Nestandardnosti v obchodování - podvod na DPH

Vydáno: 1 minuta čtení

Odhlédne-li soud od tohoto následného zjištění, nelze než konstatovat, že uvedené objektivní okolnosti samy o sobě o žádném podvodném či neobezřetném jednání stěžovatelky nesvědčí. Nelze totiž považovat za a priori abnormální a vypovídající o neobezřetnosti daňového subjektu, pokud naváže spolupráci s určitým dodavatelem prostřednictvím jeho zaměstnance, kterého osobně zná na základě dřívější spolupráce a ve věci své zakázky pak nejedná přímo se statutárním orgánem dodavatele, nýbrž právě s tímto zaměstnancem pověřeným realizací daného projektu díky svým vlastním poznatkům o jeho zkušenostech v daném oboru a pracovních výkonech. Stejně tak používání virtuálních sídel je v obchodním styku známým jevem, který sám o sobě podezření budit nemusí, není-li spojen s dalšími indiciemi (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2017, č. j. 3 Afs 161/2016 - 51 ; ze dne 31. 7. 2018, č. j. 5 Afs 252/2017 - 31 ; či ze dne 16. 8. 2018, č. j. 9 Afs 216/2018 - 47 ). Správce daně přitom nijak neprověřoval tvrzení svědka J. P., že společnost X měla kanceláře na Kubánském náměstí v Praze; dle obsahu spisu bylo šetření provedeno pouze v místě registrovaného sídla. Je rovněž zcela běžné, že se smlouvy podepisují na různých místech, tj. zdaleka ne vždy v obchodních prostorech dodavatele. Nejvyšší správní soud naopak nepovažuje za běžnou obchodní praktiku, aby byl ověřován podpisový vzor statutárního zástupce dodavatele v obchodním rejstříku za situace, kdy obchodní spolupráce bez problémů probíhá, sjednané služby jsou poskytovány, a daňový subjekt tak nemá důvod k pochybnostem o fungování dodavatele. Nadto se podpisy na smlouvách a daňových dokladech neliší od podpisového vzoru založeného ve sbírce listin natolik zásadně, že by stěžovatelka nutně musela pojmout důvodné pochybnosti, že tyto nejsou pravé. Žalovaný neoznačil žádné skutečné indicie, na jejichž základě stěžovatelka měla mít racionální pochybnosti o výše popsaném fungování X již v době uskutečňování samotných obchodů s tímto dodavatelem. Jeho závěry tak nejsou dle názoru soudu dostatečně podloženy.

Nestandardnosti v obchodování – podvod na DPH
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. 7 Afs 420/2018, www.nssoud.cz
Na tomto místě Nejvyšší správní soud velice trefně poukázal na to, jaká je obvyklá praxe v obchodování. Ta se nezřídka velmi odlišuje od (účelových?) představ v hlavách úředníků. Představ, že veškeré obchody se uzavírají osobně se statutárem, to při vyhotovení precizních smluv, ve kterých je pamatováno úplně na vše, kdy smluvní strany si ohledně kontraktu ověřují každou sebemenší drobnost. Tyto představy s praxí v drtivé většině případů zásadně nekorespondují. Tuto skutečnost je tak třeba náležitě zohlednit tam, kde se posuzuje obezřetnost daňového subjektu v obchodu zasaženého podvodem.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.

Související dokumenty

Zákony

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty