Daňový únik tak nepochybně nastal u dodavatele stěžovatelky (společnosti X), přičemž tento byl založen na tom, že pro výkon funkce jednatele byl angažován Y jakožto osoba trpící mentální retardací lehkého stupně, který dle svých výpovědí neměl o existenci X, její činnosti a fungování vůbec ponětí a nijak se na jejím chodu (včetně podání daňových přiznání) nepodílel a uvedený dodavatel za kontrolovaná zdaňovací období v konečném důsledku nepřiznal DPH, přestože nepochybně prostřednictvím dalších osob vykonával jemu přičitatelnou ekonomickou činnost a poskytoval zdanitelná plnění nemalého rozsahu (minimálně ve prospěch stěžovatelky). Ať již bylo účelem popsaného uspořádání společnosti X cokoliv, nepochybně se tento její „způsob fungování“ odrazil rovněž v rovině plnění daňových povinností. Tato společnost nebyla řádně registrována k DPH a nebyla jí ani řádně stanovena daň z uskutečněných zdanitelných plnění. Závěr žalovaného a krajského soudu, že společnost X (tedy dodavatel stěžovatelky) daň v kontrolovaných zdaňovacích obdobích nepřiznala, zatímco stěžovatelka uplatnila nárok na odpočet na základě přijatých dokladů od této společnosti, čímž došlo k narušení neutrality DPH, tak obstojí. Z hlediska existence daňového podvodu pak není podstatná otázka platnosti jednání Y ani to, zda skutečně došlo ke zfalšování jeho podpisů, ale to, zda zapojení takto omezené osoby (lhostejno, zda se ze strany JUDr. U. jednalo o využití či zneužití její naivity) vedlo v konečném důsledku k neodvedení vybrané daně, kterou si další účastník řetězce odečetl.
Jednání za společnost - podvod na DPH
Vydáno:
2 minuty čtení
Jednání za společnost – podvod na DPH
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. 7 Afs 420/2018, www.nssoud.cz
Jedním ze znaků podvodu na DPH je, že jsou v něm angažovány společnosti vedené bílými koňmi. Ohledně těch se pak nezřídka ukazuje, že se aktivně na vedení společnosti nepodíleli. To pak svádí správce daně k tomu, že rozporuje samotná jednání učiněná jménem takovýchto „orchestrovaných“ společností.
Jak zde poukazuje Nejvyšší správní soud, tak takovýto postup není možný. To, že za společnost ve skutečnosti jedná někdo jiný, nic nemění na existenci jednání. Nelze jej považovat za fiktivní. V kontextu s dalšími okolnostmi to naopak bude jen potvrzovat fakt, že se v souhrnu jedná o podvod na DPH.
Správce daně si tak nemůže ulehčovat práci, daňové doklady označit za fiktivní, a odběratelům takovýchto společností odepřít nárok na odpočet. Naopak se musí vydat cestou prokazování vědomí odběratele o podvodu na DPH, jehož se stal součástí.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.