K podvodu na DPH

Na toto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je namístě upozornit proto, že se zde soudy nezabývaly problematikou podvodu na DPH z hlediska transakce spočívající v postupném dodávání určitého plnění ve spletitém řetězci jednotlivých daňových subjektů, ale pouze v obchodním vztahu mezi dvěma subjekty. V tomto ohledu Nejvyšší správní soud mimo jiné poukázal na to, že pokud se určité transakce účastní alespoň tři subjekty, je možné, aby k daňovému podvodu došlo mezi dvěma z nich a u třetího se posuzovala pouze otázka, zda o podvodu věděl či vědět mohl a měl. Pokud však transakce proběhne pouze mezi dvěma subjekty, je prakticky vyloučeno, aby u některého chyběl záměr se na podvodu podílet s cílem získat zvýhodnění ve smyslu požadavků stanovených již existující judikaturou. V opačném případě se totiž nemůže jednat o daňový podvod, jak jej vymezuje, neboť ta předpokládá, že na jedné straně stojí daňový subjekt, který daň neodvede, zatímco na druhé straně stojí subjekt, který uplatní nárok na odpočet DPH veden záměrem o získání neoprávněného daňového zvýhodnění. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že jestliže podvod na DPH spočívající v uplatnění (neoprávněného) nároku na odpočet nastal při transakci, které se účastnily pouze dva subjekty, musí být u obou z nich dán záměr se na podvodu podílet s cílem získat neoprávněné daňové zvýhodnění. Závěr o existenci podvodu na DPH v případě takové transakce však může obstát i přesto, že není prokázáno aktivní zapojení obou subjektů na daňovém podvodu, jestliže ze zjištěných objektivních okolností vyplývá příčinná souvislost mezi neodvedením daně jedním z těchto subjektů a uplatněním nároku na odpočet subjektem druhým. Zapojení do daňového podvodu může spočívat i v tom, že jeden ze subjektů svými nestandardními kroky vznik podvodu umožní, i když není jednoznačně prokázáno, že sám byl v důsledku takového postupu zvýhodněn.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021.