem DPH?
Žádný podnikatel přece netvoří své produkty jen tak z ničeho, ale podle druhu a rozsahu své činnosti nutně musí pro účely svého podnikání nakupovat celou řadu vstupů, ať už jde o suroviny, stroje, zboží nebo všemožné služby subdodavatelů apod. Pokud by na to systém DPH nijak nereagoval, byli by rázem znevýhodněni všichni obchodníci oproti výrobcům, jelikož by produkty kupovali již zatížené daní od výrobce a následně by jejich prodej měli opět, podruhé zatížit svou vlastní DPH připočtenou k prodejní ceně.
Této nespravedlnosti efektivně brání další
významná přednost DPH - neutralita.
Plátce daně, který se dostane současně do role poplatníka DPH, má totiž možnost odečíst si daň, kterou zaplatil svému dodavateli od daně vybrané od svých odběratelů (poplatníků).
Neboli DPH, kterou zaplatil při nákupech svých vstupů dodavatelům -
alias
DPH na vstupu - si může odpočítat od daně, kterou obdrží za své výstupy (produkty) od svých odběratelů
(poplatníků) -
alias
DPH na výstupu. Situaci přehledně vyjadřuje následující obrázek.
aspigetpic?section=7&pictype=2&EagriUserAddr=0.0.0.0&Id=1213.jpg
Takže v důsledku každý plátce daně odvádí státu pouze rozdíl mezi úhrnem DPH na výstupu a DPH na vstupu, a to za každé zdaňovací období (kalendářní měsíc nebo čtvrtletí) zvlášť. Pokud - v praxi spíše výjimečně a ne na dlouho - převýší DPH na vstupu výši daně na výstupu, nebude plátce platit za takovéto zdaňovací období státu žádnou DPH, ale naopak ze státní pokladny obdrží příslušný rozdíl zpátky, coby tzv.
nadměrný odpočet.
PŘÍKLAD
I zákazník obchodníka to má jednoduché