Z § 174 zákona číslo 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“), vyplývá povinnost placení záloh na daň z příjmů, pokud daň ještě není známa. Daňový subjekt je povinen platit zálohy na daň ve výši a lhůtách stanovených zákonem nebo rozhodnutím správce daně.
Zálohy na daň z příjmů
Ing.
Miloš
Kořínek
Podmínky, za kterých vzniká zálohová povinnost u daně z příjmů a výši záloh, určuje § 38a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Záloha na daň se spravuje jako daň podle DŘ.
Zálohové období
Zálohy na daň z příjmů se platí v průběhu zálohového období. To je v období od prvního dne následujícího po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání v následujícím zdaňovacím období. Vyplývá tak z ustanovení § 38a odst. 1 ZDP.
Při výpočtu výše a periodicity záloh vychází poplatník z poslední známé daňové povinnosti.
Za poslední známou daňovou povinnost se pro výpočet periodicity a výše záloh v zálohovém období považuje částka, kterou si poplatník sám vypočetl a uvedl v daňovém (dodatečném) přiznání za období bezprostředně předcházející zdaňovacímu období, s platností od následujícího dne po termínu pro podání daňového (dodatečného) přiznání a bylo-li daňové (dodatečné) přiznání podáno opožděně, s platností od následujícího dne po dni jeho podání, do účinnosti další změny poslední známé daňové povinnosti podle tohoto ustanovení, nebo zvláštního předpisu.Poplatník daně z příjmů fyzických osob pro účely výpočtu poslední známé daňové povinnosti
vyloučí příjmy a výdaje podle § 10 ZDP.
To je ostatní příjmy, při kterých dochází ke zvýšení majetku, pokud nejde o příjmy podle § 7 až § 9 ZDP.Po skončení zdaňovacího období nebo období, za něž je podáváno daňové přiznání,
se zaplacené zálohy na daň, splatné v jeho průběhu, započítávají na úhradu skutečné výše daně.
Ze záloh, u nichž došlo k prodlení s placením, se na úhradu skutečné výše daně započítají pouze zálohy zaplacené do lhůty pro podání daňového přiznání. Do poslední známé daňové povinnosti se nezahrnuje daň připadající na samostatný základ daně podle § 20b ZDP.Podle § 20b ZDP se do samostatného základu daně zahrnují veškeré příjmy z dividend, podílů na zisku, vypořádacích podílů, podílů na likvidačním zůstatku nebo jim podobná plnění, a to ve výši včetně daně sražené v zahraničí, plynoucí poplatníkům v § 17 odst. 3 ZDP ze zdrojů v zahraničí v příslušném zdaňovacím období. Jednotlivý příjem z vypořádacího podílu nebo podílu na likvidačním zůstatku nebo z obdobného plnění zahrnovaného do samostatného základu daně se snižuje o nabývací cenu podílu na obchodní společnosti nebo družstvu. Obdobně se postupuje i u poplatníka uvedeného v § 17 odst. 4 ZDP pokud příjmy z dividend, podílů na zisku, vypořádacích podílů, podílů na likvidačním zůstatku nebo jim obdobná plnění plynoucí ze zahraničí se přičítají jeho stálé provozovně umístěné na území České republiky. Toto ustanovení se nevztahuje na penzijní fondy.
Výše placení záloh a termíny jejich splatnosti
Kdo neplatí zálohu na daň vůbec
Z § 38a odst. 2 ZDP zálohy neplatí poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost nepřesáhla 30 000 Kč, a dále obce a kraje.
Kdo platí pololetní zálohy
Podle § 38a odst. 3 ZDP poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost přesáhla 30 000 Kč, avšak nepřesáhla 150 000 Kč, platí pololetní zálohy (jde o vžitý termín) na daň na běžné zdaňovací období, a to ve výši 40 % poslední známé daňové povinnosti. Pololetní zálohy jsou splatné do 15. dne šestého měsíce zálohového období a druhá je splatná do 15. dne dvanáctého měsíce zálohového období (§ 38a odst. 3 ZDP).
Kdo platí čtvrtletní zálohy
Tzv. čtvrtletní zálohy (čtyři zálohy za zdaňovací období), budou platit ti poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost přesáhla 150 000 Kč, a to ve výši 1/4 poslední známé daňové povinnosti. Čtvrtletní zálohy jsou splatné do 15. dne třetího, šestého, devátého a dvanáctého měsíce zdaňovacího období (§ 38a odst. 4 ZDP).
