Spoluvlastnictví lesa a prodej dřeva

Uváděný postup je v pořádku a překvalifikace na činnost v rámci sdružení správcem daně podle mne nehrozí. Jedná se o příjem dosažený dvěma osobami z titulu spoluvlastnictví lesního pozemku který se mezi ně dělí podle jejich spoluvlastnických podílů. Takže obě osoby mohou využít nejen skutečně prokázané výdaje ale také tzv. paušální výdaje stanovené odpovídajícím procentem z příjmů.

Protože zájmem spoluvlastníků je pouze stromy pokácet a dřevo prodat, tedy z povahy věci jednorázový úkon, který se hned tak nebude opakovat, nebylo by ani účelné k naplnění tohoto cíle sjednávat smlouvu o sdružení.

Poznamenejme, že podle § 135a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, vlastníku věci (v daném případě pozemku) náležejí i přírůstky věci (zde jde o stromy), i když byly odděleny od věci hlavní (tedy pokáceny k prodeji dřeva). V případě spoluvlastnictví „věci hlavní“ se přitom odpovídající poměr spoluvlastnických práv automaticky přenáší také na takto oddělené přírůstky věci, které se tímto osamostatněním (tedy vznikem samostatných movitých věcí oddělením od pozemku - pokácených stromů) stávají spoluvlastnictvím obou spoluvlastníků daného pozemku, a to samozřejmě ve stejném spoluvlastnickém poměru, jako samotný pozemek (věc hlavní).

Určitým rizikem z pohledu DPH ovšem je, že zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), hovoří nejen o smlouvě o sdružení, ale také obecněji o „jiné obdobné smlouvě“, kde by mohly vznikat výkladové potíže. Podle mne ale pouhá skutečnost, že spoluvlastníci postupují při prodeji vytěženého dřeva společně při jednáních s odběrateli a firmou kácející stromy by takto být posuzován neměl. Závěrem připomeňme, že plátcem DPH se lze stát přímo ze zákona nejen z důvodu překročení limitního obratu, ale z celé řady dalších důvodů bez ohledu na dosažený obrat. Viz § 94 a § 95 ZDPH.