Daň z přidané hodnoty (osoba, na jejíž účet je zboží při dovozu propuštěno)

V dané věci se Nejvyšší správní soud zabýval spornou otázkou, kdo je plátce, na jehož účet bylo zboží při dovozu propuštěno do celního režimu ve smyslu § 108 odst. 1 písm. e) zákona o DPH [nyní lze odbodnou úpravu nalézt v § 108 odst. 4 písm. c) téhož zákona]. Nejvyšší správní soud v popisovaném rozsudku nejprve předeslal, že přímo z textu zákona o DPH nevyplývá, kdo je zamýšlen jako osoba, na jejíž účet bylo zboží při dovozu propuštěno. Představitelné totiž je, že by jí mohl být deklarant i vlastník zboží. Na uvedené nedává odpověď ani směrnice o DPH, z níž zákon o DPH vychází. Z té vyplývá, že členské státy nemají být nijak omezovány, pokud jde o označení osoby povinné odvést daň při dovozu. Český zákonodárce za osobu povinnou k DPH při dovozu zboží propuštěného do celního režimu označil tu, na jejíž účet bylo dané zboží propuštěno. Výslovnou odpověď nedává ani důvodová zpráva k novele, která uvedenou formulaci do zákona zavedla. S ohledem na použití terminologie z celního práva a na obecnou provázanost DPH a celního práva při dovozu na unijní úrovni dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že český zákonodárce měl i v tomto aspektu v úmyslu provázat režim DPH s celním režimem. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že z pohledu zákona o DPH ve spojení s celním kodexem má být považována za osobu, na jejíž účet je zboží propuštěno, ta, která je deklarantem (případně držitelem režimu), neboť tato osoba projevuje podáním celního prohlášení vůli, aby bylo zboží propuštěno do určitého celního režimu. Je to tedy tato osoba, která se vědomě zavazuje k plnění závazků vyplývajících z propuštění zboží do daného režimu. Pro úplnost Nejvyšší správní soud závěrem zdůraznil, že vlastnické právo k danému zboží je z hlediska určení osoby povinné k DPH irelevantní.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.