Při stanovení výše poslední známé daňové povinnosti budeme vycházet z daňového přiznání. Daňové přiznání u daní vyměřovaných za zdaňovací období, které činí 12 měsíců, se podává nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období (§ 136 odst. 1 DŘ).
Příklad
Společnost s ručením omezeným podala daňové přiznání za rok 2010 ke dni 31. 3. 2011. Z této daňové povinnosti jí vznikla povinnost placení pololetních záloh ve výši 50 000 Kč. Za zdaňovací období roku 2011 bude společnost podávat daňové přiznání k 31. 3. 2012.
Postup:
Společnost s ručením omezeným podává daňové přiznání za zdaňovací období roku 2010 k řádnému termínu pro jeho podání, tj. k 31. 3. 2011. Pololetní zálohy pak bude hradit k 15. 6. 2011 a k 15. 12. 2011, a to z daňové povinnosti za zdaňovací období roku 2010. Termíny pro placení a výše částek dalších případných záloh, které se budou týkat zálohové povinnosti za zdaňovací období roku 2012, budou již vyplývat z daňové povinnosti, kterou společnost s ručením omezeným přiznala za zdaňovací období roku 2011.
Jestliže bude mít nadále pololetní zálohovou povinnost, pak zálohy vycházející z této daňové povinnosti budou mít termín platby k 15. 6. 2012 a k 15. 12. 2012.
V případě, že by měla společnost čtvrtletní zálohovou povinnost, tak bude zálohy vyplývající z daňové povinnosti roku 2010 hradit k 15. 6. 2011, k 15. 9. 2011, k 15. 12. 2011 a k 15. 3. 2012. Dále bude případně hradit zálohy čtvrtletí nebo pololetní zálohy, které již budou vyplývat z daňové povinnosti za zdaňovací období roku 2011.
Pokud by šlo o daňový subjekt, který má zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo jehož daňové přiznání zpracovává a podává poradce, pak se daňové přiznání podává nejpozději do 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. To platí jen, je-li příslušná plná moc udělená tomuto poradci uplatněna u správce daně před uplynutím tříměsíční lhůty podle § 136 odst. 1 DŘ.
Ve výše uvedeném příkladu by podávala a. s. daňové přiznání za rok 2010 k 30. 6. 2011. Pololetní zálohu splatnou k 15. 6. 2011 by tedy ještě hradila ve výši vyplývající z daňové povinnosti za zdaňovací období roku 2009. výše zálohy splatné k 15. 12. 2011 by se již vypočítala z daňové povinnosti za rok 2010. Obdobně by se postupovalo i v případě čtvrtletních záloh.
Zálohy na daňovou povinnost, která se týká pouze části zdaňovacího období
Pokud by se poslední známá daňová povinnost týkala jen části zdaňovacího období nebo zdaňovacího období delšího než 12 měsíců, je poplatník daně z příjmů právnických osob povinen si pro placení záloh dopočítat poslední známou daňovou povinnost tak, jako by se týkala zdaňovacího období v délce 12 měsíců. Propočet se provede tak, že poslední známá daňová povinnost, týkající se části zdaňovacího období nebo zdaňovacího období delšího než 12 měsíců, vydělí se počtem měsíců, za které poplatník pobíral příjmy podléhající dani, a násobí se 12 (§ 38a odst. 6 ZDP).
Příklad
Akciová společnost zahájila svou činnost 1. 7. 2010. Za zdaňovací období roku 2010 podala daňové přiznání k 31. 3. 2011. Její daňová povinnost činila 140 000 Kč.
Postup:
Na první pohled to vypadá tak, že a.s. má hradit pololetní zálohy. Avšak po přepočítání přiznané daně na celoroční daňovou povinnost, tj. (140 000 Kč/6) x 12 = = 280 000 Kč má povinnost hradit čtvrtletní zálohy.
Placení záloh u poplatníků, u nichž základ daně tvoří součet dílčích základů daně
Placení záloh u poplatníků, u nichž základ daně tvoří součet dílčích základů daně je upraveno v § 38a odst. 5 ZDP.
