Výdaje (náklady) mateřské společnosti související s držbou podílu v dceřiné společnosti

Předmět sporu v uvedené věci řešené Nejvyšším správním soudem se týkal toho, zda daňový subjekt řádně uplatnil skutečné náklady spojené s držbou podílu v dceřiné společnosti v nižší částce, než je paušální částka nákladů. Zákon v tomto ohledu stanoví v zásadě dvě možnosti. Buď daňový subjekt prokáže skutečnou výši režijních nákladů, anebo (pokud ji neprokáže) tyto náklady budou stanoveny paušálně ve výši 5 % příjmů z podílů na zisku vyplácených dceřinou společností. V druhé uvedené situaci již daňový subjekt skutečnou výši režijních nákladů neprokazuje. Nejvyšší správní soud v dané věci zdůraznil, že je to právě poplatník, kdo musí prokázat skutečnou výši režijních nákladů. Již sama zákonná formulace znamená, že právě poplatník (nikoli správce daně) musí hodnověrným způsobem náklady identifikovat, vyčíslit a opřít je o příslušné podklady. Nelze zde oddělovat povinnost tvrzení (výpočtu) skutečných režijních nákladů od povinnosti k tomu dodat příslušné důkazní prostředky. Povinnost „prokázat“ v sobě totiž nerozlučně spojuje oba zmíněné prvky. Jestliže tedy poplatník předloží tvrzení o skutečných nákladech, které je hrubě nedostatečné, stíhá jej povinnost toto tvrzení upřesnit a případně jej doprovodit i dalšími důkazními prostředky poté, co správce daně relevantním způsobem toto tvrzení zpochybní. Nejvyšší správní soud mimo jiné v této souvislosti dále zdůraznil, že z podstaty věci nebude možné vyčíslit absolutně přesnou hodnotu skutečných režijních nákladů, ale bude zpravidla třeba vytvořit určitý rozumný algoritmus jejich výpočtu. Ten však podle popisovaného rozsudku musí reflektovat veškeré náklady vztahující se k podpůrným organizačním procesům, které souvisí s držbou podílu v dceřiné společnosti.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021.