Smyslem a účelem dané právní normy je totiž prodloužit lhůtu pro stanovení daně v případě, že daňový subjekt podá dodatečné daňové přiznání na daň ve výši odlišné od poslední známé daně (tedy na daň vyšší nebo nižší) tak, aby měl správce daně dostatečný prostor tvrzení daňového subjektu prověřit. Jen tehdy dochází k prodloužení lhůty pro stanovení daně bez dalšího. Nelze akceptovat, aby k prodloužení lhůty sama o sobě vedla jakákoliv reakce daňového subjektu na výzvu správce daně, bez ohledu na souvislost doměření daně s důvody vydané výzvy. V takovém případě by byla omezující podmínka daného ustanovení („pokud výzva vedla k doměření daně“) vyprázdněna ve všech případech, kdy daňový subjekt nezůstane zcela pasivní.
Výzva k podání tvrzení – prodloužení lhůty pro stanovení daně
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 1 Afs 66/2020, www.nssoud.cz
Vydá-li správce daně výzvu k podání dodatečného daňového tvrzení, pak do úvahy přichází aplikace ustanovení § 148 odst. 2 písm. a) DŘ. Jednou z podmínek jeho aplikace ale je, aby výzva vedla k doměření daně.
Judikatura
dovodila, že tomu tak je pouze tam, kde je skutečně podáno dodatečné daňové tvrzení, podle kterého je následně daň stanovena. To ať už přímo, či skrze postup k odstranění pochybností. Pakliže daňový subjekt je přesvědčen o správnosti své poslední známé daňové povinnosti, což správci daně řádně sdělí, bude povinností správce daně zahájit daňovou kontrolu. Již ale nebude možnost hovořit o tom, že výzva k podání dodatečného daňového tvrzení měla účinky na lhůtu pro stanovení daně. Příčinná souvislost mezi výzvou a případným doměřením daně je totiž zpřetrhána. Pokud skutečně k doměření daně v budoucnu dojde, pak se tak stane ne na základě výzvy, avšak na základě daňové kontroly.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.