Jedná se o poplatníky, fyzické osoby, nichž základ daně je tvořen součtem dílčích základů daně (např. příjmy ze závislé činnosti, příjmy z kapitálového majetku, příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti, příjmy z pronájmu a ostatními příjmy).
Kdy poplatník čtvrtletní nebo pololetní zálohu neplatí
Poplatník pololetní a čtvrtletní zálohu podle § 38a odst. 3. a 4. ZDP
neplatí,
pokud je jedním ze základů daně i dílčí základ daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, ze kterých měl plátce povinnost srazit zálohy na daň (§ 38h ZDP), a tento dílčí základ daně je roven nebo činí více než 50 % z celkového základu daně. Kdy poplatník platí čtvrtletní nebo pololetní zálohu
Činí-li dílčí základ daně ze závislé činnosti a funkčních požitků, ze kterých měl plátce povinnost srazit zálohy na daň (§ 38h ZDP), 15 % a více, avšak méně než 50 %, platí se pololetní či čtvrtletní zálohy v poloviční výši.
Pokud činí dílčí základ daně ze závislé činnosti a funkčních požitků, ze kterých měl plátce povinnost srazit zálohy na daň (§ 38h ZDP), méně než 15 %, platí poplatník zálohy podle § 38a odst. 3 a 4 ZDP v plné výši, tj. z celkového základu daně.
Příklad
Paní Jana podala k 31. 3. 2011 daňové přiznání za zdaňovací období roku 2010. Základ daně v tomto daňovém přiznání je tvořen součtem základů daně, a to základem daně ze živnosti (§ 7 ZDP) a základem daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků (§ 6 ZDP) v celkové výši 900 000 Kč. Dílčí základ daně ze závislé činnosti přitom činí v případě varianty a) 500 000 Kč, v případě varianty b) 400 000 Kč a v případě varianty c) 120 000 Kč. Z daňové povinnosti by měla platit pololetní zálohy na daň.
Postup:
Varianta a)
Dílčí základ daně z příjmů ze závislé činnosti činí 500 000 Kč, což je více než 50 % z celkového základu daně. V tomto případě poplatnice zálohy na daň na rok 2011 neplatí.
Varianta b)
Dílčí základ daně ze závislé činnosti je 400 000 Kč. Z celkového základu daně je to více než 15 %, ale méně než 50 %. Poplatnice platí pololetní zálohy na daň, a to v poloviční výši.
Varianta c)
Dílčí základ daně ze závislé činnosti je 120 000 Kč. Z celkové části základu daně je toto méně než 15 %. Poplatnice bude v tomto případě platit pololetní zálohy podle § 38a odst. 4 ZDP v plné výši.
Placení záloh v případě ukončení činnosti
Dle § 38a odst. 8 ZDP není poplatník povinen platit zálohy na daň, jestliže ukončil činnost, z níž mu plynuly zdanitelné příjmy, nebo zanikl zdroj zdanitelných příjmů, a to od splátky následující po dni, v němž došlo ke změně rozhodných skutečností. Tyto skutečnosti oznámí poplatník správci daně v souladu s § 128 odst. 1 DŘ do 15 dnů ode dne, kdy tato změna nastala.
Stanovení záloh správcem daně jinak
V odůvodněných případech stanoví správce daně zálohy nižší, popřípadě povolí výjimku z povinnosti daň zálohovat, a to i za celé zdaňovací období (§ 174 odst. 5 DŘ).
Mezi odůvodněné případy patří například snížení příjmů při nemoci, zmenšení výrobních či prodejních kapacit v důsledku živelné pohromy apod. Poplatník tento důvod uvede do své žádosti (doloží potvrzením, popř. ekonomickým rozborem), kterou podá u svého správce daně. Žádost je potřebné podat s dostatečným předstihem tak, aby o ní mohl správce daně včas rozhodnout.
Daňovému subjektu, kterému nově vznikne povinnost platit daň, pro kterou zákon stanoví zálohy, správce daně stanoví na základě jeho žádosti, nebo z moci úřední zálohy s přihlédnutím k očekávané daňové povinnosti; jde-li o daňový subjekt, kterému současně vznikne registrační povinnost, uvede údaje potřebné pro stanovení této zálohy při registraci (§ 174 odst. 6 DŘ).