Prodej a zasílání zboží z jiného státu

Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, jakož i články 7, 13 a 28 až 30 nařízení Rady (EU) č. 904/2010 ze dne 7. října 2010 o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby daňové orgány členského státu mohly jednostranně podrobit plnění jinému daňovému zacházení v oblasti daně z přidané hodnoty, než na základě kterého již byla tato plnění zdaněna v jiném členském státě.

Článek 33 směrnice 2006/112 musí být vykládán v tom smyslu, že je-li zboží prodané dodavatelem usazeným v členském státě pořizovatelům s bydlištěm v jiném členském státě dopraveno těmto pořizovatelům společností doporučenou tímto dodavatelem, se kterou však pořizovatelé tuto dopravu sjednat nemusí, je třeba mít za to, že toto zboží bylo odesláno nebo přepraveno „dodavatelem nebo na jeho účet“, pokud při iniciování odeslání nebo přepravy uvedeného zboží a organizaci jejich základních fází převažuje role dodavatele, což musí ověřit předkládající soud při zohlednění všech okolností sporu v původním řízení.

Unijní právo, a zejména směrnice 2006/112, musí být vykládáno v tom smyslu, že není namístě konstatovat, že operace, jejichž prostřednictvím je zboží prodávané dodavatelem dopraveno k pořizovatelům společností, kterou tento dodavatel doporučuje, představují zneužití práva, když na jedné straně jsou uvedený dodavatel a tato společnost spojeni v tom smyslu, že uvedená společnost nezávisle na této dopravě zajišťuje některé logistické potřeby tohoto dodavatele, na druhé straně se však pořizovatelé mohou obrátit na jinou společnost nebo vyzvednout si zboží osobně, pokud tyto okolnosti nemohou ohrozit závěr, že dodavatel a zasílatelská společnost, kterou doporučuje, jsou nezávislé společnosti, které na vlastní účet vykonávají skutečnou hospodářskou činnost, a proto tyto operace nelze označit za zneužívající.