Osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí (bytové jednotky v rodinném domě)

Přestože toto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se týká primárně výkladu nyní již neúčinné právní úpravy, jeho závěry si zasluhují pozornost především z hlediska závěrů tohoto soudu ve vztahu k otázce vyplňování mezer v zákoně v oblasti daňového práva. Nejvyšší správní soud připustil, že znění § 7 odst. 1 zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb. nasvědčuje výkladu nepřipouštějícímu osvobození od daně v případě bytových jednotek v rodinném domě, to však tento soud nepovažuje s ohledem na smysl a účel vykládané právní normy za dostačující, neboť takový výklad je formální, příliš a v rozporu se smyslem a účelem zákonného opatření a ve svém důsledku též neodůvodněně diskriminující určitou skupinu osob, které kupují novou bytovou jednotku. Závěr, že od daně z nabytí nemovitých věcí nejsou osvobozeny rovněž bytové jednotky v rodinných domech, označil Nejvyšší správní soud též za nespravedlivý a rozporný s principem rovnosti. Bytové jednotky v rodinných domech vskutku nebyly uvedeny ve výčtu nemovitých věcí, jejichž první převod je osvobozen od daně z nabytí nemovitých věcí. To však představuje opomenutí zákonodárce, přičemž z ničeho nevyplývá jeho úmysl tyto nemovité věci z osvobození od daně vyloučit. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že absenci úpravy týkající se osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí u bytových jednotek v rodinných domech tak je nutné vnímat jako neúplnost právního řádu představující mezeru, kterou je třeba zaplnit. Nevyplnění této mezery by vedlo k nespravedlivému výsledku prostřednictvím nerovného zacházení. Nejvyšší správní soud k zaplnění popsané mezery v právu, kterou považuje za nepravou a nevědomou, využil . Rekonstrukcí vůle historického zákonodárce nelze dovodit jednoznačný záměr vyloučit z osvobození od daně bytové jednotky v rodinných domech, a proto lze k analogii přistoupit, neboť je to potřebné pro dosažení účelu právní úpravy (podpora bydlení) a pro zabránění nerovnému zacházení s daňovými subjekty ve zcela srovnatelné situaci (tj. při nabytí bytové jednotky v bytovém domě, resp. v rodinném domě). Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud popsanou mezeru v zákoně uzavřel analogickou aplikací § 7 odst. 1 písm. c) zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb. i na případy prvního úplatného nabytí vlastnického práva k bytové jednotce v rodinném domě.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.