Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2020, čj. 3 Afs 155/2019-40
Úrok z neoprávněného jednání správce daně
JUDr.
Milan
Podhrázký,
Ph.D.,
Nejvyšší správní soud
K předpisům:
-
§ 254 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád
V případě, že bylo po daňovém subjektu vymáháno neoprávněně, náleží mu úrok z neoprávněného jednání správce daně již ode dne zahájení daňové
exekuce
.V této věci řešené Nejvyšším správním soudem se spor týkal stanovení počátku běhu období, za něž má být přiznán úrok z neoprávněného jednání správce daně, pokud takové jednání spočívalo v neoprávněném vymáhání v daňové exekuci. Konkrétně se jednalo o to, zda tento úrok přísluší již ode dne zahájení exekučního řízení (tj. ode dne vydání exekučního příkazu), nebo až ode dne vymožení (uhrazení) neoprávněně vymáhané daně. Nejvyšší správní soud v tomto ohledu zdůraznil, že pro danou věc
relevantní
§ 254 odst. 2 daňového řádu upravuje nikoli jen (zvláštní) daňovou sazbu, ale stanoví též úrokové období, neboť daňovému subjektu náleží dle doslovné dikce tohoto ustanovení úrok o zvláštní sazbě za dobu neoprávněně vedeného exekučního řízení (tedy od jeho zahájení a po celou dobu tohoto řízení až do jeho pravomocného skončení). Pokud by zákonodárce podle Nejvyššího správního soudu vskutku zamýšlel stanovit pouze zvláštní sazbu bez toho, aby normoval i úrokové období, musel by zvolit podstatně odlišné gramatické vyjádření normy. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v daném ohledu je text zákona jednoznačný, přičemž jazykový výklad neodporuje ani jeho účelu. Je ustáleně judikováno a plyne též z důvodové zprávy, že účelem právní úpravy § 254 daňového řádu je paušalizovaná náhrada škody daňovému subjektu za neoprávněné jednání správce daně a nahrazení „ceny peněz“, s nimiž daňový subjekt nemohl disponovat. Podstatné je, že zásah do vlastnického práva se neděje až po dokončení exekuce
a připsáním finančních prostředků na účet správce daně, ale již samotným zahájením exekučního řízení. Jakkoli je totiž v průběhu tohoto řízení samotné „holé“ vlastnické právo daňového subjektu zachováno, toto právo je významně omezeno ve srovnání se situací, pokud daňová exekuce
neprobíhá a daňový subjekt plní svoji daňovou povinnost dobrovolně (v dané věci daňový subjekt nemohl disponovat peněžními prostředky na bankovních účtech a movitými věcmi, tedy materiální dopady neoprávněného vymáhání pocítil ihned od prvního dne provádění exekuce
).Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021.