Nejvyšší správní soud po shrnutí uvedené rozhodovací praxe nepřisvědčuje krajskému soudu v tom, že by existovaly dvě (vzájemně rozporné) judikaturní linie kasačního soudu týkající se uplatnění tzv. esenciálních výdajů. V žádném z uvedených rozsudků nebylo zpochybněno, že esenciální výdaje lze přiznat tehdy, pokud jsou splněny podmínky pro stanovení daně podle pomůcek, a tedy jestliže daň nelze stanovit dokazováním.
Esenciální výdaje
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Specialis s.r.o., advokátní kancelář
K předpisům:
–
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 1 Afs 205/2020, www.nssoud.cz
Nastane-li v řízení situace, kdy daňový subjekt sice neprokáže vše potřebné pro uznání nákladu, avšak jeho existence je nezpochybnitelná, pak v minulosti soudy vyslovily následující. Jde o tzv. esenciální výdaje, které je třeba uznat alespoň ve výši minimálně nutné na jejich dosažení. Půjde např. o případy, kdy daňový subjekt neprokáže odkud pochází cihly, z kterých postavil budovu, kterou následně prodal. Je totiž evidentní, že někde cihly vzít musel, přičemž normálně „na ulici“ neleží.
Nejvyšší správní soud k těmto esenciálním výdajům ale poukázal na to, že jejich aplikace je možná pouze v rámci stanovení daně pomůckami. Není-li ale dán důvod pro opuštění stanovení daně dokazováním, pak se toto pravidlo nemůže uplatnit. Dochází tak k tomu, že daň stanovená dokazování je ve výsledku mnohem více vzdálená realitě, než jak by byla daň stanovená pomůckami, to při uplatnění esenciálních výdajů. Zda právě z tohoto důvodu bude názor Nejvyššího správního soudu udržitelný i v budoucnu, ukáže až čas.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021.