Důvody pro posečkání daně

Nejvyšší správní soud shodně s krajským soudem konstatuje, že nebyla naplněna zákonná podmínka pro posečkání úhrady daně ve smyslu § 156 odst. 1 písm. e) daňového řádu . Podání žaloby, tím méně teprve očekávané podání kasační stížnosti v případě neúspěchu u krajského soudu, samo o sobě nelze považovat za možnost zániku povinnosti uhradit daň, neboť výsledek takového sporu nelze předvídat, resp. není možno výsledek brát v úvahu dříve, než je o něm skutečně rozhodnuto. Stěžovateli tudíž nelze přisvědčit v názoru, že žalovaný měl vyčkat výsledku soudního řízení ve věci přezkumu samotné daňové (odvodové) povinnosti. Správci daně, resp. žalovanému nepřísluší předjímat výsledek soudního přezkumu rozhodnutí o stanovení daně či předpokládat zrušení daňové povinnosti za situace, kdy existuje pravomocné rozhodnutí nadané presumpcí správnosti; pouze tím je správní orgán vázán. Nelze proto přisvědčit námitce, že správce daně postupoval nepřiměřeně, resp. v rozporu s § 5 odst. 3 daňového řádu , pokud nevyčkal soudního rozhodnutí ve věci stanovení daně.