Nesprávné použití přenesení daňové povinnosti z pozice odběratele

Vydáno: 2 minuty čtení

Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010, jakož i zásady daňové neutrality a efektivity musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání praxi daňového orgánu, v rámci které tento orgán, aniž má podezření na podvod, odepře podniku nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, kterou tento podnik jakožto příjemce služeb, neoprávněně zaplatil poskytovateli těchto služeb na základě faktury vystavené tímto poskytovatelem podle obecných pravidel týkajících se povinnosti k dani z přidané hodnoty (DPH), ačkoli se na relevantní plnění vztahoval mechanismus přenesení daňové povinnosti, aniž daňový orgán před odepřením nároku na odpočet prozkoumá, zda vystavitel této nesprávné faktury mohl vrátit příjemci faktury neoprávněně zaplacenou částku DPH a v souladu s použitelnou vnitrostátní právní úpravou mohl z vlastního podnětu opravit uvedenou fakturu za účelem získání zpět daně, kterou neoprávněně odvedl do státního rozpočtu, nebo rozhodne, že sám vrátí příjemci této faktury daň, kterou neoprávněně zaplatil vystaviteli této faktury a tento vystavitel poté neoprávněně odvedl do státního rozpočtu. Tyto zásady však vyžadují, aby v případě, že se ukáže, že je nemožné nebo nepřiměřeně obtížné, aby poskytovatel služeb vrátil příjemci služeb neoprávněně naúčtovanou DPH, zejména pak v případě platební neschopnosti poskytovatele, mohl příjemce služeb podat žádost o vrácení přímo daňovému orgánu.

Nesprávné použití přenesení daňové povinnosti z pozice odběratele
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 4. 2019, ve věci C-691/17, ECLI:EU:C:2019:327
Přenesení daňové povinnosti neboli reverse charge je jedním ze způsobů boje proti podvodům. Zamezuje tomu, aby se daň z přidané hodnoty kumulovala u jednoho subjektu. Při její aplikaci si plátci mezi sebou daň z přidané hodnoty neplatí, avšak vykazují ji pouze evidenčně.
V praxi přitom dochází k případům, kdy je použita nesprávně. Možnosti pochybení jsou dvojí. Plátce použije přenesení daňové povinnost tam, kde měl plnění zatížit DPH. Nebo plátce plnění zatíží DPH tam, kde mělo dojít k použití přenesení daňové povinnosti. A právě na druhý případ z pohledu odběratele míří komentovaný rozsudek.
Rozsudek chrání ty plátce, kteří přijali plnění včetně DPH, byť toto mělo podléhat přenesení daňové povinnosti. V takovém případě obecně platí, že příjemce plnění nemá nárok na odpočet, byť jej svému dodavateli uhradil. Odběratel se má prioritně snažit odpočet získat od svého dodavatele z titulu bezdůvodného obohacení. Není-li to však možné (např. dodavatel v mezidobí zkrachoval), pak je povinností správce daně odpočet odběrateli ponechat. Soudní dvůr EU stanovuje pravidlo, které jde významně za text našich právních předpisů o DPH.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.