Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2021, čj. 8 Afs 24/2019-44
Daňově uznatelné výdaje a subdodavatelé
JUDr.
Milan
Podhrázký,
Ph.D.,
Nejvyšší správní soud
K předpisům:
–
§ 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
Dodavatel plnění, za které daňový subjekt uhradil částku uplatňovanou jako daňově účinný výdaj, může přenechat faktické poskytnutí plnění subdodavateli. V takovém případě musí být jednoznačně prokázán vztah mezi deklarovaným dodavatelem a subdodavatelem.
Dané rozhodnutí předně připomíná, že o daňově účinný výdaj ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů se jedná pouze tehdy, jsou-li splněny čtyři podmínky:
1.
výdaj byl skutečně vynaložen,
2.
výdaj byl vynaložen v souvislosti se získáním zdanitelných příjmů,
3.
výdaj byl vynaložen v daném zdaňovacím období,
4.
zákon stanoví, že se jedná o daňově účinný výdaj.
Daňový subjekt, který výdaj zanese do účetnictví a následně do daňového přiznání, je povinen v případě pochybností prokázat, že jej skutečně vynaložil, a to tím způsobem, jakým deklaroval na příslušném účetním dokladu. V dané věci se Nejvyšší správní soud konkrétně zabýval spornou otázkou, zda reklamní služby byly poskytnuty společnostmi, o nichž to daňový subjekt tvrdí. Především je třeba v této souvislosti poukázat na závěry Nejvyššího správního soudu, podle nichž dodavatel plnění, za které daňový subjekt poskytl úhradu, kterou uplatňuje jako daňově účinný výdaj, může samozřejmě přenechat faktickou realizaci plnění pro daňový subjekt subdodavateli. Jestliže plnění pro daňový subjekt uskutečnil subdodavatel, musí být jednoznačně prokázán vztah mezi daňovým subjektem a dodavatelem plnění, který je deklarován na předložených dokladech, a dále musí být prokázáno, že plnění deklarovaného dodavatele pro daňový subjekt spočívalo přinejmenším v zajištění realizace plnění subdodavatelem (tj. musí být prokázán vztah mezi deklarovaným dodavatelem a subdodavatelem, který pro daňový subjekt poskytl tvrzené plnění).
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021.