Úrok z neoprávněného jednání správce daně

V tomto případě se jedná o další z řady rozhodnutí Nejvyššího správního soudu týkajících se úroku z neoprávněného jednání správce daně. Předmětem sporu zde byla otázka, zda daňovému subjektu náleží úrok z částek, které uhradil na osobní daňový účet v době, kdy byl jeho žalobě proti rozhodnutí ve věci doměření daně, na jejíž úhradu byly tyto částky určeny, přiznán odkladný účinek. Nejvyšší správní soud předně připomněl, že smyslem institutu úroku z neoprávněného jednání správce daně je vzniklé majetkové újmy daňového subjektu, kterou utrpěl v důsledku negativního jednání správce daně v rovině nalézací při stanovení daně. Právní úprava spojuje vznik nároku na úrok s kumulativním splněním dvou alternativně vymezených podmínek. Prvou je existence rozhodnutí o stanovení daně, které bylo zrušeno nebo změno, či prohlášeno za nicotné. Druhou nezbytnou podmínkou (v dané věci spornou) je, že na základě tohoto rozhodnutí nebo v souvislosti s ním došlo k úhradě peněžitých částek (daně). Nejvyšší správní soud dovodil, že po dobu přiznání odkladného účinku pravomocné dodatečné platební výměry žádné účinky nevyvolávaly. V důsledku přiznání odkladného účinku tak nebyla pouze odložena vykonatelnost těchto rozhodnutí (tj. správce daně nebyl oprávněn jakkoliv vymáhat uvedený daňový nedoplatek), ale byly odloženy i ostatní jeho účinky, tj. i ten, že daňový subjekt nebyl povinen po dobu soudního řízení pravomocně stanovenou (doměřenou) daň hradit. Po dobu trvání odkladného účinku neměl povinnost provádět úhrady na daňový nedoplatek. Platby provedené na tento daňový nedoplatek tedy učinil nad rámec svých tehdejších zákonných povinností. Nejvyšší správní soud tedy uzavřel, že daňovému subjektu nenáleží úrok z neoprávněného jednání správce daně z částek, které uhradil na osobní daňový účet po dobu trvání odkladného účinku žaloby proti pravomocnému rozhodnutí ve věci doměření daně, na jejíž úhradu byly tyto částky určeny.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021.