Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 20. ledna 2021 ve věci C-288/19 Finanzamt Saarbrücken
Poskytnutí vozidla zaměstnanci
Ing.
Jan
Rambousek,
LL.M.,
daňový poradce
K předpisům:
–
§ 10d zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
–
§ 14 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
–
§ 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
Článek 56 odst. 2 první pododstavec směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnice Rady 2008/8/ES ze dne 12. února 2008, musí být vykládán v tom smyslu, že do jeho působnosti nespadá skutečnost, že osoba povinná k dani dá svému zaměstnanci k dispozici vozidlo, které tvoří součást obchodního majetku, pokud toto plnění nepředstavuje poskytnutí služby za úplatu ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. c) této směrnice. Naproti tomu se uvedený čl. 56 odst. 2 první pododstavec na takové plnění použije, pokud se jedná o poskytnutí služby za úplatu ve smyslu uvedeného čl. 2 odst. 1 písm. c) a pokud má tento zaměstnanec nepřetržitě k dispozici právo toto vozidlo užívat pro soukromé účely a vyloučit z jeho užívání další osoby, a to za nájemné a na sjednanou dobu přesahující třicet dní.
Společnost QM dala k dispozici svým dvěma spolupracovníkům vozidla pro služební i soukromé využití. Jednomu z těchto spolupracovníků bylo vozidlo poskytnuto bezúplatně, zatímco společnost QM jako protiplnění srazila ze mzdy druhého spolupracovníka částku ve výši 5 688 EUR ročně. Společnost QM je v Lucembursku zaregistrována v rámci zjednodušeného systému zdanění. V tomto členském státě poskytnutí obou vozidel nepodléhalo DPH, a nezaložilo ani nárok na odpočet DPH zaplacené na vstupu související s oběma vozidly.
Následně se QM zaregistrovala pro účely DPH v Německu. V průběhu roku 2015 tato společnost v rámci daňového přiznání vykázala poskytnutí těchto vozidel. Finanční úřad tato přiznání přijal a vydal daňová rozhodnutí, avšak společnost QM podala stížnost proti daňovým výměrům týkajícím se těchto přiznání, což vyústilo v položení předběžné otázky. Soudní dvůr zkoumal, zda se může jednat o nájem vozidla, ve světle podmínek určených pro nájem nemovitosti, kde určil, že nájemce musí mít plnou dispozici k najatému prostoru. Rovněž se zabýval úplatou poskytnutou za tento nájem.
Z výše uvedeného plyne, že pro použití tohoto režimu musí dojít k předání vozidla zaměstnanci s tím, že tento má plnou, ničím neomezenou možnost disponovat s vozidlem. Dále je nutné, aby za to zaměstnanec hradil zaměstnavateli nájemné. Soud tedy neřešil situaci, která je v praxi mnohem obvyklejší, kdy zaměstnanec zaměstnavateli nic nehradí, vozidlo má k dispozici, ale v případě potřeby jej může použít jiny zaměstnanec.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021.