Nenápadná a na dlouhou dobu zapomenutá a opomíjená změna. Tak by se dala charakterizovat novelizace § 56a odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty , která od 1. ledna 2021 zcela novým způsobem zakazuje zdaňovat nájem nemovitých věcí. Byla totiž provedena zákonem č. 80/2019 Sb. , jenž nabyl platnosti již v březnu 2019, ale měl účinnost odloženou o bezmála dva roky. Málokdo tak řešil problematický zákaz zdanění pronájmu dříve než koncem loňského roku. Přitom, jak článek popisuje, některé věci mohly být promyšlené, a tedy dopředu nastavené lépe. A to nejen zákonodárcem, který text novely nenapsal vhodně, ale i samotnými plátci, kteří dva roky na přípravu na nová pravidla možná zbytečně promarnili.
Nájem nemovitostí z pohledu § 56a odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty
Ing.
Tomáš
Brandejs,
Deloitte Advisory, s. r. o.
1. Úvod
Nejen opomíjené, ale i vágní legislativní pravidlo s nejasným dosahem. I tak by šlo popsat ustanovení § 56a odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), nově formulované od 1. ledna 2021. Ani dva roky nepomohly k tomu, aby se výklady ujednotily. Odborná veřejnost ještě pár týdnů před účinností příslušné novely debatovala nikoli o okrajových detailech, ale o naprosto klíčových aspektech dané změny. Přitom spektrum oponentních názorů bylo (a doposud je) zcela diverzifikované.
Myslím, že za všemi nejasnostmi stojí přitom pouze tři věci. Prvou je výklad definice „obytného prostoru“, která je pro účely daně z přidané hodnoty uvedena v § 48 odst. 4 ZDPH a na níž je (mimo jiné) postaven právě § 56a odst. 3 ZDPH. Lze se setkat s názory, že takový prostor je definován tím, co je zapsáno v katastru nemovitostí, s názory, že zápis v katastru nemovitostí není zásadní, ale je nutné vycházet ze správního posouzení příslušného veřejnosprávního orgánu (stavební úřad), nebo s názory, že rozhoduje jen a pouze skutečné užívání dané nemovitosti (které se může se zápisem v katastru nemovitostí nebo s rozhodnutím stavebního úřadu rozcházet). Druhou věcí, která může za nejasnosti ve výkladu, je naprosto nedbale zkonstruovaná systematika § 56a odst. 3 ZDPH, kdy jednotlivá písmena tohoto ustanovení se svým dosahem více či méně překrývají. Někteří tak nabyli dojmu, že daná písmena se vzájemně doplňují, jiní zase, že se vzájemně vylučují (přitom lze uzavírat sázky, které z písmen je k ostatním speciální). Ať tak či tak, vždy lze § 56a odst. 3 ZDPH chápat z