Doručování daňovému subjektu v likvidaci

V tomto rozhodnutí se Nejvyšší správní soud v rámci daňového řízení zabýval spornou otázkou týkající se rozlišení osob oprávněných jednat za právnickou osobu na straně jedné a zástupce dané právnické osoby na straně druhé. Podstatné v tomto ohledu především je, že Nejvyšší správní soud zde stvrdil předchozí závěr Městského soudu v Praze, podle něhož likvidátor není zástupcem daňového subjektu, nýbrž osobou, která je stejně jako statutární orgán oprávněna jednat za právnickou osobu. Zdůraznil, že ustanovení § 24 odst. 2 daňového řádu ve spojení s § 193 občanského zákoníku toliko určují, kdo je osobou oprávněnou jednat za právnickou osobu. Z úpravy doručování obsažené v daňovém řádu plyne, že v případě, kdy má právnická osoba zástupce, se doručuje jejímu zástupci. Pokud zástupce nemá, doručují daňové orgány písemnosti do sídla právnické osoby. Likvidátor však není zástupcem právnické osoby, jak jej chápe daňový řád. Nejvyšší správní soud tedy především uzavřel, že pokud je daňový subjekt v likvidaci a nezvolí si zmocněnce, doručuje se jemu osobně na adresu jeho sídla v souladu s § 45 odst. 1 daňového řádu, a nikoli jeho likvidátorovi. Likvidátor totiž není zástupcem daňového subjektu ve smyslu § 25 ve spojení s § 41 odst. 1 daňového řádu, nýbrž osobou oprávněnou za něj jednat dle § 24 odst. 2 daňového řádu. Na výše uvedené nemá vliv ani následné doručení likvidátorovi postupem podle § 45 odst. 4 věty druhé daňového řádu.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.