Funkční a riziková analýza

transakce může být jakákoli spojená osoba ve skupině, a to i mateřská společnost, přičemž testovanou stranu je nutné posuzovat z pohledu konkrétní analyzované závislé transakce. Jedná se obvykle o tu stranu transakce, která vykonává méně komplexní funkce, nese méně ekonomicky významných rizik a nevlastní jedinečná hmotná či nehmotná aktiva využitelná v posuzované závislé transakci. Je tedy nezbytné analyzovat a porovnat, která ze stran má např. větší rozhodovací pravomoci, uzavírá smlouvy s dodavateli a odběrateli, kdo je zodpovědný za cenovou politiku a skladované zásoby, kdo vytváří marketingové strategie a plánuje výrobu, je zodpovědný za přepravu zboží, kvalitu výrobků, nese odpovědnost za výzkum a vývoj, vlastní patenty a know-how, tj. v případě nehmotných aktiv vykonává funkce DEMPE – evelopment (vytváření), nhancement (zvyšování hodnoty), aintenance (udržování), rotection (ochrana), xploitation (využívání).

jakožto rozhodovací pravomoc je spojená s odpovědností, která dává možnost ovlivnit další vývoj, a tím přímo ovlivňuje míru rizika. Pakliže má strana transakce vykonávat funkci, musí být schopna rozhodovat, kontrolovat činnosti s ní související a disponovat finanční kapacitou k nesení souvisejícího rizika. Funkce znamená řídit riziko. Řízení rizik přitom zahrnuje tři prvky, i) schopnost činit rozhodnutí týkající se přijetí, odložení či odmítnutí příležitosti nést riziko, a konkrétní výkon této rozhodovací funkce, ii) schopnost činit rozhodnutí, zda a jak reagovat na rizika spojená s danou příležitostí, a konkrétní výkon této rozhodovací funkce, a v neposlední řadě iii) schopnost zmírnit riziko, tedy schopnost přijmout opatření ovlivňující dopady rizik a provést zmírnění tohoto rizika. se tedy rozumí možnost vzniku situace pro společnost nevýhodné či ohrožující. je pak pravděpodobnost, že nastane určitý nežádoucí vývoj.

Činnost je pak chápána jako realizace určité funkce. Podnik může fakticky vyrábět, vykonávat činnost, ale nemusí nést funkci, tj. nerozhoduje co a jakým způsobem vyrábět. Takový podnik ponese pouze funkci operativní výroby, kdy rozhoduje jen v situacích běžného provozního charakteru, ale klíčové funkce ve vztahu k vyrobenému množství, použitému materiálu, výrobních postupech či samotném výrobním sortimentu vykonává jiný subjekt ve skupině.

Společnost může být z hlediska funkčního a rizikového profilu definována jako smluvní entita (tj. subjekt s omezenými riziky) nebo plnohodnotná entita, a to dle míry funkční a rizikové závislosti v jednotlivých transakcích na protistraně či zbytku skupiny společností. Jedna společnost může mít současně více funkčních a rizikových profilů u různých typů transakcí, přičemž z hlediska druhů činností se společnosti rozdělují na výrobce, distributory a poskytovatele služeb.

vykonávají pouze omezené funkce na základě relativně detailních instrukcí jiné entity, např. operativní výrobu, opracování materiálu, skladování, dodání zboží. Tyto entity nesou omezená rizika proporčně ke svým funkcím a očekávají nižší, ale stabilní zisk ze závislé transakce. Nicméně v případě nepříznivého vývoje na trhu mohou také smluvní entity dosáhnout krátkodobé ztráty. V tomto případě musí být dosažená ztráta dostatečně ekonomicky podložena.

vykonává klíčové funkce z pohledu dodavatelského řetězce (např. určení marketingové strategie včetně prodejních postupů, řízení a vykonávání výzkumu a vývoje, řízení a plánování výroby) a nese s nimi spojená hlavní rizika, zejména cenové a objemové riziko, riziko neúspěšného výzkumu a vývoje atd. Tato entita zpravidla vlastní významná hmotná či nehmotná aktiva. Úměrně s vykonávanými hlavními funkcemi a nesenými riziky plnohodnotná entita očekává vyšší budoucí zisk z realizované transakce. Naopak při nepříznivém vývoji trhu může realizovat i vyšší ztráty související s jejími rozhodovacími pravomocemi.

U výrobních společností stojí na jedné straně , který zpravidla vykonává pouze jednotlivé výrobní operace a nevlastní ani zpracovávaný materiál (nenakupuje suroviny ani montované zboží), výrobu plánuje pouze na operativní úrovni a svoji kapacitu zcela garantuje objednateli. V souladu s tím nenese významná rizika. Má nárok na přiměřenou, stabilní odměnu, která se obvykle odvíjí od zpracovatelských nákladů zvýšených o ziskovou přirážku.

Oproti tomu zpravidla vlastní zásoby materiálu a nese s nimi související rizika, a proto v jeho nákladové základně pro aplikaci ziskové přirážky je zahrnuta i hodnota materiálu. Je rovněž zodpovědný za plánování výroby a nese do určité míry rizika související se zvýšenou zmetkovostí, neefektivitou výroby atp. Rovněž pro tento typ funkčního a rizikového profilu platí preference nákladových metod (metoda nákladů a přirážky, transakční metoda čistého rozpětí). Smluvní výrobce by měl dosahovat většího zisku než výrobce ve mzdě s ohledem na větší rozsah vykonávaných funkcí a podstupovaných rizik. Jednou ze základních charakteristik smluvního výrobce, jakož i výrobce ve mzdě, je skutečnost, že dodává a fakturuje zpravidla pouze do skupiny, tedy nevykonává obchodní funkci ani nevyjednává o ceně s odběrateli.

je určitou variantou plnohodnotného výrobce, přičemž na rozdíl od tohoto nevlastní nehmotná aktiva, ale za využívaná nehmotná aktiva platí licenční poplatek. Nevykonává tudíž funkce související s vývojem nehmotného aktiva ani nenese s tím související rizika. Jinak vykonává obdobné funkce a nese obdobná rizika jako plnohodnotný výrobce.

Na druhé straně stojí , který vykonává hlavní funkce, jimiž jsou nákup surovin a polotovarů na vlastní účet, držení zásob surovin i hotových výrobků, investice do strojů a pracovní síly, vlastnictví nehmotných aktiv, dále vykonává obchodní funkce (aktivní vyjednávání s dodavateli i odběrateli) a nese tržní riziko. Ziskový potenciál plnohodnotného výrobce by měl být v porovnání se smluvním výrobcem a výrobcem ve mzdě vyšší, avšak podléhá i vyšším výkyvům.

Při distribuci se lze stejně jako u výroby setkat s několika typy funkčně rizikových profilů. Jedním z nich je , který domlouvá prodej a spolupracuje se zákazníky. Neuzavírá smlouvy svým jménem ani na svůj účet. Plnohodnotný podnik dodává a fakturuje zboží zákazníkům samostatně a také samostatně určuje cenu a jiné podmínky prodeje. Agent nevlastní prodávané zboží. Přijímá rutinní odměnu za své služby, tj. zejména za zprostředkování.

je příkladem distributora s omezenými funkcemi a riziky v rámci skupiny společností. Na rozdíl od níže uvedeného distributora s omezenými riziky nemá vlastnické právo k obchodovanému zboží, tzn. uzavírá smlouvy svým jménem, ale na účet jiné osoby ve skupině. Od spojené osoby získává jako odměnu za své služby procento z prodeje nebo přirážku k vynaloženým nákladům.

je obvykle založen skupinou společností za účelem distribuce zboží, resp. výrobků, které skupina vyrábí. Zboží nakupuje a prodává zákazníkům vlastním jménem na svůj účet, hlavní funkce a rizika pak nese plnohodnotný subjekt v rámci skupiny. Závislý distributor vykonává prodejní a marketingové funkce ve vztahu k prodeji výrobků/zboží dodávaných ze skupiny, jako je příprava marketingových plánů, prognózy prodeje a udržování vztahů se zákazníky. Ceny, za které závislý distributor nakupuje, nebo za které prodává, může stanovovat skupina. Tento distributor nese pouze omezená rizika. Nabývá vlastnická práva k obchodovanému zboží, ale většina strategických obchodních rizik zůstává plnohodnotnému subjektu.

Posledním typem distributora s omezenými riziky je , který využívá nehmotná aktiva, jež nevlastní, ale sám je licencuje. Samostatně také rozhoduje o množství nakoupeného zboží s cílem jeho prodeje. Nese tedy riziko související se zásobami a tržní riziko. Jinak vykonává obdobné funkce a nese obdobná rizika jako plnohodnotný distributor.

Typická rizika nesená plnohodnotným subjektem v rámci ujednání s distributorem s omezenými riziky jsou rizika související se zásobami, pohledávkami z obchodních vztahů a měnová rizika. Ta jdou následně k tíži plnohodnotného subjektu.

zboží nakupuje a prodává svým jménem a na svůj účet, je tedy vlastníkem zboží, které prodává, skladuje ho, uvádí na trh a prodává zákazníkům. Nese strategické funkce nákupu a prodeje, rozhoduje o výběru odběratelů zboží. Nese rizika spojená s těmito funkcemi, např. neprodejnost zásob, zastarávání zásob, reklamace zboží, riziko nezaplacených pohledávek zákazníky, riziko měnové atd. Plnohodnotnému distributorovi vznikají rovněž náklady s vedením skladu, logistikou, marketingem a další podporou prodeje včetně pozáručního servisu. Dále poskytuje poprodejní servis, může vlastnit marketingová nehmotná aktiva jako např. ochranné známky. Má nejvyšší ziskový potenciál, avšak podléhá i nejvyšším výkyvům.

V oblasti poskytování služeb se jednotlivé funkční profily pro účely transferových cen dělí na poskytovatele služeb rutinního a strategického charakteru. Rutinními službami se rozumí činnosti, jež pro své podnikání potřebuje každá společnost, ačkoliv přímo nesouvisí s jejím hlavním předmětem podnikání. Společnost, která je považována za poskytovatele rutinních služeb, poskytuje zejména outsourcing, přičemž tento bývá využíván nejčastěji v oblastech úklidu a údržby prostor, účetnictví, informačních technologií, logistiky, personálního řízení apod. Poskytovatele rutinních služeb lze dále rozčlenit do tří obecných skupin, a to smluvního poskytovatele služeb, poskytovatele sofistikovaných služeb a centrum sdílených služeb.

Rozdíl mezi a je v jejich náročnosti. Služby poskytované smluvním poskytovatelem jsou na trhu běžné a nabízí je velké množství poskytovatelů. Mezi typické služby poskytované smluvním poskytovatelem patří např. úklidové, účetní či běžné IT služby. Poskytování sofistikovaných služeb je náročné na investice do aktiv potřebných pro poskytování služeb (reprezentativní kanceláře, výpočetní technika, licence atp.), zaměstnání odborných pracovníků a jejich dalšího vzdělávání, je třeba disponovat unikátním know-how atd. Mezi takovéto služby patří např. poradenství, , výzkum a vývoj.

je samostatnou právní jednotkou, která poskytuje podpůrné služby všem nebo vybraným společnostem ze skupiny. Motivem pro založení těchto center je zejména snaha o snížení nákladů, rozložení rizik mezi více společností a způsob řízení peněžních toků v rámci skupiny společností. Na začátku centra sdílených služeb zahrnovala finanční a účetní procesy transakčního charakteru, rozšiřuje se však i do oblastí nákupu, personalistiky či zákaznického servisu. Odměna pro poskytovatele služeb rutinního charakteru bývá stanovena na základě vynaložených nákladů a ziskové přirážky nebo prostřednictvím hodinových sazeb.

, jakožto plnohodnotný subjekt, není pouhý poskytovatel služeb za úplatu, ale s příjemcem služeb vystupuje na partnerské úrovni. Předmětem služeb strategického charakteru není pouze vykonávání nějaké činnosti, ale dosažení určitého cíle. Pro tento funkční profil je typické, že společnost sama rozhoduje o náplni své činnosti, vlastní unikátní know-how a existuje zřejmý důvod, proč zrovna tento poskytovatel je pro daný úkol nejvhodnější, jeho činnost má rovněž bezprostřední vliv na zvýšení tržeb či zisku příjemce služeb a má rozhodovací pravomoc ve věcech příjemce služeb. Příklady poskytovatelů strategických služeb jsou správci portfolia, smluvní manažeři, podnikoví poradci atp. Aby byl poskytovatel strategických služeb motivován, bývá jeho odměna zpravidla stanovena jako podíl na dosažených tržbách, zisku či jiného benefitu dosaženého příjemcem služeb.

legislativa:

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.