Úrok ze zadrženého odpočtu

Vydáno: 4 minuty čtení

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 23. dubna 2020 ve věci C-13/18 Sole-Mizo

Úrok ze zadrženého odpočtu
Ing.
Jan
Rambousek,
LL.M.,
daňový poradce
K předpisům:
§ 254a odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů
1.
Unijní právo, a zejména zásady efektivity a daňové neutrality, musí být vykládány v tom smyslu, že brání praxi členského státu spočívající ve výpočtu úroků z nadměrných odpočtů odpočitatelné daně z přidané hodnoty (DPH), zadržovaných tímto členským státem v rozporu s unijním právem déle než po přiměřenou dobu, podle sazeb, které odpovídají základním sazbám národní centrální banky, je-li tato sazba nižší než sazba, kterou by osoba povinná k dani, jež není úvěrovou institucí, musela zaplatit, aby si mohla půjčit částku rovnou uvedené částce, a počítají-li se úroky z dotyčných nadměrných odpočtů DPH za dané zdaňovacího období, aniž se uplatní úrok, jehož cílem by bylo osobě povinné k dani nahradit škodu, která jí vznikla měnovým znehodnocením, které nastalo v důsledku času, který uplynul od tohoto zdaňovacího období do skutečného zaplacení těchto úroků.
2.
Unijní právo, a zejména zásady efektivity a rovnocennosti, musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání praxi členského státu, jež pro podávání žádostí o úhradu úroků z nadměrného odpočtu odpočitatelné daně z přidané hodnoty, který je protiprávně zadržován v důsledku uplatnění vnitrostátního ustanovení, o kterém bylo rozhodnuto, že je v rozporu s unijním právem, stanoví pětiletou promlčecí lhůtu.
3.
Unijní právo, a zejména zásada efektivity, musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání praxi členského státu, která zaprvé úhradu úroku z prodlení, který osobě povinné k dani přísluší z důvodu, že finanční správa ve stanovené lhůtě neuspokojila pohledávku na vrácení nadměrného odpočtu odpočitatelné daně z přidané hodnoty zadržovaného v rozporu s unijním právem, podmiňuje podáním zvláštní žádosti, ačkoliv v jiných případech jsou takové úroky přiznávány z úřední povinnosti, a zadruhé tento úrok počítá od uplynutí lhůty 30 nebo 45 dní, kterou má finanční správa k vyřízení takové žádosti, a nikoliv ode dne, kdy tento nadměrný odpočet vznikl.
V usnesení ze dne 17. července 2014 ve věci C 654/13
Delphi Hungary Autóalkatrész Gyártó
(EU:C:2014:2127, bod 39) měl SDEU za to, že unijní právo, a zejména článek 183 směrnice o DPH, musí být vykládáno v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu a jeho praxi, které vylučují zaplacení úroků z částky nadměrného odpočtu odpočitatelné DPH, který nemohl být vrácen v přiměřené době z důvodu vnitrostátního ustanovení, o kterém bylo rozhodnuto, že odporuje unijnímu právu. Soudní dvůr Evropské unie však rovněž připomněl, že při neexistenci unijní právní úpravy v této oblasti přísluší stanovení podmínek pro úhradu takových úroků, s výhradou dodržení zásad rovnocennosti a efektivity, členským státům.
V tuzemsku se tedy vracíme do problému, který je znám pod názvem
Kordárna
, kdy Finanční správa odmítala vyplácet úrok z nevyplacených nadměrných odpočtů.
Z judikatury SDEU šlo vyvodit několik zásad:
a)
Opožděné vrácení v důsledku kontroly je možné, pokud trvá přiměřenou dobu. Po překročení této doby náleží daňovému subjektu
kompenzace
v podobě úroku. Evropské právo nerozlišuje kontrolu a postup k odstranění pochybností.
b)
Přiměřená lhůta by se neměla odvíjet od úkonů správce daně, ale objektivně stanoveného okamžiku.
c)
Za přiměřenou shledal SDEU v rámci své dosavadní judikatury takovou vnitrostátní úpravu, která umožnila vrácení nadměrného odpočtu na až tři následující zdaňovací období tehdy, jednalo-li se o období měsíční.
d)
Vymezení přesného okamžiku vzniku a výše úroku jsou při dodržení zásady přiměřenosti záležitostí vnitrostátní úpravy.
Soudní dvůr Evropské unie tedy v tomto rozsudku upřesnil kritéria výše úroků a lze konstatovat, že úprava zakotvená v § 254a daňového řádu tento požadavek patrně nesplňuje.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.

Související dokumenty

Zákony

Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád