Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 3. března 2021 ve věci C-507/20 FGSZ
Nárok na DPH z nedobytné pohledávky
Ing.
Jan
Rambousek,
LL.M.,
daňový poradce
K předpisům:
–
§ 46 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
Článek 90 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty ve spojení se zásadami daňové neutrality a efektivity musí být vykládán v tom smyslu, že pokud členský stát stanoví lhůtu, po jejímž uplynutí osoba povinná k dani, která disponuje pohledávkou, která se stala s konečnou platností nedobytnou, již nemůže uplatnit svůj nárok na snížení základu daně, musí tato lhůta začít běžet nikoli okamžikem původně stanovené splatnosti, ale okamžikem, kdy se pohledávka stala s konečnou platností nedobytnou.
Společnost FGSZ zaslala dlužné společnosti několik faktur zahrnujících DPH. V průběhu roku 2011 uvedla FGSZ DPH z těchto faktur do přiznání a odvedla ji daňovému orgánu. Vůči dlužné společnosti byla dříve, než mohly být tyto faktury zaplaceny, vedena řízení o prohlášení konkursu. Pohledávku vyplývající z uvedených faktur přihlásila FGSZ likvidátorovi dlužné společnosti, který potvrdil přípustnost této pohledávky a posléze konstatoval, že uvedená pohledávka se stala nedobytnou.
Společnost FGSZ podala žádost o vrácení DPH z daných faktur a zaplacení úroků z prodlení. Daňový orgán prvního stupně odmítl této žádosti vyhovět z důvodu, že pětiletá promlčecí lhůta stanovená vnitrostátními právními předpisy již uplynula.
Ačkoliv tedy členské státy mají možnost stanovit podmínky vrácení, tak tyto se musí odvíjet od okamžiku, kdy se pohledávka stala nedobytnou, nikoliv od okamžiku původní splatnosti. Z rozsudku tedy vyplývá, že český § 46 odst. 4 zákona o DPH není v souladu s právem Evropské unie.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021.