Osvobození od daně z příjmů

V dané věci se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda je osvobozena od daně z příjmů dle § 4 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů hodnota stavby, kterou od roku 2001 vlastnil daňový subjekt jako samostatnou nemovitost, avšak v roce 2015 se v souladu s § 506 ve spojení s § 3058 odst. 1 občanského zákoníku stala součástí pozemku. V době úplatného převodu pozemku se stavbou v roce 2016 nesplňoval pozemek pětiletý časový test pro osvobození od daně dle § 4 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů. Závěry, k nimž v citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud dospěl, mohou být zobecnitelné a významné i pro další praxi. Nejvyšší správní soud zde vyšel především z toho, že s ohledem na nové pojetí občanského zákoníku se pojem nemovitá věc (dříve nemovitost) obsahově změnil. Především se v této souvislosti postavil proti mechanické aplikaci nového pojetí nemovitých věcí na posuzovanou věc, jež by vedla k nepřiměřeným dopadům, které jsou v rozporu se smyslem a účelem zákona. Zdůraznil, že v důsledku odlišného soukromoprávního vymezení nemovitých věcí nelze podrobit zdanění příjem do té doby daňově osvobozený. Jde-li o pokyn Generálního finančního ředitelství, z něhož měl plynout opak, Nejvyšší správní soud uvedl, že pokyny Finanční správy nejsou obecně závaznou právní normou, a ani ze skutečnosti, že Finanční správa zajišťuje zpřístupnění uvedených pokynů veřejnosti, nelze odvozovat jejich obecnou závaznost. Tyto pokyny jsou vydávány jako interní normativní akty a pro správce daně představují pokyn nadřízeného orgánu. Generální finanční ředitelství však není zmocněno k závaznému výkladu práva, a byl-li výklad v pokynu v rozporu se zákonem, žalobce nebyl povinen se jím řídit.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.