Kdy přiznat DPH

Vydáno: 30 minut čtení

Daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) má z pohledu státní pokladny řadu výhod. Narozdíl od daní z příjmů zde vesměs odpadají složité, zdlouhavé a mnohdy nejisté spory o správnosti výše základu daně, výběr daní od mnoha poplatníků s nevalnými daňovými znalostmi je starostí nemnoha plátců znalých daňové problematiky, jedná se o značné balíky peněz, které navíc plní veřejné rozpočty pravidelně a průběžně během roku. Pro stát je tak jedinou vážnou vadou na kráse DPH možnost jeho odpočtu, kterou plátcům proto soustavně znesnadňuje.

Kdy přiznat DPH
Ing.
Martin
Děrgel
Nás ale tentokrát bude zajímat přesun peněz z DPH od plátců do státní pokladny. Principiální krutost vůči plátcům zde přitom spočívá v tom, že až na výjimky DPH plátci neodvádějí ze skutečně přijatých peněz utržených od poplatníků (odběratelů, zákazníků), ale zjednodušeně řečeno již z vyfakturovaných částek. Takže pokud plátce například prodá v červnu zboží za milion, který bude splatný až v září, musí stejně do 25. července poslat státu odpovídající DPH z tohoto prodeje, ber kde ber. V závislosti na obratu plátce je totiž pro účely DPH jeho zdaňovacím obdobím (dále také „ZO“), za které se přiznává a zúčtovává DPH, buď kalendářní měsíc nebo kalendářní čtvrtletí.
 
Shrnutí pravidel přiznávání plnění a DPH
Obdobně jako u obchodních smluv je vedle otázek - kolik, za co, kdo a komu - podstatné i do kdy, je také pro účely DPH podstatné,
kdy vzniká povinnost přiznat a zaplatit tuto daň.
Je pochopitelně významný rozdíl, jestli musíme daň přiznat a odvést finančnímu úřadu ještě před přijetím peněz od odběratele nebo až po jejich obdržení, stejně jako mezi tím, když budeme muset DPH přiznat ihned po skončení zdaňovacím období (tj. po kalendářním měsíci nebo čtvrtletí) anebo až po uplynutí celého kalendářního roku. V některých případech má plátce na výběr z vícero možností a odpověď na otázku „kdy?“ se pak bude odvíjet do značné míry od jeho rozhodnutí, např. u služeb na volba vystavit nebo nevystavit daňový doklad před poskytnutím služby apod.
Z praktického hlediska lze obecně konstatovat, že plátce se zpravidla nedopustí žádného prohřešku proti zákonu č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), pokud např. v pochybnostech „raději“ přizná a odvede DPH dříve, než mu tento zákon ukládá. Pochopitelně takovýto přístup nelze rozhodně doporučit na druhé straně toku DPH, tj. od finančního úřadu k plátci ve formě nároku na odpočet daně. Zde se naopak „vyplatí“ v pochybnostech uplatnit nárok později.
U nepřímé daně, která jen protéká financemi plátce bez vlivu na jeho účetní a daňový zisk, rozlišujeme
DPH vstupující
do plátcem přijatých zdanitelných plnění (např. při nákupu zásob a strojů) a
DPH
naopak z plátce
vystupující,
kterou připočítává k cenám svých poskytnutých zdanitelných plnění (např. při prodeji jeho výrobků a služeb). První kategorie DPH se proto označuje jako
„daň na vstupu“
a plátce jí najde zpravidla na fakturách přijatých od dodavatelů (jsou-li také plátci), ta druhá pak
„daň na výstupu“,
a obvykle jí musí uvést na svých vlastních fakturách vystavených pro jeho odběratele (ať už jsou těmito odběrateli plátci nebo neplátci DPH).
Začněme zjednodušeným shrnutím pravidel pro
přiznání DPH na výstupu podle druhu plnění:
1)
Uskutečnění (tuzemského) zdanitelného plnění:
a)
Plátcem, který vede účetnictví:
*
ke dni uskutečnění, ale
*
povinně již ke dřívějšímu dni přijetí úplaty (např. zálohy).
b)
Plátcem, který nevede účetnictví:
*
ke dni uskutečnění, a
*
jen dobrovolně již ke dřívějšímu dni přijetí úplaty.
c)
Při poskytnutí tzv. cestovní služby ve smyslu § 89 ZDPH vždy až ke dni uskutečnění.
2)
Uskutečnění dodání zboží do jiného státu EU (nejde-li o osvobozené plnění):
*
ke dni uskutečnění, ale
*
povinně již ke dřívějšímu dni přijetí úplaty.
3)
Dovoz zboží:
*
Nejčastěji při propuštění zboží do celního režimu volný oběh.
4)
Přijetí služby od osoby registrované k dani v jiném státě EU a od zahraniční osoby:
<