I. Z hlediska naplnění podmínek dle § 20 odst. 4 zákona č. 357/1992 Sb. , o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí není rozhodné, zda z daru mají ekonomický prospěch i dárci (či jejich děti), kteří jsou členy spolku; je třeba rozlišovat mezi stránkou ekonomickou a právní. Ekonomický prospěch pro samotné dárce není závadný, nebyl-li hlavním (zcela převažujícím) účelem transakce. II. Zneužití práva nelze jako výkladovou zásadu aplikovat, pokud provozovaná činnost může mít i jiný účel než jen pouhé dosažení daňového zvýhodnění.
Zneužití práva a převažující účel transakce
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Specialis s.r.o., advokátní kancelář
K předpisům:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2020, sp. zn. 5 Afs 114/2019, www.nssoud.cz
Na tento případ se správce daně pokusil naroubovat závěry rozsudku velice dobře známého odborné veřejnosti. Jednalo se o rozsudek „potápěči“, který pojednával o zneužití práva. Od tohoto rozsudku se v tomto případě Nejvyšší správní soud odlišil. To s odůvodněním, že o zneužití práva nelze hovořit tam, kde daňový důvod transakce byl, slovy Nejvyššího správního soudu, hlavním (zcela převažujícím).
Uvedené je zajímavé porovnat s ustanovením § 8 odst. 4 DŘ, kde je upraveno zneužití práva. Zde je použit termín převažující. Lze tak usoudit, že ona převaha daňového důvodu nutná pro konstatování zneužití práva by měla být citelnější, než pomyslná jedna polovina a zrnko soli k tomu (51 %). V tomto ohledu se tak jako logické nabízí řešení položit si otázku, zda by daňový subjekt takto postupoval, pakliže by mu z jeho jednání nepramenila daňová výhoda. Pokud by byla odpověď taková, že v žádném případě by takto průměrně uvažující člověk nepostupoval, pak se bude jednat o onu zcela převažující povahu, která je dle Nejvyššího správního soudu pro konstatování zneužití práva dostatečná.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.