Povinnosti správce daně při registraci plátce DPH

V popisované věci se Nejvyšší správní soud zabýval mimo jiné otázkou, zda byly dány zákonem předpokládané důvody pro registraci subjektu jako plátce DPH z moci úřední a zda pro tuto registraci disponovaly správní orgány dostatečnými podklady (konkrétně týkající se účasti daného subjektu ve sdružení). Za pozornost stojí především závěr Nejvyššího správního soudu, jenž je do určité míry zobecnitelný i pro další oblasti výkonu Finanční správy, a podle něhož v rozhodné době daný subjekt, ač k tomu měl zcela komfortní příležitost, o své účasti ve sdružení nic konkrétního netvrdil ani neosvědčil. Popisovaný rozsudek zdůrazňuje, že smlouva o sdružení není dokladem, který by si za běžných okolností mohl opatřit správce daně sám ze svých evidencí či jiných obecně dostupných informačních zdrojů. Nejvyšší správní soud proto v této souvislosti především uzavřel, že je nepochybné, že procedura registrace plátce DPH má být pro žadatele co možná nejméně byrokraticky zatěžující a že je třeba po správci daně požadovat, aby cokoli, co si v rámci ní může opatřit sám bez obtěžování žadatele, si také opatřil. Po správci daně však nelze požadovat, aby si opatřil dokumenty, které jakožto soukromoprávní dohody mezi dvěma nestátními subjekty za běžných okolností ve své dispozici vůbec nemá a k nimž se dostane pouze za součinnosti žadatele o registraci.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021.